Jasany jsou oblíbenými dřevinami vysazovanými ve městských aglomeracích i jako alejové stromy v krajině. Využívána je řada kultivarů, které se liší jak velikostí a tvarem koruny, tak i barevným vybarvením pupenů a letorostů. Jasany byly spíše spojovány s jejich schopností invazivně obsazovat některé lokality, než s problematikou škůdců a chorob.
Nejčastějšími chorobami jasanu v ČR jsou dřevomor kořenový Ustulina deusta, václavky Armillaria spp., šupinovka kostrbatá Pholiota squarrosa, troudnatec jasanový Perenniporia fraxinea, rezavec štětinatý Inonotus hispidus. Tyto dřevní houby se však spíše podílí na snížení stability kmene, než na jejich chřadnutí. Deformace větví a kmenů s následným rozvojem rakovin jsou způsobeny nejčastěji bakteriózou jasanu Pseudomonas sevastanoi.
Původce odumírání jasanů
První zmínky o chřadnutí jasanů jsou uváděny z počátku 90. let z Litvy a Polska, od poloviny 90. let z Lotyšska a Estonska. Od počátku tohoto desetiletí je chřadnutí jasanů pozorováno v Německu, Dánsku, a Švédsku. V roce 2006 byla z Polska Kowalskim popsána houba Chalara fraxinea, jako možný původce intenzivního odumírání jasanů. Chalara fraxinea byla následně potvrzena z Německa, Švédska, Litvy, Rakouska, Maďarska, Norska, Slovenska, Finska, Švýcarska, Itálie. Typické symptomy, tedy chřadnutí jasanů, rozvoj podkorních nekróz, byly pozorovány v létě 2008 rovněž ve Slovinsku a Chorvatsku.
Výskyt choroby v ČR
V České republice docházelo lokálně k různým projevům chřadnutí jasanů od konce 90. let. K výraznému rozvoji choroby došlo po roce 2003.
Symptomy chřadnutí jasanů, tedy prosychání korun, odumírání jednoletých letorostů a rozvoj podkorních nekróz byly zaznamenány v letech 2004 – 2008 na řadě oblastí ČR, například v oblasti Beskyd, Jeseníků, Krkonoš, Šumavy, v okolí Prahy, především podél Sázavy, východní Čechy, oblast Českomoravské vrchoviny, Drahanská vrchovina, Hostýnské vrchy, Chřiby, oblast LZ Židlochovice, zde především lužní lesy. Nekróza jasanů byla zjištěna rovněž ve školkách. Chřadnutí jasanů bylo zjištěno dosud na jasanu ztepilém F. excelsior a jeho kultivarech, především převislé formě F. excelsior cv. ´Pendula´ a jasanu úzkolistém F. angustifolia.
První ověřená identifikace Chalara fraxinea v ČR byla laboratorně provedena O. Holdenriederem ze vzorku odebraného z Fraxinus excelsior ´Pendula´ v arboretu ve Křtinách na Školním lesním podniku Křtiny v září 2007. Záhy byla Chalara fraxinea potvrzena rovněž z lokality Hradčany u Tišnova a Lomnice u Tišnova. V roce 2008 byly provedeny další izolace z oblasti ŠLP Křtiny a okolí Tišnova. Ostatní vzorky jsou průběžně zpracovávány.
Projev infekce
Prozatím jedinou cestou potvrzení přítomnosti původce odumírání jasanů jsou mikrobiologické rozbory nekróz. Projevem infekce je tvorba lézí a nekróz, které se tvoří nejčastěji v okolí pupenů, resp. v okolí nasazení letošních letorostů. Odtud se nekrózy šíří do letorostů, které záhy odumírají. V dalších letech se pak pod odumřelým letorostem tvoří proventitivní výhony a vytváří se vlky. Léze bez mízotoků jsou zprvu okrouhlé, posléze se přetváří elipticky protáhlé, propadlé nekrózy, které se postupně šíří. Pod kůrou je zjevné odumření kambia. Nekrózy se šíří jak ve směru transpiračním, tak i asimilačním. Infekce proniká rovněž do dřevní části, kterou zabarvuje do šedohněda. Prvotní nekrózy se nejčastěji začínají tvořit v paždí pupenů, případně již narašených letorostů. Jednoleté letorosty nad nekrózami hynou a to nejvýrazněji v podzimních měsích (konec září – říjen), kdy dosud zelené listy na letorostech náhle zasychají a zůstávají zaschlé na větvích. Z tohoto pohledu jde o projev podobný apoplexii. U dvouletých a víceletých letorostů se mohou nekrózy zavalovat a vytvářet povrchové rakoviny s kalusem na okrajích. V řadě případů byly pozorovány na ŠLP Křtiny dvou až tříleté zahojené rakoviny.
