Na počátku tohoto roku navštívili zástupci Ovocnářské a Zelinářské unie ČR Sival –veletrh ovoce, zeleniny, vína, strojů a technologií na zpracování ovoce a vína. vystavované exponáty splňovaly vysoké prezentační standardy i technologickou úroveň. To co jsme mohli shlédnout lze shrnout do několika bodů, které mě zaujali a na kterých bych chtěl vystihnout tendence vývoje v ovocnářské a vinařské výrobě.
1. Jednoznačný tlak na minimalizaci cizorodých (nepřírodních) látek, které se dostávají do celého systému pěstování, zpracování a prodeje ovoce a vína, tj., způsoby výroby šetrné k životnímu prostředí (dřevěné a kartónové obaly, dřevěné kůly pro drátěnky, nízkotonážní chemie se spec. účinností, likvidace plevelů plamenem, kultivací a vyžínáním, biologizace výroby s důrazem na prvky signalizace a kontroly).
2. Snaha o maximální náhradu lidské práce v celém procesu pěstování, výroby a prodeje ovoce a vína (sklizňové stroje, sběr padaných jablek, manipulace, kultivační a další práce).
3. Snaha o propagaci a zviditelnění regionů, oblastí a zároveň značné potlačení prezentace a propagace firmy, producenta.
4. Maximální snaha o důvěru zákazníků ve vyráběné potraviny s důrazem na bezpečnost potravin.
Během návštěvy nám zorganizovala partnerská profesní ovocnářská organizace setkání s několika představiteli organizací producentů a výrobních ovocnářských podniků včetně návštěv na produkčních farmách. Po vyhodnocení informací získaných ve výrobních závodech a z diskusí s odborníky docházím k závěrům, které shrnuji v následujícím.
Výrobní závody splňují vysoké standardy tak, jak je to běžné v EU a jsou mi známi z jiných dříve navštívených firem. Proto se zaměřím na problematiku, která nám dělá největší starosti, což jsou organizace producentů a možnosti čerpání finančních prostředků do našeho sektoru zemědělství.
Region, který jsme ve Francii navštívili začal jako první v Evropě zakládat organizace producentů. Navštívili jsme tedy místo, kde začal vznikat základ dnešní organizace trhu v celé EU.
První organizace producentů začaly vznikat po roce 1945 z důvodu potřeby prvovýrobců dané lokality (jako obrana před vzájemnou konkurencí). Hlavním motem nebyla likvidace, ale spolupráce a řešení společných problémů na vyšší úrovni. V 60. letech minulého století začaly vznikat regionální hospodářské výbory, které organizovaly a schvalovaly regionální družstva a též řídily prodej jejich ovoce. Za účelem jednotné kvality byly zpracovány normy kvality pro jednotlivé komodity a byl vytvořen první systém organizace trhu na větším území formou tržnic a oficiálních cen. Toto vše bylo přijato v dalších zemích tehdejší EHS.
V roce 1972 byl v EHS vytvořen první právní předpis o společné organizaci trhu s ovocem, zeleninou a vínem, který řešil zejména normy kvality, vytváření a činnost organizací prvovýrobců, zejména odbytových družstev, řízení nadprodukce a regulace dovozů, dotace a případně kvótace.
V roce 1996 EU vydala nový předpis, který je dosud platný. Změna oproti předcházejícímu spočívá zejména ve snížení ochranářských opatření a snížení nákladů na stahování přebytků z trhu. Nově zavádí povinnost přesného určení místa původu prodávaného zboží s důrazem na bezpečnost potravin a hygienu výroby se zaměřením na ochranu životního prostředí, tj. způsoby výroby šetrné k životnímu prostředí.
Organizace prvovýrobců ovoce v oblasti, kterou jsme navštívili je velmi složitá a různě provázaná dle potřeb prvovýrobců.
Na nejnižší úrovni jsou organizace prvovýrobců, nevyvíjí činnost příslušející odbytovým družstvům (za určitých podmínek mohou).Ty si zřizují hospodářské výbory pro řešení určitých konkrétních problémů (např, informace o trhu, financování a organizování polních pokusů, eliminace cenových válek, informace o způsobu ochrany proti škůdcům, způsob a organizace zavlažování atd.). Dalším stupněm může být odbytové družstvo, které zajišťuje organizacím producentů skladování, nebo odbyt jejich produkce, ale nemusí ještě vstupovat na trh. Třetím stupněm může být unie odbytových družstev, případně dále mezioborová organizace, v tomto případě mezi výrobcem a zpracovatelem. Každý stupeň organizace může i nemusí vstupovat na trh a svou činnost vykonává na základě „ stanov“ schválených členy, vycházejících z pravidel EU a schválených regionálním pracovištěm Mze. Každý stupeň může také čerpat některý z příspěvků státu i EU a dále si na jeho založení a provoz přispívají členové. Každý prvovýrobce může být členem několika organizací, například podle pěstované komodity, nebo účelu použití aj. Vždy ale musí ctít danou hierarchii a s jednou komoditou může být pouze u jedné organizace trhu.
Z předloženého je zřejmé, že pro nás není jednoduché pochopit celý systém organizace zemědělského trhu, protože se na něj díváme stále očima zestátněného a združstevněného zemědělství. Také je zřejmé, že na nás stále ještě plně nedolehl fungující trh, protože bychom jinak více cítili potřebu sdružovat se. Pokud má být jediným pojítkem ke sdružování prvovýrobců získání finančních prostředků z EU a ne nějaká společná potřeba, pak to raději nedělejme, protože si zaděláváme mnoho problémů do budoucna. Velký tlak na sdružování a společné vstupování na trh v EU vyvíjí také „potravinářská inspekce“. Její působení je tak významné, že v žádném případě si nikdo nedovolí prodávat na trhu ovoce, které neodpovídá normě. V tomto pohledu je třeba se vážně zamyslet nad fungováním potravinářské inspekce v ČR při pohledu na kvalitu prodávaného čerstvého ovoce a zeleniny v marketech a na tržnicích u nás.
Závěrem je třeba říci, že neexistuje jednotný šablonovitý postup organizace producentů a trhu, včetně čerpání finančních prostředků. Záleží na každém z nás jak se s danou možností vyrovná. Jsme všichni na jedné startovací čáře. Teprve nyní se projeví jakou cenu má informace a jak tuto informaci dokážeme využít. Z tohoto pohledu byla návštěva výstavy Sival pro mne velice významná.
