Mandloň obecná [Prunus amygdalus (L) Batsch.] je keřovitý nebo stromový druh peckového ovoce, dorůstající na původních stanovištích výšky čtyř až pěti metrů. Druh je původní pravděpodobně v oblasti východního Středomoří a přední Asie (Mareček & kol. 1997). Plodem je suchá, chlupatá peckovice s vnějším kožovitým oplodím, které v plné zralosti puká. Tvar, velikost a tloušťka pecky bývají velmi variabilní. V pecce je vlastní jádro s dělohami. Sladké jedlé kulturní mandle se také označují jako P. amygdalus var. sativa (syn. var. dulcis) (Kutina & kol. 1991). Mandlový olej se používá i ve farmacii nebo kosmetickém průmyslu (Mareček & kol. 1997).
Jedná se o teplomilný ovocný druh, který byl v České republice pěstován pouze okrajově v klimaticky příznivých oblastech jižní Moravy. V souvislosti s globálním oteplováním se v současné době rozšiřují areály možného pěstování mandloně i o další teplejší oblasti na Moravě i v Čechách. Druh je zajímavý i svou nenáročností na půdu a zejména značnou suchovzdorností. Svým hlubším kořenovým systémem je mandloň schopná čerpat vodu i z velkých hloubek z podzemních rezervoárů, kam jiné ovocné druhy svými kořeny nedosáhnou. Přestože časně kvete, nakvétá postupně po dobu 11 až 13 dnů, a dokáže tak uniknout i slabším pozdním jarním mrazíkům do –4 °C (Kutina & kol. 1991). Na dobrých stanovištích pravidelně plodí a na rozdíl od jiných teplomilných peckovin netrpí příliš chorobami nebo škůdci.
Agrotechnika pěstování mandloně je podobná blízce příbuzné broskvoni. Vysazuje se obvykle ve tvaru zákrsků nebo čtvrtkmenů štěpovaných tradičně na mandloňových nebo broskvo-mandloňových podnožích. Cílem předkládané práce je seznámit ovocnářskou veřejnost s možnostmi alternativního vegetativního množení kompaktně rostoucího genotypu mandloně pomocí in vitro kultury. Dosažené výsledky rovněž slouží pro zjištění vhodných in vitromédií využitelných pro další kulturní odrůdy mandloní nebo i příbuzné druhy z podčeledi mandloňovité (Amygdalaceae).
Materiál a metody
Explantátové kultury mandloně (Prunus amygdalus) byly pěstovány v Erlenmeyerových baňkách s 30 ml živného média typu Murashige & Skoog (MS) (1962) o pH = 5,7 (obrázek 2). Výchozí materiál genotypu s kompaktním růstem byl získán ze sbírek Mendelovy univerzity v Brně. Teplota v kultivační místnosti činila 22 °C, světelný režim byl nastaven na 16 h světlo / 8 h tma. Výchozí médium pro založení a udržování obsahovalo kyselinu indol-3-máselnou (IBA) v koncentraci 0,1 mg/l a 6-benzylaminopurin (BAP) v koncentraci 1,5 mg/l.
Text a foto Ing. Jiří Sedlák, Ph.D., VŠÚO Holovousy s. r. o.
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 12/2022.*