Příznaky choroby
Na řapících listu se vytváří od konce srpna tmavě hnědé nekrózy, zelené listy předčasně opadávají od konce srpna do září. Čepele listů se mohou zbarvovat se svrchni strany do hněda. Symptomatika choroby na listech však není specifická, podobné symptomy mohou být vyvolány rovněž padlím jasanovým Erysiphe fraxini DC. [syn. Phyllactinia fraxini (DC.) Fuss].
U starších stromů odumírají jednoleté, méně časti i starší výhony, infikované stromy však přežívají a regenerují. Typické je pak vytváření zhuštěných korun a narušení průběžného kmene. Proschlé jasany pak narašují od kmene a vytváří zde nahloučené, čarověníkům podobné útvary.
U dvouletých až tříletých jasanů bylo zaznamenáno jejich odumření v případě, kdy se nekróza vyskytla na bázi kmínků. Chalara fraxinea byla izolována také na mrtvých kořenech živých jasanů.
Symptomy poškození mohou být zaměnitelné s poškozením stromů mrazem a rovněž poškozením alejových stromů podél silnic zasolením substrátu.
Chřadnutí jasanů bylo mimo jiné pozorováno na lokalitách, kde v posledních letech došlo k poškození pozdním mrazem. Přestože symptomy jsou podobné, nebylo spojení infekce nekrózy jasanů Chalara fraxinea s pozdním mrazem prozatím prokázáno. Hlavní progrese lézí a nekróz Ch. fraxinea byla však pozorována v pozdně letních a podzimních měsících, což vliv pozdních mrazů spíše vylučuje, i když oba fenomény byla zaznamenány na stejné lokalitě (např. údolí pod Luzichovou mezi Šerkovicemi a Lomnicí u Tišnova). V jarních měsících silně poškozené stromy raší od kmene, kosterní větve zasychají.
V roce 2008 byly na většině lokalit s výskytem chřadnutí jasanů v okolí Brna pozorovány do konce srpna loňské nekrózy, výjimečně byly zjištěny čerstvě zaschlé letorosty již v červnu a červenci. Od konce srpna, především pak v září a říjnu byl na řadě lokalit pozorován náhlý progresivní vzestup nových nekróz a čerstvě odumřelých letorostů.
Přenos infekce
Dosud není objasněn přenos infekce, není znám ani vektor. Rychlé a především náhlé šíření této choroby Evropou není pro choroby dřevin typické. Zarážející je především areál, který choroba během relativně krátké doby obsadila. Choroba byla popsána v roce 2006, do té doby buď původce unikal pozornosti, nebo jde skutečně o chorobu novou, resp. nově adaptovanou, či zavlečenou. Obecně není pro podobné choroby jako Chalara fraxinea snadné proniknout strukturální bariérou, kterou je nepoškozená kůra dřeva. V této souvislosti je možno diskutovat vliv savého hmyzu. Místa po sátí mohou být vstupním místem infekce. S ohledem na velikost spor se však nelz domnívat, že by hmyz byl přímo vektorem. Na řadě lokalit s pozdějším výskytem nekróz byly pozorovány v období květen – červen gradace mšic a červců, zde především dutilek Prociphilus bumeliae a Prociphilus fraxini. Na stromech s gradací těchto druhů pak bylo posléze pozorováno chřadnutí s rozvojem lézí.
Šíření a ochrana
Ochrana i obrana v porostech je stejně jako u ostatních původců chorob velmi limitovaná, prakticky nemožná. Dosud není známa bionomie infekce, nebyly dosud zkoušeny žádné chemické zásahy. V současné době lze konstatovat, že odumírání jasanů se symptomy nekrózy jasanu Chalara fraxinea je zřejmé po celém území ČR. Šíří se jak v lesních porostech, tak ve stromořadích podél cest, na volně rostoucích jasanech v krajině, výsadbách jasanů ve městech.
Epidemie nekrózy jasanu je varováním, že by se jasan mohl zařadit po boku jilmu, jedle a dubu mezi tzv. „problematické dřeviny“.
