Článek bych chtěla začít velkým poděkováním a malým postěžováním. Poděkování patří panu Ing. Michalu Klapkovi a zahradnické škole v Mělníku, bez kterých z nemohl uskutečnit jeden z nejlepších odborných seminářů u nás, který se konal 15. - 17. června 2002 a lektorkou byla švýcarská floristka Nicol von Boletzky.
A po stěžování? Tkví pouze v tom, (na čemž jsme se shodli), že nám zde někteří lidé chyběli, a to především přední čeští floristé, porotci, učitelé ...
Naopak ale chápeme, že cena sedmi tisíc je značná, ale mnozí z nás po první hodině nelitovali ani
halíře.Ty krásné tři dny s Nicol začaly kyticemi vypracovanými do podložek z kůry a trávy. Tu
z manžetou z trav jsme první odpoledne vázali my. V rukou Nicol vše vypadalo jednoduše,
ale někteří s různými druhy trav docela zápolili. "Travní" manžeta byla tvořena navazováním trav na slaměný věneček upevněný na třech drátech. S přivazováním se postupovalo stejně, jako u vázaného chvojového věnečku.
Různé druhy trav vytvořily různé tvary podložek. Do jejich středu se umístilo pletivo a poté začalo vyplňovat květy.
Další den jsme vytvářeli kytici do podložky z kůry. Základem byl opět věneček ze slámy
polepený kousky kůry listnatých stromů. Příprava takové konstrukce trvá až dvě hodiny. Jako druhou
prací bylo aranžmá menší kytičku z listů, která se skládala pouze z jednoho druhu, prokládaného buď květy nebo plody.
Závěrečnou prací bylo vytvoření nejkrásnější kulaté kytice. Pracovalo se opět do podložky z pletiva, ale pouze zahnutého šlahouny Muehlenbeckia. Kytice musela působit čistě přírodním dojmem, musela být vzorně proporčně, barevně i technicky vypracována
V průběhu celého semináře se kladl velký důraz na techniku vázání kytice -správné uvázání spirály, očištění stonků pod úvazkem, jejich šikmé seříznutí ... Při semináři nám bylo vše, co děláme, třeba někdy jen podvědomě, vysvětleno téměř vědecky.
Ve spoustě věcech se člověk utvrdil, jinde se něco přiučil a jinde zjistil že dělá chybu.
Myslím, že všem zúčastněným přinesl hodně informací jak odborných, tak i osobních. To, že tuhle práci člověk musí dělat s láskou a srdcem, nám Nikol opravdu ukazovala celé tři dny. Určitě bychom ji vydrželi sledovat ještě týden,někteří z nás by nejraději odjeli studovat její školu ve Švýcarsku. Ten, kdo byl ty dny na Mělníku, asi na tento zážitek dlouho nezapomene. Jen doufejme, že někdo bude mít odvahu ještě podobný seminář zorganizovat.
Proto, až se o něčem podobném dozvíte, neváhejte a jeďte. Peníze budou, ale semináře nemusí být.
