Již desátý ročník národní arboristické konference Strom pro život – život pro strom s podtitulem „Města bez stromů?!“ se koncem června konal v Jihlavě. Dvoudenní, zajímavými přednáškami nabitý program přilákal do moderních prostor kina Dukla na dvě stovky návštěvníků.
Konference je jedním z největších pravidelných projektů Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu (SZKT), o. s., jmenovitě její sekce péče o dřeviny (ISA). Letos bylo jako spolupořadatel přizváno Statutární město Jihlava. Samotné konferenci předcházelo 11. Mistrovství ČR ve stromolezení, které se konalo v jihlavských Smetanových sadech a na konferenci navazoval jednodenní seminář určený prioritně starostům Kraje Vysočina, s tématikou logicky navazující, nazvaný Starosti starostů se stromy.
Ochrana prostoru pro strom
Již dopolední program prvního dne se věnoval problematice stromů. Ing. Samuel Burian ve své přednášce zdůraznil nutnost ochrany prostoru, ve kterém daný strom existuje. Na ochranu existujících stromů jsou k dispozici účinné nástroje, prostor pro strom však dostatečně účinně chránit nelze. Určitou ochranu podle zákona č. 114/1992 Sb. požívají jen samotné dřeviny, nikoliv plocha nutná pro existenci stromu. Pokud dřevina na ploše zanikne, zanikne i tím ochrana plochy, na které tato dřevina rostla. Existují pouze velmi omezené zákonné možnosti jak uložit na stejném místě obnovu výsadby a zákonné prostředky na zachování mladé výsadby víceméně neexistují. Vedle ochrany vlastního prostoru pro strom je třeba chránit i jeho kvalitu. Bez prostoru pro stromy nebudou ani stromy, proto je třeba zachování a ochraně těchto míst věnovat potřebnou pozornost.
Ochrana stromů – příklady z Mnichova
O své zkušenosti s působením v zahraniční společnosti se do Jihlavy přijela podělit Ing. Barbora Šimůnková. Již pátým rokem pracuje u společnosti NMB GmbH ve Freisingu nedaleko Mnichova jako certifikovaný kontrolor provozní bezpečnosti stromů. Mezi zákazníky společnosti se řadí univerzity, státní instituce a obce kolem Mnichova; většinou nepracují pro soukromníky, jelikož pro ně by tyto služby byly příliš nákladné.
Ochrana dřevin při stavební činnosti je v Německu ovlivněna mnoha předpisy, a to nejen o ochraně přírody, ale také stavebními. Vedle spolkových (platných po celém Německu), jsou v platnosti ještě předpisy zemské (platné pro Bavorsko), odlišené podle jednotlivých obcí.
Pro získání stavebního povolení v Mnichově jsou ve vztahu ke stromům nutné tyto kroky: 1. vypracování inventarizačního plánu, 2. dokument (plán) vysvětlující záměry s porostem a 3. plán ozelenění nezastavěných ploch či ozelenění střech. Inventarizační plán (1) zobrazuje všechny stromy na stavebním pozemku (s obvodem kmene větším než 80 cm v 1 metru výšky dřeviny, více kmenné stromy s obvodem jednoho kmene větším než 40 cm a dohromady větším než 80 cm). Koruny stromů zobrazuje v jejich asymetričnosti, obsahuje náhradní výsadby uskutečněné v minulosti a dřeviny ve vzdálenosti pěti metrů od hranice pozemku. Z plánu (2) musí být dostatečně zřejmý plán s jednotlivými dřevinami a jasné vytýčení hranic stavebních výkopů. Plán ozelenění (3) potom zobrazuje stromy, jejichž výsadba bude realizována po dokončení stavby.
Tyto podklady posuzují vedle stavebního úřadu i úředníci ochrany přírody, kteří provádí vždy místní šetření. Do inventarizačního plánu jsou poté zakresleny požadavky úředníků na ochranu stromů. Při stavbách v místě, kde se nachází vzrostlé dřeviny, úředníci většinou vyžadují výstavbu tzv. kořenové clony (odříznutí a ošetření kořenů, zajištění pletivem a geotextilií, podpora následného růstu vhodným substrátem) a ochranného plotu (zamezí zhutnění půdy a poškození kmene dřeviny). Provedení všech nařízených opatření musí investor úřadu oznámit (doložení fotodokumentací, fakturou). V případě porušení těchto nařízení hrozí svatebním společnostem zastavení stavby a úřad může udělit pokutu do výše až 500 000 euro. Nejčastější pochybení vznikají podle Barbory Šimůnkové z neznalosti problematiky, proto jejich společnost pořádá pro zadavatele zakázek školení.
