Netřesky zaujmou v zahradě netradičním vzhledem

Rostliny rodu netřesk (Sempervivum) jsou nepochybně široké veřejnosti dobře známy díky svému netradičnímu vzhledu a zajímavým vlastnostem, a tak by se mohlo zdát, že nebude u tohoto tématu mnoho co řešit. Jakmile se na ně ale podíváme opravdu důkladně, zjistíme, že mnohé informace jsou přinejmenším nepřesné a možnosti tohoto rodu jsou daleko větší, než by se mohlo vůbec zdát. Co je netřesk, jak vypadá a jak ho v zahradě využijeme je dobře známo – rostliny tvoří přízemní růžici dužnatých listů, ze které vždy po několika letech vyroste lodyha s několika až mnoha hezkými hvězdičkovitými květy, které jsou velmi atraktivní i pro hmyz.

Vynikající rostlinou je dobře známý netřesk pavučinatý (S. arachnoideum), původem z evropských pohoří (Alpy, Apeniny, Pyreneje). Tvoří spíše malé růžice, různě intenzívně pokryté bílou pavučinou chlupů, které jsou propletené mezi špičkami listů. Pavučinka je různě hustá a na plném oslunění a v suchu až zářivě bílá (rostliny pak vypadají nejatraktivněji). Druh je i v přírodě poměrně proměnlivý a má velké množství kultivarů, které se liší velikostí, intenzitou ochlupení a barvou listů růžic. Jsou to velmi tvrdé rostliny, které ochotně a dlouhá léta rostou i na extrémně nehostinných místech s minimem prostoru, vyplní spáry mezi kameny či prohlubeň na kameni. Jejich vítanou vlastností je trvanlivost – i při odumření vykvetlých růžic porosty zůstávají dlouhodobě stále pěkné a kompaktní. A konečně – velmi hezké jsou i samotné růžovočerveně vybarvené květy. Velkou klasikou je netřesk střešní (S. tectorum) – základní rostlina pěstovaná od nepaměti na zahrádkách, byť v podobě různých kříženců. Jsou to velké rostliny s růžicemi až přes 20 cm širokými, zelenými, s tmavými špičkami listů. Má řadu kultivarů a v přírodě i některé zajímavé variety. Druh přirozeně roste napříč Evropou.

Netřesk horský (S. montanum) je velmi hezká, malá až středně velká rostlina, v přírodě se štěpící na zajímavé poddruhy a variety, lišící se velikostí růžic i nadmořskou výškou stanoviště, která upřednostňují. Některé z nich najdeme ve vysokých horách ve výšce až přes 3 tisíce metrů. Rostliny jsou většinou svěže zelené, tvoří husté koberce a jsou krásně aromaticky vonné. Nemusí jim zcela svědčit suché nížiny, ale v (nižších) středních polohách rostou dobře. Rozšířeny jsou v evropských pohořích, včetně Slovenska.*

Text a foto

Petr Horáček, Botanická zahrada hl. m. Prahy

Celý článek naleznete v časopise Zahradnictví č. 2/2021 s tématem měsíce Květinářství a školkařství.