Echinacea (třapatkovka) byla do Evropy introdukována v 17. století ze Severní Ameriky jako okrasná rostlina ještě pod jménem Rudbeckia purpurea. Stala se oblíbenou trvalkou pro záhony. Skutečný boom zažila na konci 20. století, se vznikem prvních barevných odrůd a její popularita trvá doposud. Pro své léčivé účinky, dobře známé již původním obyvatelům Ameriky, se v současnosti řadí mezi tzv. superbyliny. Šlechtění rodu Echinacea probíhalo ve VÚKOZ v Průhonicích od roku 2011. Následně bylo několik perspektivních klonů vybráno pro další hodnocení.
České jméno třapatkovka se odvozuje od příbuzných třapatek. Přirozeně se vyskytuje v prérijních oblastech Severní Ameriky a Jižní Kanady (Great Plains). Domorodí obyvatelé Severní Ameriky ji znali jako léčivou rostlinu. Používali ji k ošetření ran, urychlení hojení, při bolestech zubů nebo při nachlazení. Etnobotanické záznamy o používání rodu Echinacea v domorodém léčitelství byly důležitým faktorem její celosvětově stoupající popularity. Dnes jsou řazeny druhy tohoto rodu mezi imunostimulancia, používají se při léčbě infekcí horních cest dýchacích. Jsou také oblíbenou nenáročnou trvalkou, vhodnou především k výsadbám ve víceletých smíšených záhonech.
Nejčastěji využívané druhy pro farmaceutické zpracování, které uvádí Český lékopis jsou Echinacea purpurea, E. angustifolia a E. pallida. V Českém lékopise z roku 2017 je pro rod Echinacea používáno rodové jméno třapatka.
Jednotlivé druhy třapatkovek se mezi sebou snadno kříží a kříženci jsou nacházeni i v přírodních populacích. Šlechtění rodu Echinacea se za posledních 25 let velmi rozšířilo. Třapatkovky se staly mimo jiné také oblíbenou rostlinou k řezu (ve váze vydrží 7 až 10 dní) a na sušení. Ve světovém sortimentu jsou doposud nejrozšířenější kultivary odvozené od druhu Echinacea purpurea a jak napovídá její jméno, prvotní odrůdy nabízely pouze odstíny purpurové a růžové barvy, případně bělokvěté typy. V kultuře se můžeme setkat i s dalšími druhy třapatkovek, jako jsou Echinacea tennesseensis a Echinacea paradoxa. Zapojení E. paradoxa do křížení přineslo více barevné rozmanitosti, především v odstínech oranžové a červené barvy.
Šlechtění třapatkovek bylo ve Výzkumném ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., (VÚKOZ) v Průhonicích zahájeno v roce 2011 v rámci projektu šlechtění trvalek, se záměrem vyšlechtit nové okrasné odrůdy. Volným sprášením vznikly rostliny, které byly dále množeny vegetativně. Sledované klony byly hodnoceny z hlediska morfologického (výška, průměr květu, délky a šířky listu). Evaluace pokračovala od roku 2017 ve spolupráci se ZF MENDELU. V roce 2019 byly ve vybraných klonech kvantifikovány obsahové látky. Opakovaně byly klony hodnoceny i z hlediska estetické hodnoty, respektive morfologických a estetických vlastností.
Text a foto Ing. Marián Šinko, Ph.D.,1 doc. Ing. Jarmila Neugebauerová, Ph.D.,2 Ing. Helena Pluháčková, Ph.D.,3
1VÚKOZ, v. v. i., Průhonice, 2ZF MENDELU, Lednice, 3AF MENDELU, Brno
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 2/2023.*
