Forzýtie (zlatice, Forsythia) jsou většinou uváděny jako okrasné rostliny, které nemají žádné choroby a škůdce. V posledních letech, a zejména pak v roce 2008, však na jaře došlo u mnoha rostlin k hnědnutí a odumírání květů a konců větví. Protože jak termín výskytu (od poloviny dubna a v květnu), tak i příznaky jsou velmi obdobné všeobecně známému moniliovému úžehu, který způsobuje houba Monilinia laxa (anamorfa Monilia laxa), je choroba většinou dávána do souvislosti s tímto původcem. Pokud by tomu tak bylo, šlo by o velmi zvláštní situaci, protože jako hostitelské rostliny houby Monilinia laxa jsou doposud známi jen zástupci čeledi růžovitých (Rosaceae), především pak rodu slivoň (Prunus).
Nejčastěji se tato choroba vyskytuje u meruněk (Prunus armeniaca, syn. Armeniaca vulgaris) a višní (Prunus cerasus, syn.Cerasus vulgaris). Zcela běžně, avšak vždy v menším rozsahu, se objevuje i na třešni (Prunus avium, syn. Cerasus avium) a na mandloni obecné (Prunus dulci, syn. P. amygdalus, Amygdalus communis, A. dulcis). Běžně se v našich podmínkách vyskytuje i u některých okrasných zástupců rodu Prunus, jako např. višni plstnaté (Prunus tomentosa, syn. Cerasus tomentosa), mandloni trojlaločné (Prunus triloba, syn. Amygdalus triloba) nebo mandloni nízké (Prunus tenella, syn. Prunus nana, Amygdalus nana, A. tenella). Speciální forma tohoto patogena (Monilinia laxa f. sp. mali) se pak velmi vzácně objevuje i na jabloni (Malus domestica).
Forzýtie však taxonomicky patří do čeledi olivovníkovitých (Oleaceae), kam z našich běžně rostoucích rostlin kromě forzýtií patří ještě jasan (Fraxinus), ptačí zob (Ligustrum) a šeřík (Syringa). Setkali jsem se však i s tím, že za původce této choroby je uváděna bakterie Pseudomonas syringae.
Původcem je Sclerotinia
Skutečným původcem výše popsaných symptomů zlatice je ale houba Sclerotinia sclerotiorum (syn. S. libertina, S. nicotianae, S. varium, Peziza sclerotiorum, Whetzelinia sclerotiorum). Zajímavé je, že tato houba je taxonomicky příbuzná výše uváděné houbě Monilinia laxa – obě patří do třídy hub vřeckatých (Ascomytecetes), řádu Heliotiales (= Leothiales). Někteří autoři dokonce telemorfní stádia rodu Monilia nezařazují do rodu Monilinia, ale do rodu Sclerotium. Všichni zástupci řádu Heliotiales, kam patří i zástupci rodu Drapenopeziza a všeobecně známý rod Botryotinia (anamorfa Botrytis), dokáží i po dlouhou dobu žít saprofyticky a jsou tudíž jen příležitostnými (fakultativními) parazity. Sclerotinia sclerotiorum se vyskytuje na celém světě a jako parazit se pak může napadat minimálně stovku rostlinných druhů. Z nich bychom připomněli např. řepu, hrách, fazol, bob, sóju, salát, okurky, papriku, rajčata, mrkev, petržel, celer a brukvovitou zeleninu. Největší hospodářské škody však u nás v současnosti způsobuje na řepce, slunečnici a máku. Díky tomu, že tyto tři plodiny v našich osevních postupech již řadu let zaujímají významné procento ploch, stává se houba S. sclerotiorum stále závažnějším patogen i na ostatních hostitelských rostlinách.
Příznaky a ochrana
Na typických černých sklerociích na jaře vyrůstají hnědé mističkové plodničky (apotécia). V nich se vytvářejí plodničky (aska) a v nich askospory, které jsou hlavním zdrojem šíření houby. Jestliže se tyto pohlavní spory dostanou do květů forzýtií, napadené květy vadnou a odumírají a infekce se šíří z květů do větviček, které následně také odumírají. Zbytek roku přežívá houba ve fázi nepohlavní. Uvnitř větviček a pod kůrou vzniká husté, bílé, vatovité mycelium. V myceliu se postupně vytvářejí černá, tvrdá, kulovitá sklerocia, pomocí níž houba přežívá nepříznivá období. Patogen má rád vlhké a chladné podmínky a stinné polohy.
Základní ochranou proti této chorobě je včasné odstranění napadených částí a jejich likvidace, nejlépe spálením. Zajímavé by bylo vyzkoušet, podobně jako u řepky a slunečnice, biologickou likvidaci přezimujících sklerocií pomocí hyperparazitické houby Coniothyrium minitans, která parazituje na sklerociích a snižuje jejich životnost. Tato houba je obsažena v i u nás registrovaném přípravku Contans WG.
