Denivky (Hemerocallis L., Liliaceae) pocházejí z východní Asie a v současné době je známo kolem dvaceti druhů. První kulturní denivky se objevily na konci 19. století, ale až v posledních zhruba padesáti letech nastal rozmach v jejich šlechtění. Dodnes bylo vyšlechtěno více než 20 000 kultivarů a každoročně několik stovek přibývá. Velmi významným a obávaným patogenem denivky je rez Puccinia hemerocallidis, která u nás dosud nebyla zjištěna.
Zdravotní stav denivek významně ovlivňuje způsob jejich pěstování. Na přehnojených, vlhkých stanovištích nebo po delším období teplého vlhkého počasí se mohou objevit choroby i u odolných denivek.
Hniloby kořenového krčku a kořenů
Prvními příznaky hnilob kořenů a kořenového krčku je rychlé žloutnutí listů a opad květních poupat. Žloutnutí většiny listů postupuje obvykle od špiček k bázi, aniž by se na nich tvořily skvrny či pruhy. Často je postižený celý trs. V těchto případech je nezbytná přesná diagnóza, protože stejné symptomy mohou být vyvolány různými patogeny a ochranná opatření je nutné upravit.
Je-li původcem bakterie Erwinia carotovora (bakteriální měkká hniloba) projeví se její přítomnost změknutím až zkašovatěním pletiv a nepříjemným zápachem. Bakterie pronikají do pletiv z půdy drobnými rankami v blízkosti kořenového krčku. Pokud je půda hodně vlhká, šíří se bakterie velmi rychle a způsobují uhynutí celého trsu. Při zasažení pouze části trsu, lze poškozená pletiva odstranit, řezné rány nechat zaschnut a takto ošetřenou část znovu vysadit na sušší stanoviště. V tomto případě není k dispozici žádný přípravek na ochranu.
Pokrytí kořenového krčku a bazální části listů bělavým vatovitým myceliem je příznakem napadaní polyfágní houbou Sclerotinia sclerotiorum. Ta později vytváří drobná černá sklerocia, jimiž patogen přežívá několik let. Infikované rostliny je třeba odstranit i s půdou (nesmí být kompostovány) a k ozdravění pozemku je vhodné využít biologický přípravek Contans WG (obsahující spory hyperparazitické houby Coniothyrium minitans).
Na jaře, především u přehnojených nebo mrazem poškozených rostlin, mohou zahnívat báze rašících stonků. Nově vyrůstající listy jsou tenké, připomínají spíše listy trav a květních stvolů je jen pár. Původcem hniloby je houba Rhizoctonia solani. K základním preventivním opatřením v tomto případě patří ochrana rostlin před mrazem a úprava vodního režimu. Obvykle postačí odstranění napadených částí a provzdušnění půdy, eventuelně fungicidní zálivka (Dithane M 45, Polyram WG).
Listové skvrnitosti denivky
I když původci listových skvrnitostí neohrožují životnost rostlin, velmi výrazně ovlivňují jejich estetickou hodnotu. Různé skvrnitosti jsou vyvolány několika patogeny.
Nejčastější chorobou denivek je hnědá listová pruhovitost, jejímž původcem je houba Aureobasidium microstictum (syn.: Kabatiella microstictum). Tento patogen se vyskytuje i na dalších druzích čeledí Liliaceae a Amaryllidaceae. Patogen přezimuje ve zbytcích napadených listů. Na jaře, během vlhkého počasí, se uvolňují spory, které jsou deštěm splavovány na sousední listy a způsobují nové infekce. V teplém deštivém létě mohou infekce na sebe plynule navazovat. Konidie se přenášejí na sousední listy nejen stékající vodou, ale i mechanicky – dotykem listů. Primární symptomy se objevují ve střední části listu a šíří se k jeho bázi i vrcholku. Mohou mít podobu vodnatých, tmavě zelených nebo chlorotických skvrn postupně se protahujících podél střední žilky listu, a měnící zbarvení na rezavě hnědé. Pletivo skvrn odumírá a napadené listy žloutnou a předčasně odumírají. Často jsou silně infikovány listy uvnitř trsu. Za příznivých podmínek pro rozvoj patogenu (dostatečného vlhka) lze pod lupou pozorovat na rubové straně hnědých skvrn lesklou masu bělavých spor zajišťujících jeho šíření během vegetace. V odumřelém pletivu starých listů se tvoří sklerocia, jimiž patogen přezimuje a která jsou zdrojem nových infekcí na jaře. Jednotlivé kultivary se liší intenzitou napadení, ale rezistentní kultivary dosud nejsou známy.
Napadení houbami rodu Colletotrichum se projevuje velkými pruhy odumřelého pletiva, které postupují ze středu od špiček listů. Na odumřelém pletivu se později vytvářejí charakteristické ostnité acervuli.
Pro napadení Collecephalus hemerocalli jsou typické okrouhlé až protažené, světle až tmavě hnědé skvrny se světle zeleným až žlutým lemem. Symptomy se obvykle vyvíjejí ve vrcholové části listu a postupují směrem k bázi. Napadené listy vadnou a zasychají.
Ochranná opatření proti všem původcům listových skvrnitostí denivky jsou založena především na prevenci. Žádoucí je průběžné odstraňování napadených listů a na konci vegetace likvidace odumřelých listů. Během vegetace nejsou vhodné k závlaze rosiče. V případě nutnosti lze aplikovat fungicidy s účinnou látkou thiophanate methyl, azoxystrobin, chlorothalonil, flutolanil nebo mancozeb. Rostliny, které byly v předchozím roce silně napadeny se preventivně ošetřují na jaře, ještě před vytvořením symptomů, jakmile se objeví nové listy.
Škůdci denivky
Z živočišných škůdců se na počátku kvetení objevuje bejlomorka Contarinia quinquenotata, jejíž larvy způsobují deformace poupat. Při ojedinělém výskytu postačí naduřelá poupata ve druhé polovině května až v červnu odlomit a zlikvidovat (poupata uložit v uzavíratelném PVC sáčku do popelnice, v žádném případě ne na kompost).
K insekticidnímu ošetření proti plodomorkám na okrasných rostlinách lze použít přípravky na bázi proti deltamethrinu, např. Decis Flo.
Především červeně zbarvené květy denivek bývají poškozeny třásněnkami (Frankliniella hemerocallis). Následkem sání jsou nevzhledné skvrny na květech. K ochraně proti třásněnkám na okrasných rostlinách jsou povoleny např. Nurelle D, Talstar 10 EC aj.
Rostliny bývají poškozeny také mšicemi a plži.
