Brukvovitá zelenina
- vybíhání zlistnatění růžic
Běžnou abiotickou poruchou je vybíhání růžic květáku a brokolice, při které dochází k prodlužování jednotlivých květních stonků a tím k poruše kompaktnosti růžic.
Porucha souvisí s celým komplexem faktorů, jako je délka dne, teplota vzduchu a růstová fáze rostlin, které stimulují rostliny k tvorbě květních stonků a k přechodu z vegetativního růstu rostlin v růst generativní. Porucha je ve skutečnosti specifickým druhem tvorby vyběhlic. Pouze pro květák je též typická antokyanizace růžic, která se projevuje růžovou nebo načervenalou barvou původně krémově bílých růžic a mechovatění růžic květáku, při kterém jsou jednotlivé růžičky nestejnoměrně roztřepené („mechovité“). Obě tyto abiotické poruchy se velmi často vyskytují společně, neboť příčinou obou poruch je vysoká teplota a intenzivní sluneční svit v době dozrávání růžic. Jednotlivé odrůdy jsou vůči těmto poruchám různě citlivé. Nepřímou ochranou je zalamování listů nad růžicemi nebo pěstování odrůd u nichž listy zakrývají růžice. Další poruchou květáku a brokolice je zlistnatění růžic květáku a brokolice, která se projevuje tvorbou listů uvnitř růžic. Hlavní příčinou této poruchy jsou abnormální klimatické podmínky v době, kdy se vytvářejí základy růžic a dělivé pletivo růstových vrcholů produkuje směs květních pupenů a základů listů místo jen samotných květních pupenů.
- intumescence
Ze všech druhů zeleniny se právě u brukvovité zeleniny nejčastěji vyskytují intumescence. Jedná se o drobné bradavičnaté útvary především na listových čepelích a někdy i na řapících a stoncích. Uvedenými útvary jsou buňky, které z důvodu vysoké vzdušné vlhkosti (především v chráněných prostorách) nebo z důvodu dlouhodobějších dešťů hypertrofují a někdy i odumírají a proto puchýřky později hnědnou. Intumescence se však nesmí se zaměňovat s obdobnými výrůstky, které především na hlávkovém zelí způsobují třásněnky.
- deficience
Z karenčních poruch je pro brukvovitou zeleninu nejtypičtější deficience molybdenu, která se projevuje nevytvořením růžic a porucha je pak označována jako „vyslepnutí“ nebo též „bezsrdéčkovitost“ květáku a brokolice. Příčin vyslepnutí může být ale více (namrznutí vegetačního vrcholu, poškození škůdci, virové choroby), ale v případě, že příčinou je nedostatek molybdenu, je kromě nevytvoření růžice typická i redukce a deformace listových čepelí. Především jedna polovina listové čepele je silně redukovaná a zkadeřená. Často se místo růžice v místě vegetačního vrcholu vytváří hákovitě zahnutý středový nerv („bič“). Při slabších příznacích se sice růžice vytvářejí, ale jsou drobné a nekvalitní (řídké). Příznaky nedostatku molybdenu jsou výraznější na kyselých písčitých půdách, ale i na půdách jílovitých s vysokým obsahem přijatelného železa. Na půdách s výrazným nedostatkem molybdenu je třeba aplikovat molybdenan amonný, molybdenan sodný nebo speciální molybdenová hnojiva a to nejlépe preventivně.
Nejzávažnější karenční poruchou brukvovité zeleniny je však deficience vápníku. Příznaků je několik a příčinou je vždy relativní nedostatek přijatelného vápníku. Znamená to, že porucha se za určitých podmínek objevuje i na půdách dostatečně zásobených vápníkem. Ten však ale není pro rostlinu přijatelný, zejména z důvodu nadbytku draslíku a dusíku v půdě a nebo suché, ale i příliš mokré půdy. Jedním z příznaků nedostatku vápníku je okrajová nekróza (spála) listů, která je nejběžnější u hlávkové kapusty a u hlávkového zelí. U hlávkového zelí, ale i pekingského zelí a růžičkové kapusty často dochází i k nekróze některých listů nebo i vegetačního vrcholu uvnitř hlávek či růžiček. V případě růžičkové kapusty jsou většinou poškozeny jen růžičky rostoucí pouze v určité výšce na stoncích, což souvisí s termínem, kdy se vyskytovaly podmínky podporující tuto poruchu. Především u pekingského zelí a částečně i u hlávkového zelí vznikají na listech drobné, mírně vpadlé šedé až černé skvrny, v zahraniční literatuře většinou označované jako „grijs“ (čti: chryjs). Ty jsou někdy jen na listové žilnatině, jindy však na celé ploše listů. Tato skvrnitost se může projevit již v průběhu vegetace, ale někdy až při skladování nebo se v průběhu skladování příznaky zesilují, především tehdy, jsou-li dlouhodoběji skladovány fyziologicky přezrálé rostliny.
Poměrně málo známou karenční poruchou je deficience bóru. Projevuje se zejména u květáku, brokolice a u zelí a to většinou až v pozdějších fázích jejich růstu. Uvnitř košťálů se vytvářejí dutiny, které někdy hnědnou. U květáku a brokolice dochází pak i k hnědnutí středů růžic a k jejich postupnému propadání, popř. k druhotné bakteriální hnilobě středů růžic. Stejného původu je neinfekční hnědnutí poupat brokolice. U ředkví a ředkviček je nedostatek bóru příčinou hnědnutí vnitřních pletiv bulev. Příznaky této deficience jsou výraznější při rychlém růstu, vysokých teplotách a při nadměrném přísunu dusíku.
