Eugenia paniculata – v domovině dorůstá až 10 m. Mladé listy a letorosty jsou načervenalé, listy kožovité, dlouze špičaté. Květy jsou bílé, ve vrcholových latách. Plod je růžově červený. Používá se jako dekorativní nádobová rostlina nebo jako menší hrnková květina.
Vyžaduje dostatek světla, v zimě teplotu 5 – 15 °C.
Ficus pumila (F. repens, F. stipulata) – rosta jako liána s příchytnými kořínky. Listy má malé, vejčité. Je náročnější na vlhko, nesnáší přeschnutí substrátu.
Ficus rubiginosa (F. australis) – má nízký keříčkovitý vzrůst, dobře rozvětvuje a košatí. Listy jsou dlouhé 7 – 10 cm, protáhle eliptičné, tupě zašpičatělé, kožovité a lesklé.
Grevillea robusta – v Austrálii má stromovitý vzrůst, v bytě může dorůst až 3m výšky a 1,5m šířky. Má hezké kapradinové listy a vzácně se objevující zajímavé oranžové květy. Listy jsou zespodu stříbřité. Dá se pěstovat spíše ve studeném skleníku, pro pokojové podmínky je dosti vzrůstná. Chce velmi světlé stanoviště. Snáší vysoké teploty, ale vysazená v zimní zahradě snese i krátkodobý pokles až na – 5 °C.
Howeia belmoreana – často pěstovaná palma, listy má 2 m dlouhé, s načervenalým nádechem, kmen má kroužkovitý. V domovině dorůstá až 7 m. Nejvhodnější celoroční teplota je mezi 15 – 20 °C. Snáší nižší vzdušnou vlhkost, i když v příliš suchém ovzduší a při slunečním úpalu dochází k zasychání špiček listů. Přizpůsobí se ale i nedostatku světla a horší péči.
Howeia forsteriana – podobá se předcházejícímu druhu, má až 3 – 4 m dlouhé listy, ale řidší a více přepadavé, tmavě zelené. Je to také velmi nenáročný a přizpůsobivý druh.
Hoya carnosa – liánovitě rostoucí keř, dobře snáší bytové podmínky. Listy má lesklé, masitě zelené, květy jsou silně vonné a zralé blizny vylučují medově sladkou šťávu. Optimální zimní teplota je 10 – 15 °C, nesnáší prudké slunce ani přelití. Je dobré ji vyvazovat.
Leptospermum scoparium – keř může dorůst od 0,5 – 6 m, má čárkovité listy, tmavě zelené až bronzové, hustě uspořádané, květy jsou růžovobílé. Problémem při pěstování je požadovaná teplota v zimě 3 – 8°C. Kvetoucí větvičky jsou vhodné i k řezu.
Livistona australis – dorůstá v Austrálii výšky až 30 m. Má šedý, kroužkovitý kmen, zakončený mohutným chocholem 3 – 4 m dlouhých listů. Dá se pěstovat v palmových sklenících, ale v mládí i jako pokojová nádobová rostlina, hlavně do velkých místností a zimních zahrad. V zimě jsou vhodné teploty 12 – 14 °C.
Melaleuca – jedna z typických rostlin Austrálie, odkud pochází asi 100 druhů. Mají jemné aromatické listy a krásně barevné květy uspořádané hlávkách nebo v klasech. U nás se dají pěstovat jako nádobové rostliny, kvetoucí větvičky jsou vhodné k řezu. Chtějí plné osvětlení a zimní teplotu 10 – 16 °C.
Melaleuca coccinea – v domovině dorůstá výšky 1 m, má drobné přisedlé listy a krvavě červené kartáčovité květy.
Melaleuca pulchella – dorůstá jen 50 cm, má drobné aromatické listy a unikátní růžové peříčkové květy.
Melaleuca thymoides – dorůstá do 1 m, má eliptické listy a bohaté násady kanárkově žlutých květů.
Muehlenbeckia complexa – plazivý nebo ovíjivý keřík s hodně větvenými stonky a okrouhlými listy ve dvou řadách. Dá se pěstovat ve studeném nebo poloteplém skleníku (zimní teplota 5 – 17°C), v létě i venku. Snáší plné osvětlení až polostín.
Nertera granadensis – pokojová rostlina okrasná plody. Tvoří husté trsy s drobnými okrouhlými lístky a oranžově červenými plody, které vydrží od srpna do zimy. Snáší plné osvětlení až polostín, v zimě teploty kolem 10 °C. Vyžaduje spodní závlahu a dostatek čerstvého vzduchu.
Pellaea rotundifolia – tento novozélandský druh lépe snáší jasné světlo než jiné kapradiny. Je to málo vzrůstná kapradina se šupinatými, pýřitými řapíky a s jednoduše zpeřenými čepelemi listů. Jednotlivé úkrojky jsou vejčitého tvaru, lesklé a tenké. Její výhodu je, že vydrží i v místnosti s nižší vzdušnou vlhkostí. V zimě je optimální teplota 12 – 15 °C.
Phormium tenax – novozélandská rostlina z čeledi Liliaceae. Její obliba jako kbelíkové rostliny k letní dekoraci zahrad, parků, ale i chodeb a hal v Evropě stoupá. Dorůstá výšky až 1,5 m. Tuhé, vzpřímené, někdy převisající listy vyrůstají z tlustého oddenku a vytvářejí mohutný trs. Listy jsou temně zelené s načervenalými okraji Květenství je načervenalé neb žluté. V létě vyžaduje plné slunce nebo mírný polostín, na chladné zimní stanoviště s teplotou 5 – 10 °C se přenáší až po prvních přízemích mrazících
Pittosporum undulatum – australská rostlina se stromovitým růstem. U nás se dá pěstovat ve studeném skleníku jako nádobová rostlina. V létě na plném slunci nebo v polostínu. Na jaře rozkvétá bílými, příjemně vonícími květy. Na zimu se ukládá až po prvních přízemních mrazících. V zimě vyžaduje teploty v rozmezí 5 – 10 °C.
Platycerium bifurcatum – epifytická kapradina. Podmínkou úspěšného pěstování je vyšší vzdušná vlhkost. Má dva druhy listů – sterilní a fertilní. Vyžaduje rozptýlené světlo až polostín, zimní teploty 16 – 18°C.
Pteris ensiformis – roste trsovitě, má slámově žluté řapíky. Listové čepele mají různý tvar.Pěstují se barevné kultivary. Dorůstají 30cm výšky i šířky. Nesnáší přímé slunce, zimní teploty 10 – 18 °C, přičemž je vyšší teplota vyžadována barevnými kultivary. Má mít stále vlhký substrát, ale nesnáší přelití.
Schefflera actinophylla – v domovině má stromový vzrůst. U nás se dá pěstovat jako pokojová rostlina okrasná listem. Snese plné osvětlení, zimní teploty 18 – 26 °C (pochází z tropického pásma). Má dlanitě složené listy, počet lístků se stářím zvyšuje. Pěstují se i pestrolisté kultivary.
Počet rostlin, které rostou v Austrálii a okolí, je samozřejmě značně vyšší a je možné, že hodně dalších druhů bude moci rozšířit v budoucnosti sortiment květin i u nás.
