Ačkoliv ve světě existují stovky druhů molic, pouze několik z nich náleží mezi významné škůdce rostlin. Během uplynulého dvacetiletí jeden z nich, molice bavlníková se stala velmi závažným a hospodářsky škodlivým druhem. Její rozšíření historicky bylo vymezeno tropickými až subtropickými oblastmi.
Nyní se však adaptovala na přežití v mnoha teplých oblastech světa včetně jižní Evropy. Její bělavé larvy sají na spodních částech listů, které při silném napadení odumírají, neboť larvami vylučovaná lepkavá medovice podporuje růst černí, znečišťujících plodové zeleniny, ale i přadné rostliny. Její schopnost přijímat a šířit řadu zhoubných virů, činí tohoto škůdce obzvláště nebezpečným.
Ačkoliv je molice bavlníková přítomna v jižní Evropě po řadu let, stala se vážným problémem zemědělství až koncem osmdesátých let, kdy začala šířit virózy rajčat v Itálii a na Sicílii. Zvláště virus žluté svinutky listů rajčete (TYLCV-S, tomato yellow leaf curl virus), způsobující na Sardinii mezižilní žloutnutí a svinování listů, ale ještě nebezpečnější zakrsávání růstu rajčat a významné snížení výnosů plodů. Již v roce 1992 se rozšířila tato viróza do jižního Španělska, především na porosty v chráněných prostorách na jihovýchodním pobřeží v regionu Almeria. Jen o něco později se objevila na porostech venkovních rajčat v Mazzaroně, Murcii a Malaze, kde byla příčinou velkých ztrát. Jedná se o velmi nebezpečný virus přenášený molicí bavlníkovou, která si podržuje schopnost přenosu viru po řadu dní od jeho příjmu při sání infikovaných rostlin. Virus přechází ze zažívacího traktu do mízního oběhu molic a při sání se dostává slinami do rostlinných pletiv a vyvolává infekci. Podle pokusů provedených ve Velké británii, má tuto schopnost asi 60 % infikovaných mšic. Je proto malá naděje ochránit se před šířením tohoto viru jen běžnou ochranou či za použití prostředků biologické ochrany. Pouze totální vyhubení tohoto škůdce může být účinné.
Pěstitelé často zasahují proti molicím v době, kdy se již na rajčatech projevují příznaky infekce virem. Potom nasazují insekticidy v tak vysokých dávkách, že mohou vyvolat rezistenci molic vůči těmto přípravkům. Kromě toho jsou takovéto zákroky velmi nákladné, nadměrně zatěžují prostředí a jsou zdrojem nebezpečí i pro spotřebitele.
V roce 1995 vytvořili britští výzkumníci spolu se španělskými tým, který se zaměřil na studium molice bavlníkové na Apeninském poloostrově. K tomuto problému přibyl i další, studium viru, který doposud nebyl v této oblasti znám, CYSDV (cucumber yellow stunding disorder virus - virus žluté okurkové virové zakrslosti). Výsledky, které byly tímto týmem dosaženy, vedly ke vzniku programu EC-FAIR 6, financovaném jak ze zdrojů EU, tak společnostmi Novartis a Koppert Biological Systems. Podílí se na něm přes 60 evropských vědců a má název "European Whitefly Studies Network". Výsledky práce jsou již nyní k dispozici evropským zelinářům. Týkají se především otázek šíření viróz, identifikace plevelů, které mohou sloužit jako rezervoáry pro molice i virózy, racionalizace používání pesticidů, zvládnutí problémů rezistence, zjištění potenciálních možností systému integrované ochrany a integrované pěstování rajčat atd.
V roce 1997 byly porosty rajčat v Portugalsku napadeny poprvé molicí přeneseným virem TYLCV. Příznaky na rostlinách byly mnohem výraznější než doposud pozorované ve Španělsku. Laboratorní vyšetření potvrdila, že se jedná o druhý kmen TYLCV, který byl předtím identifikován pouze v Izraeli. Tento kmen infikuje pouze Lisianthus (Gentianaceae), běžně importovanou rostlinou a možný zdroj infikování rajčat v Portugalsku. Během jednoho roku se tento kmen rozšířil do provincie Algarve v Portugalsku a i do Španělska, kde se zkombinoval s již existujícími problémy a způsobil svojí epidemií bezprecedentní ztráty pěstitelům rajčat. Někteří pěstitelé museli své porosty zakládat až třikrát, než získaly takové rostliny, které byly schopny normálního růstu a plodnosti.
Jednou z největších oblastí pěstování zeleniny v chráněných plochách v Evropě je Almerie na jihovýchodě Španělska. Mezi Sierra Nevadou a Středozemním mořem se rozprostírá plocha 40 000 ha fóliovníků. Tato provincie produkuje podstatný podíl z celkové výroby exportních rajčat ve Španělsku (750 000 t). Kromě toho se zde pěstuje paprika, lilek, melouny a okurky. Výskyt nebezpečného kmenu izraelského viru TYLCV vyvolal řadu následných problémů v této pěstitelské oblasti. Zvýšená nutnost používání insekticidů se obrátila ve snížení účinnosti běžných přípravků v důsledku vzniku rezistence řady druhů škůdců. Rovněž jiné druhy zeleniny, hojně v tomto regionu rozšířené (paprika, okurky), jsou hostiteli molice a pomáhají ke vzniku této rezistence. Tento stav vyvolal nezvládnutelné masivní napadení plodové zeleniny molicí v celé oblasti.
Propojením obou kmenů virů vedlo rovněž k totálnímu zničení asi 3000 ha porostů fazole v roce 1998. Mnohem větší ztráty se odhadovaly v roce 1999.
Takto za relativně krátkou dobu rajčata, okurky, melouny a fazole podlehly virovým chorobám, šířeným molicemi. Snahy o zastavení šíření viróz selhaly a molice se přemnožila do nepředvídaných rozměrů. Zároveň s takovouto invazí vzniklo nebezpečí rozšíření počtu hostitelských rostlin v důsledku adaptace viru. První zprávy z Almerie hlásí již napadení některých porostů papriky.
V létě roku 1999 byl virus TYLCV poprvé prokázán na porostech rajčat na Kanárských ostrovech. Samozřejmě vzniká obava, jak se bude vyvíjet další export rajčat z Kanárských ostrovů, pro které má rozhodující hospodářský význam. Koncem listopadu 1999 proto vycestovala na Kanárské ostrovy skupina vědců zapojených do evropského programu EWSN (za podpory firmy Bayer AG). Uskutečnila sběr vzorků molic a rostlin s příznaky infekce TYLCV i plevelů hlavních plodin na Kanárských ostrovech a prodiskutovala problémy ochrany s místními zelináři. Pro Velkou Británii mají tato zjištění velký význam, neboť z Kanárských ostrovů se tam vyváží každým rokem přes 1 milion kartonů rajčat. Proto jsou oprávněné obavy z možného zavlečení infikovaných molic i do britských skleníků.
Evropští šlechtitelé rajčat reagovali na zmíněné problémy zahájením šlechtění odrůd s rezistencí proti TYLCV, zatímco tým vědců z programu EWSN hledá řešení v možnostech přerušení infekčního cyklu virů. Vyvíjí se strategie integrovaného pěstování a ochrany porostů z hlediska chránění prostředí i ochrany spotřebitelů. Získané znalosti mohou být výbornou přípravou k tomu, až se tento problém stane aktuální hrozbou pro zelinářství ve Velké Británii a na severozápadě Evropy.
