100 let od úmrtí klasika ochrany rostlin (1838 – 1902)
Před několika lety jsem si začal z prosté zvědavosti zapisovat některá data, která patří do našeho oboru a nejsou přitom nikde systematicky uváděna.
Šlo mi o to, abych získal alespoň základní představu o časové řadě jevů obecných, politických i odborných. Pročítám proto mnoho starých odborných časopisů a vidím naše zahradnické problémy s odstupem času a mnohdy jen trnu hrůzou, protože cítím jejich naděje a předem vím, jak to nakonec dopadlo.
Studium této literatury mě přivedlo na stopu jednoho pro mne původně nečekaného fenoménu. Někde v roce 1949 nebo 1950 se z odborného tisku téměř ztratila jména našich kolegů, která do té doby byla pravidelnou součástí medailónků osobností. Přestaly se tam objevovat jména podniků, které měly ještě pěknou řádku let po roce 1948 soukromé majitele. Ztratila se jména odborných a profesních společností i se jmény jejich funkcionářů. Zároveň se ztratily také údaje o letopočtech. Jen výjimečně se objevil nějaký letopočet a to vždy jen v souvislosti s něčím starým nejméně sto let. Se jmény to bylo ještě horší. Z nových věcí byly zmíněny „dějinné milníky“ tvořené zasedáními ÚV KSČ, které většinou následovaly poměrně rychle po podobných zasedáních ÚV KSSS a po kterých již za několik měsíců neštěkl ani pes.
Uvědomil jsem si potom v plném rozsahu význam slov mého třídního profesora z Bohunic profesora Dr. Ing. Kuby. Ten nás zahrnoval pojmy, které na nás tenkrát působily dojmem dob dávno minulých. Červec San José, bordeauxská jícha a podobné termíny nás tenkrát velmi bavily a my měli pocit, že doba je již zásadně jinde (slušně řečeno). Teprve časem jsem došel k názoru, že jsou to jména sice stará, ale naši úctu si přesto ještě stále zaslouží.
Právě termín bordeauxská jícha dostává v tomto roce svůj staronový význam. Vzpomínáme totiž 100. výročí úmrtí jejího spoluautora, profesora botaniky univerzity v Bordeaux pana Pierre Maria Alexise Millardeta. Jeho společníkem v tomto objevu byl Edouard Ernest Prilleux.
Bordeauxská jícha vzniká následovně: rozpustíme 1,5 kg modré skalice v 50 litrech vody, ve druhé nádrži rozpustíme v 50 litrech vody 1,5 kg hašeného vápna a těsně před aplikací tyto dva roztoky smícháme. Roztok musí být čerstvý a neředíme ho. Vzorec tohoto přípravku na ochranu rostlin byl uveřejněn v roce 1885 a bordeauxská jícha se stala obrovským hitem v ochraně nejprve révy vinné později i ovocných stromů proti mnoha houbovým chorobám. Tento přípravek ale vznikl zcela nezáměrně při snaze o něco zcela jiného. Místní vinaři používali totiž slabý roztok vápenného mléka s přídavkem modré skalice k označování hroznů proti zlodějům. Žádný z nich si však neuvědomil to, že došlo k poklesu výskytu houbových chorob.
Měli bychom si uvědomit, že se tenkrát jednalo o dobu významných objevů v chemii i biologii. Již před téměř 200 lety (1807) pozoroval Prevost fungicidní vlastnosti mědi, když se s naprostým neúspěchem snažil kultivovat spory mazlavé sněti pšeničné. Teprve časem si uvědomil, že vodu pro kultivaci převařil v měděném kotlíku a pochopil, že to bude mít asi nějakou souvislost. Biologie jako pojem neměla ještě ani 100 let (poprvé byl tento termín použit Lamarckem a Trevianuxem v roce 1802). Pasteurova „vitalistická teorie“ z roku 1857 teprve také jen s námahou opouštěla laboratoře. Nevzdělaní rolníci nemohli mít v té době o tomto problému ani to nejmenší tušení.
Millardet tedy dokázal spojit práci vědce - botanika s praktickým zemědělstvím a to jistě na základě znalostí, které mu jako univerzitnímu profesorovi byly známé. To bylo na svoji dobu hodně.
Cesty páně jsou nevyzpytatelné. Platí to i pro vědu. HCH bylo objeveno v roce 1824, ale k čemu je dobré, bylo objeveno až o mnoho let později. Objevy totiž přicházejí neočekávaně a v nečekaných chvílích. Většinou nacházíme věci tenkrát, když hledáme něco úplně jiného. Nejinak je tomu i v chemii. I pověstný Scotta vynalezl leštidlo na parkety ve chvíli, když zrovna vynalézal elixír mládí. Je sice pravdou, že doba bordeauxské jíchy je dávno pryč a dnes máme již jiné fungicidy, ale její místo v historii jí nikdo neupře. Ani jejím autorům.
