Okurka setá je zeleninou, která se v České republice tradičně pěstuje. Bohužel v posledním období nastává výrazný pokles ploch. Pro uplatnění na trhu je velmi důležitá celková kvalita vypěstovaných okurek, kterou výrazně ovlivňují škůdci.
Nejvýznamnější škůdci okurek a melounů – díl I.
(iniciála) Okurka setá je zeleninou, která se v České republice tradičně pěstuje. Bohužel v posledním období nastává výrazný pokles ploch, jak dokládají informace v následující tabulce.
Tab. č.1 Sklizňová plocha okurky seté v ČR (v ha)*
1999 2005 2006
Okurky nakladačky 2 792 ha 777 ha 261 ha2)
Okurky salátové 1 190 ha 298 ha 261 ha1)
*Zdroj MZe ČR, 1)odhad k 15.8.2006 2)odhad k 15.8.2006
K tomuto výraznému omezení dochází vlivem dovozu ze zahraničí. Jak pro okurky nakladačky, tak i pro okurky salátové je charakteristická výrazná nevyrovnanost výnosů. V období 1999 – 2006 se uvádí průměrné výnosy pro okurky nakladačky v rozmezí 9,44 t/ha (2000) – 22,55 t/ha (2006). Pro salátové okurky se jedná o rozmezí 12,95 t/ha (2001) – 38,1 t/ha (2006).
Pro uplatnění na trhu je velmi důležitá celková kvalita vypěstovaných okurek, kterou výrazně ovlivňují škůdci. Pro informaci uvádíme graf plochy okurek ošetřených proti škůdcům v letech 1991 – 2003 (neúplná data, viz grafy).
Informace o výskytu jednotlivých škůdců v okurce seté lze získat z Přehledů výskytu některých škodlivých organismů a poruch rostlin na území Československa (České republiky). Pro tuto zeleninu jsou údaje k dispozici od roku 1960. Tyto přehledy byly vydávány do roku 1989 ÚKZÚZ Brno a ÚKSÚP pro celé území bývalého Československa. Od roku 1990 jsou vydávány SRS Praha (dříve ÚKZÚZ Brno) pouze pro území České republiky. Proto porovnání výskytu uvedených škůdců v České republice a na Slovensku je pouze do roku 1989. Tyto přehledy mají samozřejmě informativní charakter a nemohou pokrýt všechny výskyty v uvedených letech. Údaje jsou zpracovány v následující tabulce:
U každého škůdce jsou dále uvedeny povolené přípravky pro ošetření v České republice. Uvedené přípravky je nutno používat v souladu s platným Seznamem registrovaných přípravků na ochranu rostlin a s pokyny na etiketě daného přípravku. Použité přípravky pro ošetření na Slovensku musí být vždy v souladu s platným Prehľadom prípravkov na ochranu rastlín, mechanizačných prostriedkov na ochranu rastlín, ich výrobcov a držiteľov registrácie a za dodržení ochranných lhůt pro daný rok.
Pro monitoring, signalizaci a snížení populační hustoty většiny níže uvedených škůdců (molice, mšice, třásněnky) lze využít Ekolep 2, Lepové desky žluté, Lapače škůdců pokojových rostlin, Signalex M, Stopset M, (neobsahuje pesticidní účinnou látku).
Na Slovensku lze pro tento účel použít modré lepové dostičky (třásněnky), žlté lepové dostičky (povoleno obecně pro škůdce).
Mezi nejvýznamnější škůdce okurky seté patří sviluška chmelová [roztočec chmeľový] (Tetranychus urticae). Při napadení jsou na lícní straně listů světlé skvrnky s vpichem uprostřed. Listy se zbarvují světle štříbřitě, následně rezavě hnědé. Mohou předčasně usychat. Rostliny mají zpomalený růst. Při přemnožení jsou rostliny pokryty jemnou pavučinkou a to zvláště na spodní straně listů. Pro informaci uvádíme mapu se škodlivými výskyty svilušky chmelové na okurce seté v České republice v letech 1960 – 2005.
Během vegetace vegetace jsou svilušky světlé, nazelenalé až žluté, se dvěma tmavými skvrnkami na hřbetní straně. Přezimuje v různých úkrytech i v půdě ve formě diapauzující samičky, která je oranžová. Larvy mají 3 páry, nymfy a dospělci 4 páry nohou. Dosahují velikosti 0,4 – 0,6 mm. Vajíčka jsou světlá, průhledná. Jedná se o velmi významného škůdce skleníkových rostlin, který je širokým polyfágem. Především na okurkách a fazolích se rozmnožuje velmi rychle.
Během vývoje prochází sedmi vývojovými stadii, z nichž larvy, protonymfy, deutonymfy a dospělci jsou pohybliví. Vyvíjejí se především na spodní straně listů. Do roka má několik generací. K přemnožení dochází za tepla a sucha. Ošetření se provádí při prvních příznacích napadení. Ošetření se podle potřeby opakuje. Pro informaci jsou v grafu uvedena data prvních výskytů na okurce seté v ČR v letech 1993 – 2003 (neúplná data).
