V období 19. a 20. století bylo v našich zemích šlechtění ovocných plodin uskutečňováno převážně nadšenými ovocnáři, soukromými, nebo družstevními (akciovými) společnostmi (firmami). Až do 50. let u nás neexistovala specializovaná šlechtitelská pracoviště, která by byla koordinovaně řízená státními, nebo zemskými institucemi.
Na druhé straně je však pravdou, že na řadě výzkumných pracovištích a středních i vysokých odborných školách (zemědělských) se na šlechtitelském i genetickém výzkumu pracovalo. Přes tyto skutečnosti šlechtění ovocných plodin ve sledovaném období zaznamenalo řadu pozitivních výsledků.
Významným propagátorem a iniciátorem rozvoje ovocnictví (a nepřímo tak i vlastního šlechtění) byl rodák z Chlumce nad Cidlinou Jan Říha (1853 - 1922). Byl ve své době vynikajícím pomologem, uznávaným po celé Evropě. Říha, který se osobně poznal s J. E. Prochem, si velice dobře uvědomoval význam jeho práce. Byl to právě on, který se snažil po jeho smrti zachránit Procheho cenný sbírkový a šlechtitelský sortiment ovocných druhů, zejména jabloní. Záměr se mu podařilo zčásti zrealizovat. Sortiment byl přemístěn do Újezdu u Průhonic na pokusné objekty (pozemky) tehdejšího zahradnického ústavu (Státní ústav zahradnický v Průhonicích u Prahy). Zde se později o rozvoj oboru zasloužili Dr. Ing. Josef Souček, Ing. Václav Černík a Dr. Ing. Jiří Dostálek. Po roce 1951, kdy došlo k reorganizaci výzkumu a šlechtění, jak co do pracovní náplně i detašování (rozmístění), byl tento sortiment opět rozmístěn do oblasti východních Čech, do Holovous u Hořic v Podkrkonoší. Tam byl zřízen nový Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský.
Říha se při své osvětové a inspektorské práci v ovocnictví také zabýval šlechtěním. Nejznámější je jeho višeň ´Vackova´ z roku 1893, která je stále ještě v oblibě. Jeho životním přáním (a také později i dílem) bylo vydání souborné publikace o ovocných druzích a jejich odrůdách, pěstovaných v českých zemích. Tak v roce 1919 vyšel první díl dlouho proponovaného díla České ovoce. Byla to vlastně již třetí, v češtině vydávaná pomologie, avšak v té době nejkompletnější. První byla vydána v roce 1894 Františkem Thomayerem (1856 - 1938), druhá na Moravě Františkem Suchým (1860 - 1910) v roce 1907, jako Moravské ovoce. Bohužel Říhovi nebylo dopřáno dožít se celého vydání. Po jeho smrti v roce 1922 ukončili dílo doc. Ing. Jindřich Fořt (1877 - 1941), přednosta Státních výzkumných ústavů ovocnářsko-vinařských, člen Československé akademie zemědělské (ČAZ) a doc. Dr. Ing. Karel Kamenický (1894 - 1964), vysokoškolský učitel a přední představitel československého ovocnictví v období let 1918 - 1938, rovněž člen ČAZ.
Kamenický, který osobně poznal práci Říhovu, vydal ještě v roce 1926 pomologické dílo Československé odrůdy lokální. Vychoval řadu českých ovocnářů a mimořádně se zasloužil o zpracování ovocnářské rajonizace. Publikoval v několika vydáních (ve spoluautorství) knihu Atlas tržních odrůd ovoce (v letech 1941 - 1958). Další známou českou pomologickou publikací bylo několika svazkové dílo Lidová pomologie od chrudimského zahradnického odborníka a vydavatele Josefa Vaňka.
