Mnoho rostlin z čeledi Brassicaceae plní důležitou úlohu v lidské výživě. V našich klimatických podmínkách představují mimo jiné důležitý zdroj zeleniny. Vedle výběru stanoviště a odrůdy ovlivňují množství a kvalitu produkce i napadení chorobami a škůdci. Základem snížení jejich výskytu je důsledné střídání plodin a vhodně zvolená agrotechnika. Ale i přes tato opatření se napadení rostlin často nevyhneme.
Housenky můr a motýlů
Velmi známými škůdci brukvovité zeleniny jsou bělásek zelný (Pieris brassicae) a bělásek řepový (Pieris rapae). Oba druhy se vyskytují pravidelně a způsobují značné škody, zvláště na květáku a bílém zelí. V posledních letech je v mnoha oblastech výrazně hojnější méně známý bělásek řepový. Housenky poškozují rostliny žírem a znečišťují trusem. V květnu se z přezimujících kukel líhnou dospělci. Motýli první generace létají od konce dubna do počátku června. Tato generace je poměrně málo početná a jen výjimečně způsobuje významné škody. Početnější druhá generace se vyskytuje v červenci a v srpnu. Oba druhy se odlišují zbarvením a žírem housenek. Housenky běláska zelného jsou žluté s černými kresbami a prodělávají celý vývoj na povrchu rostlin a jsou proto snadno zasažitelné insekticidy. Housenky běláska řepového jsou světle zelené s jemnou žlutou hřbetní a dvěma postranními liniemi a od třetího instaru se zažírají do hlávek, kde již nejsou insekticidy zasažitelné. Výskyt vajíček a larev bělásků na rostlinách se sleduje asi 14 dní po zjištění prvních létajících imág. Ošetření je nutné při napadení více než 10 % rostlin, v případě květáku i při 5% napadení. Zvláště proti housenkám běláska řepového je nutné včasné ošetření. Pozdější bývá málo účinné.
Další ze škůdců brukvovité zeleniny, kteří poškozují rostliny svým žírem, jsou larvy můry zelné (Mamestra brassicae) a kapustové (Lacanobia oleracea). Housenky vykusují v listech otvory, později listy skeletují tak, že z nich zůstanou jen silnější žebra. Uvnitř hlávek zelí, kapusty i růžic květáku vyžírají chodby, kde zanechávají trus a zahnívající zbytky. Z kukel, které přezimovaly, se na jaře od konce května líhnou motýli první generace. Většinu škod působí housenky podstatně hojnější druhé generace, vyskytující se v srpnu a září. Housenky jsou různě zbarvené a na hřbetě mají tři podélné čáry. K masovému přemnožení dochází především za teplého počasí. V oblasti, kde na základě odchytu motýlů ve světelných lapačích bylo vyhlášeno nebezpečí škodlivého výskytu housenek můry zelné, se doporučuje 1 – 2x týdně prohlédnout rub listů 10 x 10 rostlin zvolených na úhlopříčce porostu. Porost se má ošetřit při napadení 10 % rostlin živými housenkami a to dříve, než se housenky začnou zavrtávat do růžic květáku nebo do hlávek, kde už je není možné chemicky zasáhnout. Doporučuje se porost ošetřit za soumraku, případně po setmění, kdy housenky opouštějí své úkryty. Osvědčuje se zvýšit pracovní tlak postřikovače a snížit velikost kapek. K postřiku je třeba přidat smáčedlo a použít nejméně 600 l vody na hektar.
Škůdci mladých rostlin
Nejrozšířenějšími škůdci na košťálovinách jsou dřepčíci (Phyllotreta spp.). Na listech vzcházejících brukvovitých rostlin se objevuje množství 1 až 3 mm velkých otvorů. Na rostlinách jsou drobní (2 – 2,5 mm) černí nebo černožlutí brouci, kteří při vyrušení skočí. Při přemnožení jsou schopni zničit vzcházející porosty brukvovitých rostlin. Poškozují především porosty ředkvičky, ředkve, pekingského a čínského zelí. Ohroženy jsou především porosty do stadia dvou pravých listů, jejichž růst je zpomalen suchem. Velmi účinnou ochranou je překrytí porostu netkanou textilií. Škodlivost dřepčíků omezuje rovněž pravidelná zálivka a pečlivé zpracování půdy. Jako hladina škodlivosti se udává napadení 30 – 50 % děložních lístků. K přímé ochraně je možné použít ekotoxikologicky přijatelné organofosfáty např. na bázi phosalonu nebo pirimiphos methylu. Ošetření se doporučuje krátce po vzejití. Po plném vyvinutí prvého pravého listu další ošetření obvykle nebývá nutné. Během letního úživného žíru se rostliny ošetřují jen v případě mimořádně silného výskytu škůdce.
Jedním z nejvýznamnějších škůdců košťálovin, zvláště mladých rostlin, růžičkové kapusty a kořenových druhů jako ředkvička, ředkev, je květilka zelná (Delia radicum). Dospělci se objevují v dubnu a v květnu. Samičky kladou vajíčka na půdu v blízkosti rostlin. Larvy pronikají do půdy ke kořínkům rostlin, které zpočátku ožírají. Později vyžírají chodbičky v kořenovém krčku, které zasahují až do lodyhy. U starších košťálovin poškozují vrchní část kořínku a hypokotyl. V chodbičkách se pak kuklí. Rostliny postupně vadnou, zastavují růst a nakonec hynou. Další generace škodí obdobně. Kladení květilek se signalizuje žlutými Moerickeho miskami nebo žlutými signalizačními deskami. Efektivní ochranou je včasné zakrytí porostů netkanou textilií nebo zálivka mladých rostlin 14 dnů po výsadbě např. organofosfáty na bázi fenitrothionu. Registrovány jsou rovněž granulované insekticidy na bázi organofosfátů a karbamátů. Podstatou nepřímé ochrany je nepěstovat brukvovitou zeleninu po sobě, volit maximální vzdálenost od loňských ploch brukvovité zeleniny, odstraňovat posklizňové zbytky a hrůbkováním podpořit tvorbu postranních kořenů.
