Sortiment květin se neustále rozšiřuje. Využívají se nové druhy, šlechtí se nové kultivary, dovážejí se k nám dříve pro nás neznámé květiny. Jak se orientovat v jejich využívání, jak o ně co nejlépe pečovat? Časem se dozvíme více nebo méně přesné návody na jejich pěstování, ale jaká jsou všeobecná kritéria?
Víme, že existují určité základní pěstební faktory, které ovlivňují úspěšnost naší péče o květiny. Jsou to nároky na světlo, na teplotu, na vzdušnou vlhkost, na zálivku a podobně. Pokud jsou optimální nároky splněny (v určitých, pro různé rostliny daných rozmezích), je vše v pořádku. Ale současně všechny faktory musí být v určitých optimálních poměrech. Tyto ideální podmínky jsou pouze teoretické a je samozřejmé, že se nám je téměř nikdy nepodaří splnit. Čím jsou ale námi vytvořené podmínky pro pěstování vzdálenější od těch optimálních, tím nám rostliny hůře rostou, neprojevují se v požadované dekorativnosti a nakonec nám třeba uhynou.A čím nevýhodnější podmínky pro ně vytvoříme, tím jsou zeslabenější a více a rychleji podléhají různým chorobám a škůdcům.
Čím jsou dány ony optimální podmínky pro pěstování květin? Tím, že jsou v přírodě po dlouhém vývoji zvyklé na určité standardní prostředí. Přenesením do jiných podmínek z hlediska zeměpisného, případně z přírody do bytu, narušíme jejich dlouhodobě vytvářené nároky na optimální prostředí. Svoji úlohu hraje i to, jestli jsme si obstarali rostliny, které jsou téměř přírodního charakteru, nebo jestli to jsou rostliny delší dobu šlechtěné, jejichž nároky jsou již šlechtěním trochu změněny a i svým vzhledem se určité kultivary hodně odlišují od svých původních předků.
Studenti na ČZU v Praze řešili ve svých závěrečných pracích zajímavá témata, kdy vybírali druhy květin z hlediska jejich původu podle různých světadílů. Je to velmi orientační, přesnější by byl výběr z mnohem menších území. Na větším území jsou místa od sebe dosti vzdálená dle rovnoběžek i poledníků, liší se i nadmořskou výškou, kontinentálním nebo přímořským klimatem, rozdíly mezi teplotou v ročních obdobích i mezi noční a denní teplotou, nároky na intenzitu světla, na druh půdy, ve které rostou atd. Dle rozdílnosti těchto nároků se mění i jejich charakter u nás. Rostlina, která je jinde trvalkou, se u nás dá pěstovat jenom jako letnička, nebo se dá většinou pěstovat jenom ve skleníku nebo v bytě. Nesmíme se také divit, že pěstujeme v květináči rostlinu, která dorůstá ve své domovině stromovitého vzrůstu. Jsme také často zklamáni, že se nedočkáme krásného květu, pokud jsme nedodrželi např. období vegetačního klidu, omezené zálivky nebo nižších teplot a láká nás třeba pěstovat spousta krásných rostlin původem z Afriky (a nemusí to být jenom sukulenty).
Jako příklad si můžeme uvést několik rostli, které pocházejí z Austrálie nebo Nového Zélandu, oblastí světa od nás hodně vzdálených. Australská flora zahrnuje řadu zajímavých rostlinných druhů, které jen pozvolna pronikají do sortimentu u nás pěstovaných květin.
Austrálie se rozkládá na jižní polokouli, velkou část plochy zabírají pouště a polopouště. Austrálie zasahuje severní částí do tropického pásma, zbytek náleží k subtropickému pásmu. Průměrné roční teploty v severní a střední Austrálii, Nové Guineji a Nové Kaledonii se pohybují mezi 20 – 30 °C, v jižní Austrálii, Tasmánii a Novém Zélandu mezi 10 – 20 °C. Průměrné lednové teploty se skoro v celé Austrálii pohybují mezi 20 – 30 °C, průměrné červencové teploty se na většině území Austrálie pohybují mezi 10 – 20 °C. Pokud se týkásrážek, ve střední, vnitrozemní části Austrálie spadne za rok v průměru jen 100 – 250 mm. Naopak u severního a východního pobřeží spadne v průměru za rok 500 – 1000 mm, ale také až 3500 mm srážek.