Tak, jako Říha v Čechách, na Moravě působil František Suchý (1860 - 1910), rodem z jihočeské vesnice Mutěnice u Strakonic. Zpracoval sortimenty, dal podnět k rajonizaci, stanovil šest pěstitelských pásem a jejich vhodnou odrůdovou skladbu. Své praktické poznatky a jejich závěry popsal dnes v klasickém ovocnářském díle Moravské ovoce, vydané v roce 1907. Ke své práci měl, vedle velké lásky a talentu k ovocnictví, i mimořádně dobrou praktickou i teoretickou průpravu v zahraničí i doma. Než přišel na Moravu, působil v Kutné Hoře, kde měl mimořádnou možnost seznámit se s bývalým spolupracovníkem a přítelem P. M. Röslera, s lékařem a pomologem Dörellem. Do Brna přišel v roce 1871 jako vrchní zahradník a současně i učitel na německo-českém Štěpařském ústavu, který byl na Vídeňské ulici. Jako uvědomělý Čech to neměl jednoduché, a tak po různých peripetiích začal v roce 1901 působit na české škole Český pomologický ústav, který byl umístěn do Bohunic (v Čechách takováto škola vznikla v Praze–Tróji v roce 1870). Dlouho však na škole nepůsobil, jelikož byl jmenován inspektorem ovocnictví a zelinářství při Českém odboru zemědělské rady pro markrabství moravské v Brně. I když touto funkcí nebyl nadšen, vykonal velice mnoho. Úspěšně zajistil zahraniční výstavu v Belgii (Brusel) a v Praze, kde se mu dostalo vysokého ocenění. Žel krátce nato umírá (11. 10. 1910). Na jeho práci se snažil navázal jeho syn, avšak i on poměrně mlád (v 50 letech) zemřel. Jméno Suchý se tak stalo pro moravské ovocnářství nezapomenutelným. Nejen proto, že povznesl ovocnářství, ale že připravil cestu pro rozvoj jeho šlechtění a racionální množení.
V šedesátých letech 19.století zámecký zahradník J. Procházka na panství hrabat z Althánu (nejpravděpodobněji v Molitorově na Kouřimsku), vyšlechtil ještě dnes oblíbenou a rozšířenou ´Althanovu renklódu´ (rozšířenou nejen u nás, ale i v Rakousku a Německu). Molitorov (dnes Kouřim–Molitorov) je znám i z nedávné doby, kdy tam působila vynikající zahradnická a školkařská firma Jaroslava Veselého. Molitorov byl znám svými výsadbami peckovin. Na Šumpersku v podhůří Hrubého Jeseníku v Bludově, na bývalém panství Žerotínů, rovněž zámecký zahradník Jan Marek (rodem z Litenčic na Kroměřížsku) na přelomu 19. a 20. století vyšlechtil několik odrůd jabloní. Nejznámější (a ještě někde na severní Moravě pěstovaná) je ´Sudetská reneta´ (syn. ´Jesenická reneta´).
Neměl by být zapomenut ani mladoboleslavský ovocnář a propagátor zahradnictví Václav Šámal (1821 - 1910), který mimo jiné vyšlechtil a do praxe uvedl odrůdu angreštu ´Trumphant´ (v roce 1889). Tato odrůda je stále oblíbena a pěstována. Navázal tak na rodinnou tradici Jana Šámala (1791 - 1866), který vedl školkařský závod v Mladé Boleslavi a do praxe zavedl několik svých šlechtění slív. V Metličanech (dnes Nový Bydžov–Metličany) působila v létech 1900 - 1970 po tři generace šlechtitelská rodina Králíčků. Z odrůd, které byly vyšlechtěny, zůstává stále v pěstování odrůda angreštu ´Králíčkův červený´. V této rodině byla udržována i odrůda angreštu ´Zlatý fík´, která byla vyšlechtěna ještě v minulém století J. E. Prochem a která zůstává stále v oblibě. Obdobně se proslavil i rod Šolců z Velvar na okrese Kladno. Od roku 1903 bylo vyšlechtěno několik desítek odrůd různých druhů bobulového drobného ovoce (bobulovin). I když nejsou mnohé oficiálně registrovány, jsou stále v oblibě a zvláště u drobných pěstitelů udržovány. Registrována je např. stále odrůda z roku 1937 ´Šolcova naděje´. Tradice rodu pokračuje pravnukem zakladatele Petrem Hlaváčem ve Velvarech. Příkladem dobrého a úspěšného šlechtitele byl i Václav Haman ze Svatojánského Újezdu u Lázní Bělohrad. Jeho odrůda švestky domácí se vyznačuje raností, kvalitou i jistým stupněm odolnosti k virovému onemocnění šarce. Tato ´Hamanova švestka´ byla vyšlechtěna kolem roku 1925 a je registrována i dnes.
