Malé a křehké rostlinky, ze kterých později vyroste zdravá a chutná zelenina – ať už jde o brokolici, ředkvičku, zelí, okurku, cibuli nebo třeba hrách. V raném stádiu klíčení se může zdát, že ještě nemají praktického využití. Mladé rostlinky, známé jako microgreens, se však ukázaly být velmi hodnotným zdrojem minerálů, antioxidantů, vitaminů a dalších lidskému zdraví prospěšných látek.
Navzdory svému drobnému vzrůstu obsahují některé ze jmenovaných látek i v několikanásobně vyšším množství než u stejného druhu v konzumní zralosti. Kromě toho microgreens vynikají širokým spektrem chutí, což rozšiřuje jejich možné využití v gastronomii. Článek se zaměří na obecnou charakteristiku microgreens, základní způsoby jejich pěstování a představí některé běžně pěstované druhy spolu s jejich přínosy. Tradice nakličování semen jedlých druhů rostlin je stará nejméně 5000 let. Však již kupříkladu ve starém Egyptě či Číně byly klíčky velmi ceněny pro svou chuť i rozmanité zdravotní přínosy (Szopa a kol. 2023). Klíčky sklízíme v závislosti na druhu obvykle po 3–4 dnech a konzumujeme je jako celek včetně kořínku. Naproti tomu microgreens, o kterých článek pojednává, sklízíme po jednom až třech týdnech od výsevu, kdy mají rostliny plně vyvinuty děložní lístky, popřípadě se tvoří už první pravé listy.
Ředkve (Raphanus sativus L.) zahrnují poměrně široké spektrum různě tvarovaných a barevných odrůd, a ačkoli v případě microgreens jsou konzumní částí listy, i zde se nabízí poměrně široká odrůdová rozmanitost. Sango Purple je kultivar ředkve, který na první pohled zaujme svými tmavě fialovými listy, zatímco odrůda China Rose (obr. 3) své zelené lístky doplňuje světle růžovým stonkem. Tyto kultivary však nejsou zajímavé pouze svou barvou, Gunjal a kol. (2024) uvádí, že u odrůdy Sango Purple byl zjištěn vysoký obsah flavonoidů, antokyanů a antioxidantů.
Řeřicha setá (Lepidium sativum L.) vyniká svou mírně štiplavou, osvěžující chutí, a její drobné lístky navíc přidávají jejímu vzhledu na atraktivitě. Sklízet můžeme již za 6–7 dnů od výsevu. Podobně jako jiné druhy z čeledi brukvovitých je řeřicha poměrně dobrým zdrojem fenolů či antioxidantů (Kyriacou a kol. 2019). Rovněž v našem experimentu se tato zjištění potvrdila (viz. graf), navíc při senzorické analýze byl druh, i přes svou štiplavou chuť hodnocen poměrně kladně, ačkoli podobně jako u hořčice, pálivější chuť nevyhovovala každému.
Celý text článku naleznete v elektronické a tištěné verzi časopisu Zahradnictví 2/2025
Výzkum byl podpořen projektem CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_017/0002334 Výzkumná infrastruktura pro mladé vědce.
Text a foto Ing. Adam Fuchsbauer, Ústav zelinářství a květinářství, ZF MENDELU v Lednici