A jak to chodí u nás?
O tom, jakým způsobem probíhá ochrana dřevin při stavebních činnostech v naší republice, se rozhovořil Ing. Jaroslav Kolařík, Ph.D, ze společnosti Safetrees, s. r. o. Dnes je v platnosti několik norem, které však problematiku dokonale neřeší. Z pohledu projektové přípravy je třeba, aby inventarizace dřevin jako podklad pro návrh jejich ochrany při stavební činnosti vznikla jako součást projektové dokumentace ve fázi získávání stavebního povolení. U dřeviny je třeba popsat její pozici, druh, kvantitativní a kvalitativní parametry (zdrav. stav a vitalita). Vhodné je také zhodnotit perspektivu stromu, jeho stabilitu, estetickou hodnotu a navrhnout optimální plán péče. Podle těchto parametrů lze následně dřevinu zařadit do jednoho z následujících stupňů na základě britské normy: 1. stromy bez perspektivy delší než deset let – R, 2. stromy vysoké kvality – A, 3. stromy střední kvality – B, 4. stromy nízké kvality a hodnoty – C. Výstupem je potom doporučení k odstranění (jedinci R) a definice přístupu ke stromům ostatních kategorií (A, B, C). I ty mohou být doporučeni k odstranění, pokud stojí na místě budoucí výsadby či u nich není možno zachovat dostatečné ochranné pásmo. U dřevin kategorie A, případně B se potom zpracovává vyčíslení jejich společenské hodnoty podle metodiky AOPK. Poté lze uložit realizaci náhradních výsadeb.
Součástí inventarizačního hodnocení by měla být definice nutných arboristických prací před a po realizaci stavby. Vhodné je i vyjádření nákladů na tato opatření již v rámci přípravy projektové dokumentace. Při vlastní realizaci stavby by byl také vhodný technický dozor, nejlépe pracovníka s odborným zahradnickým či arboristickým vzděláním. Neméně důležitou je otázka následné péče stromů. Této problematice se Jaroslav Kolařík pravidelně věnuje i na stránkách našeho časopisu.
Kam kráčí zeleň v Praze
Historii a současné situaci v péči o zeleň na území hl. města Prahy seznámila účastníky Ing. Václava Čermáková z odboru městské zeleně města Prahy. Před druhou světovou válkou i krátce po ní fungoval v Praze sadový odbor se svými zaměstnanci, kteří stíhali vedle navrhování i údržbu zeleně na plochách tehdejší Prahy.
V roce 1948 vznikl komunální podnik Sady, lesy a zahradnictví, který zajišťoval projektování, realizaci a údržbu zelených ploch v rámci hl. m. Prahy. Jeho rozpočtová složka Správa veřejné zeleně (SVZ) měla na starosti financování investic a údržby zahrad a parků. V roce 1991 došlo k rozhodnutí o převedení prostředků vázaných na základní údržbu veřejné zeleně (ve výši 23,082 milionů korun) na jednotlivé městské části. I SVZ byla bez nástupnické organizace zrušena. V roce 1992 bylo založeno nové oddělení městské zeleně, které zadalo zpracování Generelu zeleně, který byl později schválen jako koncepční materiál a stal se základem pro tvorbu územního plánu Prahy. Potvrdil nedostatek ploch zeleně a ukázal její nerovnoměrné rozmístění na území Prahy. Následně zpracovávaný materiál s názvem Systém zeleně města dopracoval rozsah a systém zeleně a stal se základem pro závaznou část územního plánu. Výsledkem výše uvedených hodnocení bylo zpracování Zásad péče o zeleň v hlavním městě Praze, které byly schváleny zastupitelstvem v roce 1996. Řešil třídění zeleně podle funkčních a významových kategorií, nástroje řízení péče o zeleň a konkrétní návrhy rozdělení kompetencí mezi městskými částmi a Magistrátem a především návrh financování této péče. V letech 2008 až 10 nastala doba na přípravu aktualizované koncepce péče o zeleň v Praze. V červnu roku 2010 byla tato koncepce schválena.
Původní koncepce Zásad péče o zeleň, která účelově vázala prostředky na péči o zeleň podle stanovených významových kategorií (I. kategorie – plochy mimořádného významu, II., III. a IV. kategorie – plochy místního významu, původně plochy celoměstského, městského významu a plochy doplňkové), ztratila po změně systému financování smysl. Nejsou zohledňovány ani celkové výměry ploch, natož jednotlivé kategorie. Je přímo na městských částech, kolik finančních prostředků na zeleň vydá.
