Nejvíce druhů popínavých dřevin se vyskytuje v teplých tropických a subtropických oblastech celé zeměkoule. Tyto druhy můžeme u nás s úspěchem pěstovat také, ale pouze jako pokojové nebo skleníkové. Směrem k severu těchto rostlin rychle ubývá. V našich chladných podmínkách mírného pásma pěstovaly v zahradách už naše babičky několik druhů. Byly to např. některé popínavé růže, břečťan obecný (Hedera helix), zimolez obecný (Lonicera caprifolium) a plamének plotní (Clematis vitalba).
V dnešní době je sortiment podstatně širší a to především v Anglii, Nizozemsku a dalších přímořských státech. Ovšem i u nás se sortiment za posledních pár desítek let značně rozšířil i přesto, že naše klima je mnohem drsnější a mrazivější než to přímořské. Přispěla k tomu zejména dlouhodobá a cílená introdukce různých druhů mírného pásma zeměkoule, především z východní Asie a Severní Ameriky. Rovněž šlechtění obohatilo náš sortiment o mnoho nových kultivarů. K většímu rozšíření a zájmu o pěstování popínavých dřevin v zahradách a parcích napomohl podstatně také rozvoj turistiky, kdy v mnoha zemích nacházíme vhodnou inspiraci.
Zaměřeno na liány na
V mém příspěvku bych chtěl upozornit především na méně známé druhy popínavých dřevin vhodných do našich zahrad, parků a veřejné zeleně (záměrně vynechávám kvetoucí druhy typu Clematis, Campsis, Wisteria, které jsou všeobecně známé a používané). Jejich použití je různé – pergoly, ploty, zdi, staré stromy apod. Většina popisovaných druhů je okrasná listem a celkovým habitem, jsou použitelné až do oblastí kolem 500 m n. m.
Popínavé dřeviny charakterizujeme jako zeleň vertikální, tzn. schopnou na poměrně malé ploše vytvořit velké množství zelené hmoty (do různých výšek podle druhu). Podle schopností uchycení je dělíme na druhy kořenující, ovíjivé, přísavné, úponkaté a vzpěrné. Toto rozdělení však pro nás není momentálně podstatné.*
Text a foto Ing. Petr Pasečný
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 9/2013.