Některé rostliny z této části světa pěstujeme u nás jako letničky. Je to třeba Brachycome multifida, nyní u nás doporučovaná jako truhlíková a balkónová rostlina, vegetativně množená. Má slabší, převislé výhony a blankytně modré květy se žlutým středem.
Z Austrálie několik květin u nás pěstovaných hlavně k sušení.
Ammobium alatum roste v Austrálii jako trvalka. U nás se pěstuje jako letnička, dorůstá asi 70 cm, kvete od července do prvních mrazíků, sklízejí se květenství pro sušení ve fázi nerozvitých květů.
Craspedia globosa – australská trvalka, u nás pěstovaná jako letnička k sušení. Kvete od července do září. Má atraktivní žlutá kulovitá květenství, která se sklízejí rozkvetlá.
Helichrysum bractatum – ve své domovině trvalka, u nás 50 – 90 cm vysoká letnička, kvete od července do října. Květní úbory jsou tvořeny trubkovitými květy a několika řadami zákrovních listenů, které jsou v různých barvách. Úbory se sklízejí k sušení před úplným rozkvětem, polorozvité.
Helipterum humboldtianum – pěstuje se ve své původní botanické formě. Keříčky této rostliny dorůstají jenom asi 30 cm, žlutá květenství sklízíme před plným rozkvětem.
Helipterum roseum – dorůstá 30 – 60 cm, kvete od konce června do podzimu. Řežou se rozvité úbory, i když hezčí jsou sklizené před úplným rozevřením. U nás se pěstují 2 kultivary: Album a Roseum.
Mnohem více je těch australských druhů květin, které se u nás pěstují jako pokojové.
Acacia armata – v domovině dorůstá až 5 m, u nás maximálně do 150 cm. Kvete na jaře žlutě. Plodem je lusk. Problémem pěstování je jako u mnoha dalších australských rostlin požadovaná nižší teplota v zimě – 5 – 10 °C.
Adiantum hispidulum – jedna z mnoha australských kapradin, do polostínu až stínu, v zimě jí vyhovuje nižší pokojová teplota.
Albizia lophantha – patří do čeledi Mimosaceae. Albízie večer sklápějí své zpeřené listy. Rostliny v přírodě mají deštníkovitý tvar koruny, proto se jim říká deštníkovité akácie. Dá se pěstovat jako kbelíková rostlina, dorůstá asi150 cm, na jaře rozkvétá žlutobílými květy. V létě se pěstuje na slunném místě, v zimě je optimální teplota 6 – 8 °C.
Anigozanthos flavidus – „klokaní tlapka“, dostala své jméno podle neobvykle vytvářených růžových nebo žlutých květů vytvářejících hrozny pozdě na jaře nebo v létě. Rostlina vytváří silné oddenky. Hodí se pro chladné zimní zahrady. Přezimuje při teplotách 10 – 12 °C.
Araucaria heterophylla – pochází z ostrova Norfolk, kde dorůstá výšky až 60 metrů. U nás je to již dlouho pěstovaná kbelíková rostlina, dorůstající jen maximálně několik m. I když je někdy uváděna vhodnost pěstování i v teplých bytech, je to znát na její menší dekorativnosti. Proto raději ve studených sklenících nebo zimních zahradách (optimum v zimě 3 – 10 °C).
Asplenium bulbiferum – kapradina pro poloteplý skleník. V zimě stačí jen 8 – 10 °C.
Asplenium nidus – tržně významnější, i v zimě jí vyhovuje běžná pokojová teplota polostín až stín. Nesnáší výkyvy teploty a průvan, zvláště se hodí do světlejších koupelen.
Brachychiton acerifolius – stejně jako ostatní druhy rodu Brachychiton je velmi vhodný do bytu. Má velké, drsné, temně zelené listy připomínající javor a krvavě červené květy. Zimní teplota nemá klesnout pod 12 °C.
Blechnum gubbum – kapradina z Nové Kaledonie. Vytváří korunu z hluboce a pravidelně členěných kožovitých listů. Časem tato stromová kapradina vytváří krátký, hustě šupinatý nepravý kmínek. Dá se pěstovat ve skleníku nebo jako náročnější pokojové rostlina, je velmi citlivá na přeschnutí.
