Každý z nás jistě zažil příjemnou chvilku na lavičce v parku nebo v městské stinné aleji, když slunce prosvěcovalo nad hlavou korunu stromu a jeho stín nás zachránil před výhní rozpálené ulice. Tu vděčnost za blahodárnou moc zeleně a stromů neseme v sobě, jenom jsme nějak pozapomněli, že někdo stromy vysadil, někdo trávu zasel a zasázel keře a květiny.
Tak jako lidskou laskavost bereme jako samozřejmost a tiše ji očekáváme, tak samozřejmě očekáváme, že naše prostředí bude krásné a zdravé, což si bez městské zeleně nedovedeme představit. Zkusme teď odložit tu vžitou samozřejmost svého každodenního života a věnujme se těm, kteří se dovedou podívat očima odborníka na naše město, vesnice, ulice, parčíky i rodinné zahrady a jako lékaři odhadnou, kde potřebujeme zeleň, abychom mohli dýchat, a kteří tu zeleň dovedou nejenom navrhnout, ale také vysadit a udržovat.
Již 26 let se u příležitostí odborných zahradnických seminářů v Klatovech vyhlašují výsledky soutěže o nejlépe provedené sadovnické dílo. Nejdříve to byly soutěže na určitá témata – květinové záhony, zeleň v nádobách. Postupem času se podoba soutěže uvolnila, sadovnická díla jsou různá a hodnotí se jako celek, výsledek spolupráce zahradního architekta a realizační firmy. V roce 2003 soutěž poprvé ve spolupráci s městem Klatovy organizoval profesní Svaz zakládání a údržby zeleně pod záštitou ministra životního prostředí RNDr. Libora Ambrozka.
Do soutěže bylo přihlášeno třináct sadovnických děl z celé republiky. Byla to díla nejrůznějšího typu – parky, rodinné zahrady, dětská hřiště…
První místo získala rekonstrukce kláštěrní zahrady v Chebu – I. Etapa. Přihlašovatelem a zároveň realizátorem tohoto díla byla firma Florist-Cima, Ing. Zdeněk Martínek. Tento uzavřený prostor o velikosti asi 1200m2, dnes obklopený budovami okresního archivu a kostelem, býval kdysi klášterní zahradou. Před rekonstrukcí zde byl zanedbaný školní pozemek zarostlý desítkami nekvalitních ovocných i okrasných stromů. Součástí rekonstrukce byla kromě vlastní zeleně také obnova cest, rozvody vody a elektřiny, samozřejmě i drobná architektura – lavičky, zídky, pergoly. Odborná porota nejvíce ocenila projekt i provedení. Obyvatelé a návštěvníci Chebu touto novou zahradou získali klidný, meditativní, částečně uzavřený, ale přesto veřejně přístupný prostor. V současné době se pracuje na rekonstrukci druhé etapy.
Druhé místo obsadila rekonstrukce zahrady domu pro starší a hůře pohyblivé občany v Brně-Bohunicích. Toto dílo přihlásila do soutěže městská část Brno-Bohunice
a Zahradní architektura Želešice, spol. s r. o. Autorem projektu je Ing. Zdeněk Sendler. Rekonstrukce zahrady navázala na rekonstrukci budov bývalé mateřské školy pro účely denního stacionáře a domu s pečovatelskou službou. Jsou to vlastně dvě navzájem spojené zahrady, které byly před rekonstrukcí plné různých asfaltových a betonových ploch. Tyto zpevněné plochy byly odstraněny a na místě zahrady bývalé mateřské školy vznikla jednoduchá dispozice, jejíž základem je obvodový chodník, na který navazují různé aktivity. Celý prostor je řešen bezbariérově. V rozích cest jsou umístěny lavičky, některé z nich ve stínu rostlin, které se pnou po zajímavě řešených pergolách.
V prostoru navazujícím na bezbariérové byty jsou vyvýšené záhony stylizující mikrokrajinu. Jsou určeny především pro obyvatele domu odkázané na vozík. Ti mohou mikrokrajinu nejenom pozorovat, ale také ji sami dotvářet. Jednoduchý altán umožňuje posezení v zahradě
i v případě nepříznivého počasí. I druhá zahrada je řešena bezbariérově. Dominantní je vyhlídkový altán na ose nástupu do zahrady. Součástí zahrady je i výtvarně řešené dětské hřiště, lavičky a vodní prvek. Dodavatelem stavebních úprav byla firma Colas, a. s.
Uzavřenost pozemku a předpoklad intentivní údržby zeleně umožnil va velké míře použít trvalky, takže zahrada od jara do podzimu září barvami. V zahradách je vysázeno více než druhů a odrůd květin a keřů.