V roce 1916 byla okurka uváděna mezi rostlinami, kde se sviluška chmelová vyskytuje nejčastěji. V pařeništích se doporučovalo vykuřování tabákovou trestí. Doporučovalo se časté větrání, postřik a stínování okurek, které omezovalo její další šíření. V roce 1952 se uvádělo, že je schopna během krátké doby zlikvidovat všechny listy pařeništních okurek. Pro ošetření se doporučoval tabákový extrakt popř. dezinfekce skleníků nebo pařenišť pomocí síry.
Na Slovensku lze použít přípravek Talstar 10 EC (0,04 %; okurky ve sklenících), který obsahuje účinnou látku bifenthrin. Ochranná lhůta je uvedena 5 dnů. Dále je registrován Nissorun 5 EC (0,1 %), účinná látka hexythiazox, OL 3 dny. Tento přípravek je povolen také pro ošetření skleníkových okurek (pouze do spotřebování zásob). Tyto přípravky jsou povoleny pro ošetření skleníkových okurek. Na bázi účinné látky propargite je povolen přípravek Omite 30 W (0,1 %; OL 5 dnů).
Mezi časté škůdce dále náleží třásnokřídlí [strapky] (Thysanoptera), kteří jsou významnými polyfágy s mnoha hostitelskými rostlinami. Napadení se projevuje stříbřitě bílými, později žloutnoucími a zasychajícími posátými místy s 0,5 až 1 mm velkými kupkami černého trusu. Následně dochází k deformaci plodů, květních poupat a květů. Rostliny mají zpomalený vývoj a následně hynou. V mapě jsou uvedeny škodlivé výskyty třásněnek v okurce seté v ČR v letech 1960 – 2005.
Dospělci jsou štíhlí, 1 – 3 mm dlouzí, s třásnitými křídly, velmi pohybliví, žlutí až černí. Larvy se podobají dospělcům, ovšem bez křídel. Nejvíce je rozšířena třásněnka zahradní [strapka tabáková, syn. strapka zahradná] (Thrips tabaci). Škody jsou způsobeny sáním dospělců i larev. Následně jsou sníženy výnosy. Přenášejí fytopatogenní viry.
Samičky kladou vajíčka do nejměkčích částí rostlin. Larvy prvních dvou vývojových stupňů jsou na rozdíl od dalších dvou instarů pohyblivé a sají. Během svého života samička naklade 70 – 100 vajíček. Ve sklenících se do roka vyvine 5 – 7 pokolení. Venku třásněnky přezimují v různých úkrytech, pod rostlinnými zbytky i v půdě, v hloubce až 8 cm.
V padesátých letech minulého století se v skleníkových kulturách jako ochrana proti třásněnkám používalo vykuřování tabákovým prachem nebo ošetření přípravky na bázi DDT. Ošetřuje se při zjištění škůdce při prvních příznacích.
Největší škody z třásnokřídlých způsobuje třásněnka západní [strapka západná] (Frankliniella occidentalis). Napadení se projevuje na květech a listech odbarvenými skvrnami. Napadené části rostlin jsou deformovány a následně dochází k ukončení vegetace. Dospělci jsou přibližně 1 mm dlouzí, během léta většinou žlutí, na podzim nahnědlí. Larvy mají žlutozelené zabarvení. Podobají se dospělcům, jsou však bezkřídlí. Oslabuje rostliny. Přenáší virus bronzovitosti rajčat. Také tato třásněnka je významným polyfágem na celé řadě hostitelských rostlin.
Samičky kladou vajíčka do mladých měkkých částí rostlin pod pokožku pletiv. Larvy dvou prvních instarů se čile pohybují a podobně jako dospělci sají. Larvy dvou dalších instarů potravu nepřijímají. Setrvávají v klidu v půdě mělce pod povrchem, v úžlabí listů, v poupatech, květech apod.. Ve sklenících se do roka vyvine 5 – 7 pokolení. Třásněnka západní je teplomilná. Její přezimování ve volné přírodě nebylo v ČR zjištěno.
Při podezření z napadení se doporučuje sadbu ošetřovat preventivně. Ostatní rostliny při prvních příznacích napadení. Ošetření je potřeba 3x opakovat ve 2 – 4 denních intervalech. K omezení vzniku rezistence je nutno střídat přípravky s různým mechanismem účinku.
Doporučuje se vysazovat třásněnkami nenapadenou sadbu do prostor prostých třásněnek. Důležité je odstraňovat posklizňové zbytky, hubit plevele ve sklenících i v jejich okolí. Ke stanovení začátku, průběhu a intenzity napadení rostlin třásněnkami i k přímému hubení třásněnek se doporučuje použít modré lepové desky.