Podle zpracovaných personálních auditů vyšlo, že na práci v pražské Stromovce o rozloze 90 hektarů má stačit 12 pracovníků. Podle zvyklostí je na jednoho zahradníka počítáno s 1,8 hektary zeleně, ve Stromovce by tedy mělo být zahradníků 50. Při použití mechanizace a dobré koncepce práce stačilo na tyto plochy v letech 1994 až 2006 25 pracovníků. Dvanáct lidí je v tomto případě opravdu absurdní.
Doufejme, že změna vedení hlavního města i na postu ředitele Odboru ochrany prostředí bude pražské zeleni ku prospěchu.
Přesazování vzrostlých dřevin
Profesor Dr. Hartmut Balder z berlínské vysoké školy techniky Beuth si pro posluchače v Jihlavě připravil hned přednášky dvě. První se týkala kořenového prostoru dřevin a druhá možnostmi přesazování vzrostlých dřevin.
Je snahou architektů i projektantů dostat do města vzrostlé dřeviny, které ihned zaujmou svým estetickým působením. Může se jednat o přesun z plochy, na které má proběhnout výstavba a dřevina by tam tedy již nemohla být či existují v Evropě specializované školky, které se produkci takovýchto dřevin věnují. Jsou známé doklady starší sta let, které dokládají přesun vzrostlých jedinců. Již v tehdejší době se strom na transport připravoval a byla mu věnovaná potřebná následná péče. V Guinessově knize rekordů je zanesen zápis o přesunu Castanea sativa s balem 30 x 30 metrů. Stalo se tak v nizozemském Haagu a dřevina byla na tento přesun připravována tři roky.
Pokud plánujeme přesazení vzrostlé dřeviny, je základem posouzení, zda to má smysl. Každá dřevina je přesaditelná, závisí na jejím druhu, velikosti a vitalitě. S přesunem jsou spojeny vysoké finanční náklady a nemalé výdaje za následnou údržbu, která by měla pokračovat v minimální délce 15 let.
Pokud se rozhodneme, že máme dostatek finančních prostředků a danou dřevinu přesadit chceme, je nutné si uvědomit, jakým disponuje tato dřevina kořenovým systémem. Různé druhy dřevin vytváří různé kořenové systémy. Starší literatura uvádí tři varianty kořenění na volném stanovišti – na suchém, vlhkém a smíšeném stanovišti. V městských plochách však toto členění nelze použít, jelikož jejich kořenům stojí v cestě mnohé překážky. Je třeba rozhodnout, jaký bal dřevině ponecháme. Rýčkem se opatrně hledají kořeny a posuzuje se, kolik je třeba jich přesunout. Když toto víme, ručně kořeny přerušíme vytvořením zářezu minimálně 20 centimetrů širokého. Přerušení se vyplácí rozložit do více let, aby se dřevina s tímto šokem lépe vyrovnala. Delší doba přípravy zajistí vyšší procento přežití. Samozřejmostí je i redukce koruny již před přesunem dřeviny, druhá následuje na stanovišti. Pro samotné vyzvednutí dřeviny a její převoz je možné pronajmutí specializovaného stroje. Alternativou je odstranění okolního substrátu, podřezání dřeviny a podložení deskami. Dbát musíme na případné překážky; místa musí být dobře dosažitelná pro těžkou techniku. Utužení půdy se vyhneme, pokud přesun naplánujeme na dobu, kdy bude půda zmrzlá. Vyzvednutí vyjde zhruba na 3 až 5 tisíc euro.
Na novém místě se obnaží bal a zastříhnou či odříznou kořeny. Doporučuje se ochrana kořenů, aby kořeny nezaschly. Následná péče spočívá v ošetření řezných ran, jejich začistění a vyrovnání poměru koruny a kořenů. Je třeba odstranit minimálně 50 % listové plochy, a to v oblasti slabších větví, do silných nezasahujeme. Při sázení vycházíme z půdy, která je na původním stanovišti. Vhodná jsou i opatření na ochranu kmene – nátěr, plátno, juta. Způsob ukotvení závisí na stanovišti apod.
Pozitivní byl velký zájem účastníků a jejich aktivní přístup v panelových diskuzích – je vidět, že téma vzrostlé zeleně v našich městech je stále živé a stále potřebné. V průběhu dvou dnů zajímavé konference zaznělo mnoho dalších příspěvků. Budeme se snažit vás s nimi seznámit v některém z následujících čísel našeho časopisu.
Text a foto Helena Piková
