Již od nepaměti byly zdobeny lidmi obývané prostory (především ty venkovní, ale výjimkou nejsou ani interiéry) pelargoniemi, krásnými květinami zvanými „muškáty“. Několik let před druhou světovou válkou se mělo za to, že obecně patří mezi nejrozšířenější a nejoblíbenější květiny. Jejich velkým pozitivem je přitom fakt, že je lze snadno pěstovat v květináči a jemu podobných dekoračních nádobách a takto jsou schopny kvést po dobu celého léta až do podzimu.
Ještě v nedávné minulosti se muškáty považovaly za pěstitelsky nenáročné a vůči chorobám odolné rostliny. S neustále se rozšiřujícím šlechtěním získáváme takové kultivary, které jsou sice vysoce esteticky atraktivní, na druhé straně jsou však daleko citlivější vůči škodlivým činitelům. Za velký problém považují fytopatologové (zejména pak virologové) neustálé vegetativní rozmnožování a introdukci rostlinného materiálu.
Současné možnosti ochrany uvedené v tomto článku mají pouze informativní charakter a vždy je nutno je provádět v souladu s jejich aktuálním povolením ÚKZÚZ Brno (viz rostlinolékařský portál).
Mezi bakteriální onemocnění pelargonií patří bakteriální nádorovitost kořenů způsobená Corynebacterium fascians. Ta má za následek tvorbu různě velkých nádorů, zejména v oblasti kořenového krčku. Tato bakterie se do rostliny dostává nejčastěji různě poraněnými pletivy. Koncem 80. let minulého století se jako ochranné opatření uváděly přísné negativní výběry, pálení napadených rostlin a dezinfekce půdy a nářadí, koncem 90. let se pak zdůrazňovala především preventivní opatření jako střídání pozemků, výběr zdravého množitelského materiálu a již zmíněná dezinfekce a ničení nemocných rostlin. Samozřejmostí pak je nebrat z napadených rostlin řízky. Dalším onemocněním je bakterióza (Xanthomonas pelargonii), která byla ještě v nedávné době považována za jejich nejvážnější chorobu pelargonií. Ty jejím vlivem vadnou, žloutnou či hnědnou a odumírají a může tak zlikvidovat i celý záhon. Na rubu listů se vytváří mastně prosvítavé drobné skvrnky (velké asi jako špendlíková hlavička) – tzv. stadium olejových skvrn. V pozdějších fázích odumírají vnitřní pletiva, až je zasažený celý list. Obecně nejvhodnějším opatřením v boji proti této bakterióze je zcela jednoznačně prevence – dodržování veškerých hygienických opatření při rozmnožování muškátů, okamžitá likvidace napadených rostlin a preventivní postřik mědí. Rostliny se mají také pěstovat v širokém sponu a jejich nadzemní části nesmáčet vodou – v roce 1988 i 1996 se shodně uvádělo při výskytu choroby nezalévat přes listy, dále provádět negativní výběry a v neposlední řadě neřízkovat z napadených rostlin. V roce 1998 pak někteří autoři píší, že chemická ochrana dosud není k dispozici. Choroba je způsobena nejčastěji vyššími teplotami a vzdušnou vlhkostí. V roce 2002 byl silný výskyt této choroby zaznamenán v okrese Hradec Králové (Plotiště). Další bakteriální choroba – bakteriální skvrnitost listů – se projevuje kadeřavostí listů v první vývojové fázi, zejména pak na spodních nejstarších listech. Listy následně zasychají a odumírají. Je přenášena kontaktem – zamořenou půdou a nářadím, výjimkou však není ani přenos hmyzem. Rostliny je nutné vysazovat v dostatečných rozestupech z důvodu dostatku světla a vzduchu.*
Text Ing. Antonín Muška, Brno
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 2/2022 s tématem měsíce Květinářství a školkařství.
