Kromě relativně často pěstovaného vlčího bobu mnoholistého (Lupinus polyphyllus) a jeho kultivarů nepatří trvalky z čeledi bobovitých (Fabaceae) k běžně vídaným zahradním rostlinám. I zde se ale nabízí několik zajímavých rodů a druhů, z nichž mnohé rovněž velmi dobře snášejí stanoviště s relativním nedostatkem vláhy.
V tomto příspěvku zmíníme dva příklady, a to rody Baptisia a Dalea (syn Petalostemon), oba původem ze Severní Ameriky. Můžeme začít baptísiemi (Baptisia). Za úplnou sortimentální novinku tento rod samozřejmě považovat nelze. Některé druhy (a později i odrůdy) se v nabídkách některých trvalkových školek objevují zhruba posledních 10 až 15 let. Jejich reálné rozšíření mezi zahradnickou i zahrádkářskou veřejností ovšem příliš velké není. Větší popularitu by těmto krásným rostlinám měla přinést i volba Českého spolku perenářů, který ji pro letošní rok vybral coby Trvalku sezóny. Velkou výhodou baptísií je především jejich značná odolnost vůči suchu, dlouhověkost a pěstitelská nenáročnost. Baptísie vytváří velmi mohutný kořenový systém, jehož pomocí jsou schopny odolávat i delšímu období s nedostatkem srážek a rovněž vydržet na místě výsadby 15 i více let. Jde o rostliny trsnaté, postupně tvořící stále mohutnější trsy. Na druhou stranu nelze nezmínit, že jde o relativně pomalu rostoucí byliny, kterým vytvoření silného a bohatě kvetoucího trsu trvá více let než běžným zahradním trvalkám. Právě tento relativně pomalejší start spojený také s pomalejším napěstováním v trvalkové školce, kdy navíc u mladých, dejme tomu jednovýhonových rostlin, chybí aspekt „prvoplánové zákaznické líbivosti“, pokud to tak lze nazvat. To je pravděpodobně hlavním důvodem, proč tyto rostliny nejsou zatím více rozšířeny.
Text a foto
Ing. Petr Hanzelka, Ph.D.,
kurátor sbírek trvalek a okrasných trav,
Botanická zahrada hl. m. Prahy
Celý článek naleznete na stránkách časopisu Zahradnictví č. 3/2019.