Je třeba vzpomenout i nesmírně záslužnou práci pomologa, pedagoga, výzkumného pracovníka a vychovatele šlechtitelů Ottu Bočka (1893 - 1964), který se narodil v Úlovicích na Lounsku. Je autorem hodnotné ovocnářské publikace Pomologie, která je stále cennou učebnicí. Ze stejné vesnice pochází i náš vynikající šlechtitel Václav Bláha (1889 - 1975). Šlechtil ovocné druhy, okrasné rostliny i žito. Zůstal vždy soukromým šlechtitelem a přes ústrky a opomíjení v důsledku svého politického názoru je vzorem úspěšného, obětavého, vzdělaného šlechtitele. Důstojně jej můžeme zařadit vedle „Otce šlechtitelů ovocnářů“ J. E. Procheho. Využíval vedle klasické hybridizace také distanční křížení a indukci mutantů. Z celé řady odrůd lze vzpomenout jeho odrůdu z roku 1945 ´Bláhova oranžová reneta´, která má vynikající vlastnosti. Pracoval ve skromných, můžeme říci i v těžkých podmínkách, ale vykonal mnoho pro posun našeho českého šlechtění. Byl a stále zůstává významnou osobností šlechtitele-zahradníka, která může být vzorem pro další generace.
Z řady dalších je potřebné vzpomenout šlechtitele drobných bobulovin Ing. Bohumila Košáka (1900 - 1984) z Kozolup na Berounsku. Ve 20. – 30. letech minulého století vedl vzorný, moderně řízený školkařský podnik a přitom šlechtil. Obohatil náš sortiment o velmi dobré odrůdy bobulovin, zvláště rybízu. Rovněž hodně publikoval. Ve východních Čechách působil nadšený a obětavý ovocnář, propagátor i šlechtitel Josef Hrouda (1908 - 1947). Snažil se podchytit a šlechtěním zdokonalit mnohé krajové odrůdy východních Čech (např. třešeň ´Masitku jaroměřskou´ nebo ´Velkou černou chrupku´ a další). Podařilo se mu dokonce křížení mezi třešní a višní, které neslo pojmenování ´Eva´. Ve Vanovicích na Jevíčsku působila rodina Vlků. Zakladatelem rodu byl František Vlk (1831 - 1916), který v roce 1871 založil ovocnářskou školku a započal i se šlechtěním. Zaměřil se především na peckové ovoce (slívy a myrobalány), ale i jabloně. V tradici pak pokračovali i jeho potomci (syn Stanislav Vlk i vnuk Radomír Vlk), kteří ovlivňovali pozitivně moravské šlechtění jak svými výpěstky, tak názory a propagací.
Bezesporu velkým přínosem pro veškerou šlechtitelskou činnost v našich zemích bylo založení prvního výzkumného a šlechtitelského ústavu v tehdejší Rakousko-Uherské monarchii, což ve skutečnosti prezentovalo celou střední Evropu. Byl to Fürst Johann von Liechtenstein-Pflanzenzüchting- Institut, později zkráceně a častěji jmenován jako Mendel-Institut – Mendeleum, založený v letech 1912 - 1913 v Lednici na Moravě (německy Eisgrub). Jedním z iniciátorů a v prvních počátcích i ředitelem byl slavný znovuobjevitel Mendelových zákonů, vídeňský profesor Dr. Erich Tschermak - Seysenegg. Po roku 1918 byl ředitelem Prof. Dr. F. Frimmel-Traisenau (1888 - 1957). Ten se při své bohaté šlechtitelské a geneticko-výzkumné práci zabýval i šlechtěním ovocných plodin. Byl autorem odrůdy meruňky ´Frimmelova Uherka´, která byla svého času rozšířena (na některých místech ještě i dnes) na Jižní Moravě a v Čechách na Lounsku. Na šlechtění jádrovin na ústavě pracoval Wilhelm Lauche (1859 - 1950), syn slavného německého pomologa z Berlína–Postupimi, Franze Laucheho, autora mnoha pomologických a dendrologických publikací. Šlechtitelský materiál W. Laucheho se však v důsledku válečných a poválečných let (1939 - 1945) k velké škodě nezachoval. Činnost ústavu a zvláště F. Frimmela velice ovlivnila směry šlechtění u nás.