Třetí místo v soutěži obsadila úprava ABC – vnitroblok hotelu Anděl City, Praha 5.
Přihlašovatelem a zhotovitelem díla je firma Král a Kurz, zahradnické práce, s. r. o. Autory projektu jsou Doc. Ing. Pavel Šimek, PhD., Ing. Arch. Tomáš Prouza, Ing. Arch. Marek Sodomka. Jedná se o střešní zahradu v areálu multifunkčního centra. Je to vlastně „malá krajina“ se zvlněným terénem a stromy. Tato úprava je umístěna na střeše garáží a projektanti i realizátoří se museli vypořádat i s technickým řešením – jak vlastně „ukotvit“ stromy, které se sázeli již ve vzrostlých velikostech do zeminy, která je na střeše vlastně jenom navršena.Výsledkem je místo zvoucí k příjemné procházce.Kromě toho je na ně zajímavý pohled z přilehlého hotelu. Noční osvětlení bílých kmenů bříz dodává prostoru další dimenzi.
Kromě tohoto díla byla Praha v soutěži zastoupena ještě dalšími třemi lokalitami.
Všechny mají společného přihlašovatele a tím je Ing. Jan Malsa. Nejrozsáhlejším je dětské hřiště na ulici Skřivanská – Chotouňská v Praze 10. Projektanty tohoto hřiště jsou Ing. Jana Janíková, Ing. Jana Brechtová a Ing. Marek Holán. Dětské hřiště zrealizovala firma Gartensta, spol. s r. o. Původně byl v tomto místě asfaltový trojůhelník s pískovištěm. Projektanti navrhli dětské hřiště, jehož hlavním motivem je skupina věží hradu. Hrad je kompozičně propojen s novým pískovištěm. Přes stylizovaný hradní příkop se klene most. Symboly mostu i vodního toku představují plochy dlažeb odlišené velikostí, tvarem a barvou.
Část plochy je zastřešena altánem, který umožňuje jeho provoz i za nepříznivého počasí.
Součástí díla byla i úprava okolního terénu.
Z dílny stejných autorů i realizátorů je také návrh odpočívadla s pítkem v parku Na Vinici v Praze-Strašnicích. V místě, kde je situován pomník občanů Strašnic padlých
a umučených v letech 1939-1945, byla vytvořena nová odpočinková plocha s kamenným pítkem. Pítko tvoří opracovaný žulový kámen, který připomíná lidskou hlavu. Autorem pítka je akademický sochař Roman Wenzel.
Dalším nejvíce zastoupeným městem v soutěži bylo Brno. Dva přihlášené parky spojuje kolektiv projektantů ze Zahradní a krajinářské tvorby, spol. s r. o. – Ing. Jana Janíková, Ing. Jana Brechtová, Ing. Marek Holán.
Větším z nich je park na Pálavském náměstí v Brně-Vinohradech. Přihlašovatelem byla městská část Brno-Vinohrady spolu s realizátorem Přemyslem Veselým. Tato plocha o rozměru téměř 7500m2 dříve sloužila jako zařízení staveniště. Plocha zarostlá ruderálním porostem se postupně změnila v park, jehož ústředním motivem je asymetricky situovaná kamenná kompozice s vyvěrající vodou. V parku se nově zbudovaly cesty, odpočívadla, veřejné osvětlení, pergoly s popínavými rostlinami. Bylo zde také vysázeno padesát vzrostlých stromů, desítky keřů a založen nový trávník.
Druhým brněnským parkem je park na ulici Revoluční v Brně-Tuřanech. Přihlašovatelem byla městská část Brno-Tuřany společně s firmou Zahradní architektura Želešice, spol. s r. o. Tento 4000 m2 velký prostor mezi ulicemi Revoluční
a 1. května byl před rekonstrukcí pouze průchozím místem, které nikoho nelákalo k zastavení. Rekonstrukcí zde vznikly dvě kruhové plochy zpevněných odpočívadel – v jednom z nich je umístěno dětské hřiště, ve druhém výtvarně upravený prameník pitné vody. Nechybí zde ani lavičky a nové veřejné osvětlení. Opravené i nově vzniklé cesty byly osázeny alejemi dlouhověkých stromů, celkem jich v parku přibylo čtyřicet.
