Herbicidy na bázi glyfosátu jsou v současné době nejpoužívanějšími přípravky proti plevelům. Jsou široce využívány v zemědělství, lesnictví, ve veřejné zeleni i k likvidaci plevelů na komunikacích a v jejich okolí. Po mnoho let byly považovány za zcela bezpečné pro následné plodiny, půdu i pro ekosystémy. Novější výzkumy i některé praktické zkušenosti tato tvrzení v mnoha směrech zpochybňují.
Glyfosát (N-fosphonomethyl-glycin) je neselektivní systémově působící herbicidní účinná látka s relativně rychlým příjmem a pohybem v rostlině. Z kontaminovaných listů a dalších částí rostlin je translokována do vrcholových meristémových pletiv nadzemních i podzemních částí rostlin, kde působí jako inhibitor aktivity meristémů. Translokace glyfosátu probíhá především v období dvou až tří dnů po aplikaci. V rostlině se pohybuje akropetálně xylémem (cévy, cévice) i bazipetálně floémem (sítkovice). Inhibuje rostlinný enzym EPSPS (5-enol-pyruvylšikamát 3-fosfát) syntázu. Inhibice tohoto enzymu blokuje syntézu aromatických aminokyselin (tyrozin, tryptofan, fenylalanin), které jsou nezbytné nejen pro biosyntézu proteinů, ale i fenolických a dalších látek. Používá se postemergentně, projev poškození je pozvolný. Zasažené rostliny zastavují růst, vrcholové listy se zbarvují žlutozeleně až žlutě a postupně hynou. Subletálně kontaminované rostliny později pokračují v růstu nebo raší z adventivních pupenů a zpravidla mají nápadně pozměněné listy. V půdě je glyfosát málo pohyblivý, je stálý na vzduchu, fotodegradace je minimální.*
Text a foto Ing. Petr Ackermann, Ekovín, o. s., Brno
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 7/2014