Údobí let padesátých až osmdesátých 20. století s využíváním moderních poznatků vědy a techniky byla obdobím progresivních a šlechtitelských úspěchů v celém světě. I když náš výzkum a šlechtění měl v důsledku tehdejších politických struktur v některých směrech těžkosti, díky iniciativě a obětavému nadšení udržel krok s mezinárodním trendem. Mimořádným cenným přínosem pro rozvoj šlechtění i genetiku ovocných plodin bylo zřízení Výzkumného a šlechtitelského ústavu ovocnářského v Holovousích u Hořic v Podkrkonoší ve východních Čechách, v oblasti pokrokového a tradičního ovocnářství. Cenná byla studia a zjištěné poznatky pracovníka ústavu Ing. Jiřího Vondráčka, CSc. v oblasti květní biologie a opylovacích poměrů. Vedle toho pracoval na využití chronického ozařování gama paprsky na školkařský materiál ovocných plodin. Neocenitelným přínosem byly i výzkumy v genetice, která experimentoval náš mezinárodně uznávaný genetik a profesor na Univerzitě Karlově v Praze Dr. Karel Hrubý, DrSc. (1910 - 1962).
Nezanedbatelný podíl na vzestupu našeho ovocnářství po II. světové válce mělo i nově budované vysoké zahradnické učení při tehdejší Vysoké škole zemědělské v Brně. Z didaktických, praktických i organizačních důvodů bylo detašováno do oblasti, kde se prolínají všechny zahradnické specializace (ovocnářství, vinohradnictví, zelinářství i okrasné zahradnictví v celé své šíři) - do Lednice na Moravě. Lednice se tak stala jediným vysokoškolským zahradnickým místem v celé tehdejší Československé republice. Převážná část slovenské i české poválečné ovocnářské a zahradnické vysokoškolské inteligence se tradovala odtud.
Prvním vyučujícím ovocnictví, tehdy nosné disciplíny zahradnictví, byl vynikající teoretik a praktik doc. Dr. Ing. Jindřich Schmidt (1908 - 1963). Po něm od poloviny padesátých let zajišťoval výuku doc. Ing. Miloslav Vávra, CSc. (1910 - 1991), později, od roku 1967, první vysokoškolský profesor ovocnářství u nás. Od poloviny sedmdesátých let po něm převzal výuku prof. Ing. František Pospíšil, CSc., který po delší dobu působil úspěšně jako mezinárodní expert pro ovocnictví v subtropických a tropických oblastech Afriky a Asie. Jeho nástupcem se počátkem devadesátých let stal bývalý asistent profesora Vávry, prof. Ing. Zdeněk Vachůn, DrSc. V rámci předmětu Šlechtění zahradnických rostlin zajišťoval výuku šlechtění ovocných plodin od roku 1963 doc. Ing. Jan Lužný, CSc., pozdější profesor šlechtění a speciální genetiky zahradnických rostlin.
Obdobně, jako na Slovensku, tak i na Agronomické fakultě Vysoké školy zemědělské v Praze–Suchdole, zajišťovali přednášky z ovocnictví absolventi z Lednice na Moravě. Nejprve prof. Ing. Josef Holub, CSc. (1926 - 1995), v současné době další absolvent, doc. Ing. Josef Sus, CSc. Také vysokoškolský asistent Ing. Václav Jabůrek (narozen 1930), vynikající znalec světových sortimentů ovocných druhů a pomolog, byl absolventem vysokého zahradnického učení (1966). V krátkém přehledu není možno vyjmenovat všechny ty, kteří se v průběhu uplynulého dvacátého století zasloužili o naše úspěchy v ovocnářství. Vzpomeneme alespoň některé.
Jádrové ovoce má těžiště své práce na Výzkumném a šlechtitelském ústavě v Holovousích, kde mimořádných šlechtitelských úspěchů dosáhli: Ing. Jiří Vondráček, CSc., Ing. Jan Blažek, CSc., Josef Kloutvor, Ing. František Paprštein, CSc., Ing. Jitka Blažková a další. Šlechtitelská stanice v Těchobuzicích, lokalizována v ovocnářském severočeském rajonu v povodí řeky Labe u Litoměřic. Na šlechtitelských úspěších se podíleli: Ing. Antonín Dvořák, který je autorem několika odrůd jabloní, hrušní i podnoží. Patří mezi naše nejúspěšnější šlechtitele. Dále Ing. Jiří Bouma a Ing. Bohumil Zimandl. Významným šlechtitelsko-genetickým pracovištěm jsou Střížovice na okrese Liberec. Pracoviště je součástí Ústavu experimentální botaniky Akademie věd České republiky. Nachází se v tradiční ovocnářské oblasti podhůří Jizerských hor. Na pracovišti vznikla řada odrůd, převážně mezinárodně patentovaných (vzhledem ke své kvalitě a rezistenci). O úspěchy se zasloužili: Ing. Jaroslav Tupý, DrSc., Otto Louda st. (1913 - 1992), Ing. Otto Louda ml., Ing. Josef Zíma.
