V současné době jsou mlatové cesty a plochy velmi oblíbené pro rekonstrukce i pro nově zakládané parky a zahrady. Architekti, investoři, správci ale i veřejnost se zamýšlí nad estetickou kvalitou a vhodností používaných materiálů ve veřejném a soukromém prostoru.
V poslední době se odvracejí od tvrdých povrchů, jako jsou asfaltobeton a betonová dlažba pro jejich umělý a technický vzhled. Obvykle volí některou z variant prašných, štěrkových povrchů. Bohužel často bez vědomí rizik navrhování, užívání a údržby. Velmi častou volbou jsou mlatové cesty a povrchy. Na mlatu oceňují zejména příjemnou měkkost pro chůzi a současně únosnost pro lehká údržbová vozidla a vodopropustnost. Správci majetku pak oceňují možnost jednoduché údržby. Další volbou mohou být cesty z minerálbetonu, které mají menší vodopropustnost, vyšší únosnost a zcela jiné složení vrstev. Mlatové cesty a povrchy jsou tvořeny třemi, dvěmi nebo jednou vrstvou směsi kameniva, resp. hlinitopísčité zeminy. Vždy se navrhují zásadně bez jakýchkoliv pojiv – cement, vápno, živice, pryskyřice. Přípustné jsou pouze materiály pro zvýšení přirozené vlhkosti směsi a snížení prašnosti. Při rekonstrukci je nezbytné návrh provádět individuálně s ohledem na stávající stromy a jejich kořenový systém a návrh koordinovat s ostatními profesemi (architekt, dendrolog, vodohospodář). Lze uvažovat se třemi typovými skladbami vrstev mlatové cesty nebo plochy.
Text a foto
Doc. Ing. Karel Zlatuška, CSc.,
Fakulta lesnická a dřevařská,
Česká zemědělská univerzita v Praze
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 8/2018.