Rozsahem největším dílem byla regenerace parku léčebny tuberkulózy a respiračních nemocí v Humpolci. Toto dílo přihlásila léčebna společně s Ing. Karlem Beinhauerem z firmy zastupujícím firmu Ekoimpex, která byla dodavatelem díla. Projekt zpracovala Irena Dundychová z Havlíčkova Brodu. Zde se mnohem více uplatnila práce s již existujícími rostlinami. Součástí prací byly probírky dřevin a také nové výsadby. Porosty byly navrženy tak, aby tvořily optickou clonu nežádoucím pohledům z parku, a aby dotvořily kompoziční detaily uvnitř parku – ukončení a zdůraznění průhledů, střídání světla a stínu. Do parku byly zasázeny i nové dřeviny. Druhy byly voleny tak, aby se zvýšil podíl stálezelených a jehličnatých dřevin. Přibyly také některé barevné kultivary. Byly použity takové technologie, které usnadňují následnou údržbu.
Posledním veřejným prostranstvím bylo dětské hřiště na sídlišti Litomyšlské předměstí ve Vysokém Mýtě. Přihlašovatelem i tvůrcem bylo sdružení Rozmarýn, projektantem Ing. David Smyčka, Ing. Anna Smyčková z téhož sdružení. Jedná se o plochu 25 x 25 m s několika stromy, kde byla jako hlavní prvek uplatněna lezecká stěna z probarveného pohledového betonu. Plocha byla doplněna ještě venkovním stolním tenisem, houpačkami, lavičkami, netradičně řešeným pískovištěm. Jednotlivé aktivity byly odděleny keřovými stěnami a přibyl i nově vysázený strom.
Poprvé se zúčastnili soutěže také zahrady u rodinných domů. K nejzajímavějším a nejzdařilejším dílům patřila zahrada u rodinného domu v Čeladné. Přihlašovatelem byl David Mičan – Zahrada M, který byl zároveň s Markétou Mičanovou i projektantem
a společně s firmou Ivánek – Zeman, v. o. s. realizátorem díla. Jednalo se o pozemek o rozloze 4850 m2 u rekonstruovaného rodinného domu. Parcela se nachází v mírném svahu s jemnou modelací. Na začátku rekonstrukce byl na ploše luční trávník, případně hrubě upravený návoz ornice.
Návrh byl řešen tak, aby bylo respektováno estetické působení zahrady a v budoucnu zde byly minimální požadavky na údržbu. Pro celkový přístup k úpravám byla rozhodující okolní krajina. Snahou projektantů bylo zasadit zahradu organicky do této krajiny a uspořádání zahrady odvodit od jejího charakteru – velké plochy luk dělené lineárními porosty dřevin, které tvoří doprovody vodních toků, mezí, cest. Zahrada je rozdělena na několik pohledových částí, nechybí zde altán, terasa s posezením, květnatá louka. V blízkosti domu převažují kvetoucí rostliny, ve vzdálenějších částech zahrady stromy a keře. Nechybí zde ani místo
pro ovocné stromy, skleník či zeleninové záhony dle přání majitelů.
Zcela jiná je svým rozsahem úprava terasy rodinného domu v Klimkovicích. Přihlašovatelem a zároveň tvůrcem tohoto díla je firma Ivánek – Zeman, v.o.s. Projektantem podílejícím se i na realizaci byl Ing. Stanislav Bálek. Jedná se o terasu o rozměrech 100 m2, původně vydlážděnou lesklou zámkovou dlažbou, která odrážela velké množství světla do obytné části domu. Požadavkem majitele bylo vytvořit z terasy příjemné intimní místo pro pobyt. Řešení spočívalo ze změny dlažby, kde byly jednotlivé zóny vytvořeny kombinací vymývané dlažby přírodní barvy a sytě červené dlažby. Tato barva se objevila i na lemu vyvýšených záhonů s výsadbami. V jednom se záhonů byl umístěn i vodní prvek – pískovcový kámen se zřídlem vody. Pro odclonění byla po obvodu terasy umístěna dřevěná konstrukce, která zároveň slouží jako opora pro pnoucí rostliny.
Posledním přihlášeným dílem byla soukromá zahrada ve Velké Chuchli. Zahradu do soutěže přihlásil Jaroslav Pešička z firmy Garpen, která dílo také zrealizovala. Projektantkou díla byla Ing. Magdaléna Kaščáková. Na této zahradě se tvůrci museli vyrovnat se svažitým terénem a s relativně malým prostorem. Přesto se jim podařilo vytvořit působivé dílo, které splnilo očekávání majitelů.
Na závěr
V mnoha lidech panuje přesvědčení, že každý, kdo doma něco vypěstoval, je vlastně zasvěceným zahradníkem. Přitom v dnešní době zahradník už zdaleka není člověk, který chodí v parku s hráběmi a pleje záhony či vysazuje květiny. Obor okrasného zahradnictví se velice rychle vyvíjí, objevují se nové technologie, nové odrůdy rostlin, moderní mechanizace. Všichni přihlášení dokázali, že patří ke špičce v tomto oboru a že mohou být na svou práci právem hrdí.
