V druhé polovině 20. století se na zahradnické scéně dostal do popředí výrazně ekologičtější a přírodnější pohled na zahradu i veřejný prostor. Zesílila také touha používat barevné a dynamičtější trvalky na úkor keřů nebo travnatých ploch. Tyto tendence vykrystalizovaly v nové hnutí, zpočátku nazývané Holandská vlna (angl. Dutch Wave) podle místa vzniku, později pak Nová trvalková vlna (angl. New Perennial Wave).
Znalost ekologických nároků a životních strategií trvalek provázela i tvorbu směsí pro trvalkové záhony s vyšším stupněm autoregulace, tzv. Perennemixy. Ty primárně zahrnují druhy trvalek, které se dovedou popasovat s náročnými podmínkami ve městech. Výsadby se navíc nedrží standardního rozmístění v blocích, ale jednotlivé trvalky jsou roztroušené či v menších shlucích, což více evokuje přírodní uspořádání.
Podobným směrem se orientuje i hnutí Nová trvalková vlna. Rozsáhlé výsadby trvalek, mezi nimiž se lze procházet, přináší úplně nový zážitek. Hojné použití okrasných trav a divokých trvalek navozuje obraz přírody. Vyvolává v nás podobné pocity jako například při procházce loukou. Hlavní představitel nové vlny Piet Oudolf říká: „Moje největší inspirace je příroda – nechci ji kopírovat, ale zachytit dojem a náladu z ní.“*
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 5/2017.
