Dříve byly parky často zakládány jako výraz bohatství svých zřizovatelů a sloužily především k demonstraci moci a k individuálnímu prožitku majitele a jeho návštěv.
Dnešní park má poněkud jiné poslání, kdy zahradní a krajinářský architekt ve spolupráci s odbornou realizační firmou dokáže skloubit estetické hodnoty s aktuálními potřebami všech obyvatel a uplatnit veškeré městotvorné funkce parku. Vždyť ,co je dnešní park? Park je zeleň veřejná.
Jedním z mála nejnovějších příkladů nově vybudovaného městského parku je plocha u pensionu pro seniory v Teplé u Mariánských Lázní. Zde vzniklo, značným úsilím všech zúčastněných, krásné dílo zahradní architektury na místě bývalého nevzhledného rumiště. Podařilo se tak upravit, z hlediska ochrany životního prostředí, značně problematické místo a přeměnit jej na naprostý opak dosavadního stavu.
Hlavní zásluhu na novém parku má vedení Městského úřadu v Teplé, které oslovilo zahradní architekty Ing. Jiřího Šindeláře a Ing. Naděždu Sochorovou z ateliéru PROPARK a jrealizační firmu ZAHRADA TEPLÁ.
Byl vytvořen a schválen projekt, který se od roku 1997 postupně realizuje. Chvályhodné je, že se město, byť nemělo hned na začátku možnost financovat celý projekt, vůbec pustilo do realizace. Každý rok se tak postupuje po domluvených etapách k cíli, který je již na dosah. Zde je inspirace i pro jiné – pokud se zvolí vhodná posloupnost prací, umožňující byť částečnou funkčnost díla, není třeba čekat na shromáždění celé realizační částky, ale je možno začít hned.
Stávající využití tohoto prostoru bylo doposud velmi malé, prostor sloužil jen jako spojnice bez dalších aktivit, což bylo způsobeno především celkovým vzhledem místa.
Nové řešení plně respektuje dané místo se všemi určujícími a limitujícími aspekty řešeného prostoru. Byl brán ohled na celoroční působivost celku (trvalky, jehličnaté dřeviny, trávníkové plochy, dřeviny s výraznou proměnlivostí v jednotlivých ročních obdobích) a na systém aktivit prodlužujících návštěvnost. Po úplném zrealizování, bude mít park náplň pro všechny věkové vrstvy obyvatelstva. V rámci možností je tak patrná snaha o dokonalé a atraktivní využití prostoru (dětské hřiště, procházkové okruhy, instalace uměleckých děl, posezení, kolekce vodních rostlin), přestože některé tématické celky jsou svou podstatou protikladné (ticho u odpočívadla pro seniory – hluk u dětského hřiště, samota návštěvníka u uměleckého artefaktu – společenství návštěvníků na pobytovém trávníku, apod.).
Hlavní kompoziční osy tvoří pohledové osy na okolní dominanty (budova pensionu pro seniory, bývalý městský špitál, střed města s kostelem sv. Jiljí, bývalý pivovar a pivovarský komín).
Komunikačním tahům a jejich frekvenci využívání je podřízena následná velikost, parametry cest a okolní výsadba. K těmto komunikačním tahům jsou přiřazeny klidové prvky. Základní okružní cesta spojuje nejdůležitější tematické celky a koncepce její trasy a úpravy mají formu dojmové gradace.
Navržené řešení je formulováno tak, aby vznikl územně souvislý prostor, který by měl být vhodným doplňkem historického města a zdrojem vnitřní pohody, rekreace a poučení. Toto poslání by mělo být plněno celkovým uspořádáním, vybavením a výtvarným pojetím.
Základní funkcí tohoto parku je jeho uklidňující vliv na nálady a duševní stav okolních obyvatel a obyvatel z pensionu pro seniory.
Park je kompozičně řešen ve volném krajinářském pojetí. S tímto pojetím se souběžně uplatňují v parku výrazně esteticky řešené plochy a prostory (trvalkové záhony, keřové skupiny, kolekce vodních rostlin). Park plní své poslání komplexně, tedy jak svým celkovým uspořádáním, tak i vybavením a výtvarným pojetím použitých prvků.
Velmi důležité pro budoucí funkčnost bylo to, že koncepce parku vzešla z jednoduchého sociologického šetření o názorech a potřebách předpokládaných návštěvníků, z demografického složení obyvatel Teplé a z funkční souvislosti s dalšími navazujícími plochami sídelní a krajinné zeleně, s cílem vytvoření funkčně vzájemně propojeného systému.
Základní význam pro prostorovou působivost parku má, kromě dominant stavebního charakteru, rozmístění vysokých stromových porostů. Ty vytváří základní rámec parku, vymezují dílčí kompozice a dotvářejí jeho prostorovou návaznost na okolí. Základní systém tak tvoří již vzrostlé či nově zasazené dlouhověké dřeviny odpovídající daným přírodním podmínkám (jírovce, lípy, javory, buky, borovice, jedle a jedlovce). Rozsáhlé plochy jsou ideálním místem pro umístění solitérních stromů, které ve volném prostoru mohou plně rozvíjet své koruny.
Prostorovým i barevným kontrastem stromových sestav jsou trávníky. Vedle funkce estetické a mikroklimaticko-hygienické jsou i přímým rekreačním zařízením. Pokud se vše podaří dokončit podle představ projektantů, měly by být v budoucnosti na trávníku přenosné lavice a lehátka.
Pro každý park je vhodné využití vodního prvku, což měli autoři usnadněno existencí pivovarského rybníku a drobného potůčku jenž protéká celým prostorem. Voda je zde použita jak v statické, tak dynamické dimenzi svého účinku (voda jako zdroj života)
Připomenutím umělecko-historické paměti Tepelska, bude snad v budoucnu použité, umělecké dílo, pro které je vytvořeno v „srdci“ parku místo pod lipami. Park je myšlen jako místo setkávání, na což navazují odpočívadla a posezení v navrhované kompozici. Historické křížení obchodních cest, křižovatka osudů je zdůrazněna nápaditým křížením cestní sítě, které navíc vytváří různě dlouhé okružní cesty a umožňuje možnost volby cesty (raději přímo, nebo můstky kolem potoku ?…). Pro osvěžení návštěvníků a uživatelů je možný pobyt u vody, pod korunami stromů, či pod porostlou pergolou.
Technické prvky vycházejí z historicky používaných materiálů ve zdejším regionu.
Většina cest má hlinitopísčitý povrch, hlavní pěší tah do města je pak zadlážděn
barevnou betonovou dlažbou (kombinace pískové a cihlové barvy). Mobiliář bude
v budoucnu kovový (lavičky, lehátka, koše, loubí, osvětlení).
Mostky mají bíle natřené dřevěné zábradlí. Na mostní sloupky jsou použity lícové cihly, na vrcholu je betonová koule.
Kromě plochy hřbitova a parku za kostelem sv. Jiljí má nově založený městský park nezastupitelnou úlohu v ekologických vztazích uvnitř města a je důležitým prvkem kostry ekologické stability. Z dlouhodobého hlediska bude mít navrhovaná úprava výrazně pozitivní vliv na životní prostředí.
Cílem bylo celý prostor upravit a přetvořit pro větší využívání, což se již částečně podařilo a tak se všichni těší nejen na dokončení parku, ale především na pobyt a v něm.