Poškození sáním
Mezi všeobecně rozšířené škůdce brukvovité zeleniny patří mšice zelná (Brevicoryne brassicae). Tento druh napadá všechny druhy brukvovitých kulturních plodin. Mšice zelná objevující se nejčastěji na spodní straně listů a na vegetačních vrcholech brukvovitých kulturních plodin přezimuje ve formě vajíček na posklizňových zbytcích košťálovin, kadeřávku, růžičkové kapustě, brukvovitých plevelech a zvláště na přezimující řepce. Na jaře se líhnou zakladatelky rodící nejdříve bezkřídlé potomstvo. Později se část populace okřídluje. První okřídlené samičky začínají migrovat od května na další plodiny a vytvářejí zde početné kolonie. Tento druh se ve vegetační sezóně rozmnožuje živorodě a je schopen vytvořit až 16 generací ročně. Sáním způsobují deformace a žluté skvrny na listech, v případě napadení vrcholu rostliny i zastavení růstu a vyslepnutí. Nejcitlivější jsou rostliny do fáze deseti listů. Aplikace chemických přípravků je vhodná do deseti dnů po začátku náletu mšic do porostu, jestliže je napadeno více než 10 % rostlin. Jestliže rostliny mají vyvinutých více než 15 listů nebo jsou již mšice ukryty v pokroucených listech, chemické přípravky neúčinkují.
Především za teplého a suchého léta a podzimu se hlavně na růžičkové kapustě, květáku, brokolici a příležitostně i na kapustě objevuje molice vlaštovičníková (Aleurodes proletella). Vyskytuje se na spodní straně listů a je to drobný 1,5 mm bílý hmyz, který při dotyku rukou vyletuje. Druh má více generací do roka. Larvy škodí přímým sáním, vylučováním medovice, která znehodnocuje rostliny a je druhotně porůstána černěmi a škodí i přenosem virů. Listy se odbarvují, žloutnou, deformují se a opadávají. Rostliny postupně chřadnou a často odumírají. Indikace ošetření je na začátku výskytu škůdce, kdy je možno použít například moderní olejové preparáty, nebo organofosfáty na bázi pirimiphos methylu.
Škůdci kořenů
Pravidelným kořenovým škůdcem je krytonosec zelný (Ceutorhynchus pleurostigma). Pletivo napadených kořenů je přetvořené do podoby hálek, uvnitř nichž jsou beznohé světlé rohlíčkovité larvy. Otvory, kterými larvy opustily hálky, jsou vstupní branou napadení rostlin bakteriálními a houbovými infekcemi. Intenzivněji bývají napadeny především menší plochy. Dospělci jsou relativně drobní, 2,5 – 3,5 mm dlouzí, šedočerně zbarvení nosatci. Druh má dvě generace. Škodlivost a populační hustota druhu je dána mj. koncentrací pěstování košťálovin na lokalitě. Insekticidní ochrana proti květilce zelné funguje současně i proti larvám krytonosce zelného. K přímé ochraně je rovněž registrováno moření osiva přípravky na bázi furathiocarbu.
Velmi významnými škůdci nejen zeleniny, ale i některých další polních plodin jsou některé druhy plžů. Jedná se hlavně o druhy slimáček síťkovaný (Deroceras reticulatum), slimáček polní (Deroceras agreste), slimák největší (Limax maximus), plzák zahradní (Arion distinctus) a plzák španělský (Arion lusitanicus). Za noc jsou schopni pozřít množství potravy rovnající se 1/4 až 1/2 jejich hmotnosti. Ožírají klíčky a klíčící semena, okusují stonky, lodyhy, plody, hlízy i dužnaté kořeny, do listů vykusují nepravidelné otvory. Žilky listů zpravidla nebývají poškozené. V posledních letech se výskyt slimáků v porostech kulturních rostlin zvyšuje díky zvýšené kyselosti půd a méně kvalitnímu zpracování půdy. Přezimují plži i jejich vajíčka. Během roku kladou na vlhká skrytá místa skupiny až 3 mm velkých bělavých lesklých vajíček. Vajíčka se vyvíjejí v závislosti na prostředí během třech týdnů až do několika měsíců. Plži vyžadují vlhké prostředí. Dávají přednost těžším, méně vysychavým půdám. Přímá chemická ochrana proti slimákům se aplikuje v podobě granulovaných přípravků. Ošetření se provádí na počátku napadení rovnoměrným posypem mezi pěstované plodiny. Nesmí přijít do styku s ošetřovanou zeleninou. Biologická ochrana je založena na využití parazitické hlístice Phasmarhabditis hermaphrodita. Tyto hlístice aktivně vyhledávají slimáky v půdě a pronikají do nich dýchacími otvory. Vevnitř vyvrhnou symbiotickou bakterii, která se množí a v kombinaci s hlísticemi slimáka usmrtí. Napadený jedinec přestane do 35 dnů žrát a během 7 až 21 dnů po aplikaci pod zemí hyne. Nepřímou ochranu menších pozemků lze zabezpečit přímou likvidací slimáků nebo zamezením jejich přístupu na pozemek. Takovéto bariéry se vytváří např. pásem jemných pilin, sazí nebo soli. Doporučuje se aplikovat granulované dusíkaté nebo pálené vápno ve večerních hodinách.