V předchozích letech se pěstitelské plochy okurek nakladaček pohybovaly okolo 3000 ha. Od roku 1998 však pravidelně každý rok klesají, v letech 2000 a 2001 výrazně. Příčin poklesu může být celá řada. Jak mohou pěstitelé okurek v České republice reagovat na tento trend? Odpovědí lze nalézt také celou řadu.
A právě o hledání odpovědí na řadu aktuálních otázek bylo mezinárodní setkání pěstitelů a zpracovatelů, které pořádala firma REPROSAM, s. r. o.
Okurky nakladačky jsou v českém a moravském zemědělství tradiční plodinou. Vypovídá o tom i velikost pěstební plochy. V poslední době však pěstování okurek prodělává převratné změny. Projevuje se rostoucí trend k profesionalizaci a specializaci pěstování, objevují se nové převážně partenokarpické (nevyžadující opylení) odrůdy. Jako intenzifikační prvek při pěstování nakladaček na zemi i na svislé drátěnce lze jednoznačně označit černou mulčovací fólii, kapkovou závlahu a spolehlivé odrůdy. Například v Německu pěstitelé navíc 80 % ploch přirychlují netkanou textilií.
Zajímavé je strukturní složení pěstitelských ploch. Ačkoliv na pěstování nakladaček se specializuje okolo 20 pěstitelů s výměrou větší než 10 ha, tvoří podíl jejich pěstebních ploch přibližně 13 % z celkové výměry. Celkový odhad počtu pěstitelů i s malopěstiteli je přitom asi 6600 subjektů. A zatímco u malých pěstitelů se výnos pohybuje okolo 11 t/ha, dosahují intenzivní porosty výnosu až 80 t/ha. Sklizeň z intenzivních porostů tak tvoří odhadem třetinu z celkové domácí produkce. V roce 2001 se sklidilo 25 124 tun nakladaček. Pro rok 2002 hovoří odhady o 30 500 t. Nárůst produkce vychází při zachování pěstebních ploch z intenzivnějšího pěstování.
Okurky jsou plodinou, která se pěstuje, prodává a konzumuje na pěti světových kontinentech. Z velké většiny se jedná o smluvní produkci, která se pak obchoduje jak v surovém, tak i zpracovaném stavu. Největším světovým producentem okurek nakladaček je zřejmě Ukrajina s pěstební plochou 60 000 ha. V této zemi však (nejen v zemědělství) panují velké rozdíly ve výnosech. O skutečné produkci lze hovořit přibližně na 2000 ha, z toho 500 ha na vysoké úrovni. Pěstují se převážně staré odrůdy na zemi. Významným producentem je i Indie, která z 10 000 ha všechnu produkci exportuje. Nakladačky se zde pěstují výhradně na drátěnce. Také Maroko má 1500 ha okurek. Významný je export a dva pěstební cykly ročně. Velkou neznámou představuje Čína. Odhady čínské produkce se různí v rozsahu výnosu z 10. až 200 000 ha pěstebních ploch.
Z hlediska podmínek pro pěstování okurek je nejbližší podobnou zemí Německo, kde se pěstují okurky nakladačky celkem na 3200 ha. Důraz je kladen na jistotu a kvalitu produkce, proto převažuje smluvní pěstování. Zpracovatele k tomu nutí nárůst poptávky po hotových výrobcích, které spotřebitelé kupují v sítích obchodních řetězců. Poklesl tím zájem o domácí zpracování okurek. Německo používá téměř 100% partenokarpické odrůdy - standardní odrůdou je nyní hladká ’Melodie’ RZ a hruboostná ’Componist’ RZ. Tři čtvrtiny ploch je vybaveno kapkovou závlahou a 80 % je navíc přirychlováno netkanou textilií. Pro sklizeň jsou využívány sklízecí plošiny (tzv. rogala) s dopravními pásy, která umožňují probírku porostů bez nebezpečí poškození rostlin. Sbírá se každý třetí den a to představuje celkem 20 až 25 sběrů za sezónu.
Mulčovací fólie a kapková závlaha jsou nedílnou součástí všech intenzivních pěstebních technologií a také u nás se jejich plochy rychle rozrůstají. V letošním roce to je přibližně 120 ha s výhledem na zvýšení o přibližně 50 ha v příštím roce. Nejčastěji používané mulčovací fólie a kapková závlaha pochází na 90 % z Izraele. V návaznosti na poznatky o optimálním půdním prostředí a zásobování rostlin živinami se stalo nedílnou součástí intenzivní technologie přihnojování. Závlaha s přihnojování je řízena automaticky na základě sledování půdní vlhkosti refraktometricky TDR půdním vlhkostním čidlem.