Šlechtění teplomilných peckovin je zajišťováno Šlechtitelskou stanicí Seva-Flora s. r. o. Valtice, kde úspěšně šlechtil Karel Jašík (1918 - 1995) a Ing. Ivan Oukropec. Dále je to Ústav ovocnictví a vinohradnictví na Zahradnické fakultě MZLU Brno v Lednici na Moravě. Šlechtění je zaměřeno převážně na meruňky a na udržování odrůdového genofondu meruněk. Představitelem šlechtění je prof. Ing. Zdeněk Vachůn, DrSc. (v současnosti navazuje Dr. Ing. Boris Krška, Ing. Ivan Oukropec). Drobné ovoce, zejména rybíz, angrešt, meruzalka se šlechtí na šlechtitelské stanici ve Velkých Losinách v podhůří Hrubého Jeseníku na Severní Moravě. Na šlechtitelských úspěších se v minulosti podílel převážně Ing. Lubomír Šenk, CSc., úspěšným šlechtitelem je v současné době Ing. Bohuslav Čejka. V našich zemích v Čechách a na Moravě má tradici a dobré výsledky i šlechtění jahodníku zahradního. Z řady úspěšných šlechtitelů je třeba alespoň vzpomenout Ing. Miluši Hůlkovou, prof. Dr. Ing. Františka Landovského, CSc. (šlechtil před válkou) a Ing. Jana Šimánka, CSc., (1938 - 1985), českého šlechtitele, působícího i na Slovensku. Podobně na Slovensku pracoval další český šlechtitel Gustav Čejka (nar.1914), v Bratislavě na šlechtění broskvoní.
Z uplynulého dvacátého století je nutné ještě vzpomenout alespoň některé amatérské šlechtitele, z nichž mnozí byli zahradníci, jiní ale zcela odlišných profesí. Václav Bláha (1889 - 1971) z Libovic u Slaného, který se proslavil svojí odrůdou jabloně ´Bláhovo oranžové´, Otto Louda (1913 - 1992) ze Střížovic na Liberecku, známý svými odrůdami jabloní ´Šampion´ a ´Rubín´. Nebo Jan Nitka (1906) z Tršic na Olomoucku, Josef Červený (1923 - 1991) z Kostelce nad Orlicí a další, též vzpomínaní a uvedení v seznamu šlechtitelů. V současné době je situace pro šlechtění ovocných plodin u nás, v důsledku organizačních a ekonomických změn, ztížena. Lze to však snad považovat za přechodný jev. České i moravské šlechtění má totiž mnohaletou tradici, má nadšení a erudici i další možnosti uplatnění. Výzkumná činnost a šlechtitelská praxe, profesní i amatérská, za uplynulé dvacáté století dosáhla nemalých úspěchů a pomohla tak přímo i nepřímo úrovni našeho ovocnářství, které by se jistě při větším pochopení řídících orgánů lehce vyrovnalo jiným ovocnářsky vyspělým evropským zemím. Dokladem toho jsou např. odrůdy jabloní: ´Šampion´, ´Rubín´, ´Topaz´, ´Julia´, ´Bohemia´, ´Delor´, z hrušní např. ´Radana´, ´Elektra´, ´Bohemica´, ´Erika´, z třešní ´Karešova´, ´Těchlovan´ apod.
Lze oprávněně věřit, že spojení schopností našich ovocnářů v kombinaci s kvalitními odrůdami, u nás vyšlechtěnými a množenými, dává dobrý předpoklad pro úspěšné začlenění českého ovocnářství do společenství evropských ovocnářsky vyspělých zemí.
Zpracováno s použitím materiálů z publikace: Řezníček, V., Salaš, P., Lužný, J.: České osobnosti šlechtění a výzkumu okrasných, ovocných rostlin a révy vinné ve XX. století, vydáno MZLU v Brně, 2002. Vydání publikace bylo podpořeno finančními prostředky MŠMT ČR (projekt LP 01032).
