Zimostráz nebo také krušpánek (Buxus L.) je stálezelený keř nebo strom, se kterým se velmi často setkáváme v parcích a zámeckých zahradách. Z přibližně sedmdesáti známých druhů se v našich podmínkách pěstují četné kultivary, variety a formy zejména zimostrázu malolistého (B. microphylla) a z. obecného (B. sempervirens), jež mohou být napadeny několika patogeny a škůdci..
Problémy způsobují především houbové patogeny – původci listových skvrnitostí a hnilob kořenů a dále savý hmyz, zejména mery a bejlomorky.
Kambium nevyzrálých výhonů zimostrázu poškozují nízké teploty během zimy nebo výsušné mrazivé větry koncem zimy a počátkem jara. Vrcholky výhonů ztrácejí charakteristické temně zelené zbarvení a mění je na hnědé až načervenalé, přičemž změna zbarvení listů může postupovat až k bázi výhonů. Keře v parcích či rohy živých plotů bývají popáleny močí psů, na niž je zimostráz obzvláště citlivý.
Listové skvrnitosti zimostrázu
Okrasnou hodnotu zimostrázu snižují především různé skvrny na listech, které mohou být vyvolány několika patogeny. Jednou z nejnápadnějších je bílá listová skvrnitost zimostrázu, jejímž původcem je houba Mycosphaerella patouillardi. Obvykle na okrajích listů se objevuje několik bělavých vejčitých nebo okrouhlých skvrn ( 2 – 3 mm a větší). Za příznivých podmínek (při vyšší vlhkosti) se skvrny slévají a listy opadávají. Na líci skvrn jsou viditelné černé tečkovité, částečně vnořené plodničky houby. Uvolňované spory jsou rozšiřovány na sousední rostliny odstřikujícími kapkami vody nebo hmyzem. Silně napadené výhony je nutné odstranit a rostliny jednou až dvakrát ošetřit fungicidy (účinná látka thiophanate-methyl, carbendazim + prochloraz).
Podobné bělavé skvrny mohou způsobit i další houby, např. Phyllosticta sp. (zejména po obvodu listů) nebo Ascochyta buxicola (kdekoliv na čepeli listu nevelké okrouhlé, postupně se zvětšující žluté až bronzovité skvrny s červenohnědým lemem). Silně napadené listy opadávají. Šedivé, hnědě lemované skvrny vycházející z okraje listu způsobuje Hyponectria (Trochila) buxi (= Guignardia buxi).
Rzivost a padlí
I když rzivost zimostrázu byla popsána již na počátku 20. století, nepatří tato rez (Puccinia buxi) mezi často se vyskytující patogeny. Její výskyt je jen ojedinělý, u nás dosud nebyla zjištěna. Rez přednostně napadá starší keře, a to pouze B.sempervirens. Po obou stranách listů se tvoří drobné rezavě hnědé polštářky (až 2 mm) teleutospor. Jednobytná rez s redukovaným vývojovým cyklem tvoří pouze teleutospory a basidiospory. Na jaře je primární infekce listů vyvolána basidiosporami. Následkem rozrůstání mycelia v infikovaném pletivu listy jen nepatrně zesílí. Na podzim se tvoří nápadná ložiska teleutospor, která přezimují a na jaře na nich vyrůstají basidie s basidiosporami infikující nové listy. Klasické letní spory, sloužící k šíření během léta rez netvoří.
Padlí zimostrázu (Phyllactinia guttata) také nepatří mezi rozšířené patogeny a často se mu ani nevěnuje pozornost. Obvykle rubovou stranu nejmladších listů pokrývá jemný bílý pavučinovitý povlak, na němž se později objevují černá kulovitá kleistothecia. Silně napadené listy žloutnou a opadávají. Padlí přezimuje na napadených rostlinách. Ochranná opatření většinou nejsou nutná.
Odumírání výhonů a zasychání listů
Houba Volutella buxi (teleom.: Pseudonectria rousseliana) se vyskytuje především u tvarovaných zimostrázů a způsobuje odumírání jejich výhonů a padání listů. Obvykle na jaře se mění tmavě zelené zbarvení na světlezelené až žlutohnědé a listy náhle zasychají. Na kůře výhonů, v různé výšce, se objevují hnědé rychle se rozšiřující skvrny. Jakmile skvrna opásá celý obvod výhonu, část nad ní odumírá. Často se skvrnitost šíří také k bázi výhonu. Na bázi silnějších výhonů se někdy objevují rakovinné rány, kůra je uvolněná a odlupuje se.
Onemocnění je snadno identifikovatelné, protože houba vytváří na rubové straně listů nápadné růžové povlaky sporodochií viditelné pouhým okem. Pod lupou jsou dobře rozeznatelné také sety na sporodochiích. Někdy masy konidií sousedících sporodochií splývají a tvoří souvislý růžový povlak. Na rubu odumřelých listů se V. buxi často nachází společně s Hyponectria (Trochila) buxi, Pseudonectria coronata a Sesquicillium buxi.
Výskyt patogenu podporuje vlhké počasí, zejména v hustém porostu. Patogen přezimuje v opadlých listech, kde se až do jara tvoří plodničky – perithecia s asky a askosporami, které jsou zdrojem primární infekce. Askospory jsou roznášeny vzdušnými proudy nebo odstřikujícími kapkami vody. Ochrana je založena na odstranění napadených výhonů (až pod místem napadení) a opadlých listů a na jednom až dvou fungicidních ošetřeních (účinná látka chlorothalonil, carbendazim + prochloraz, difenoconazole).
Podobné symptomy odumírání výhonů jako V. buxi mohou způsobit také Fusarium buxicola (teleom.: Nectria desmazierii) nebo Verticillium sp.
Kořenové hniloby zimostrázu
Jedním z nejzávažnějších patogenů poškozujících kořeny zimostrázu jsou fytoftory –Phytophthora cinnamoni (zejména u mladých rostlin) a P. nicotianae var. nicotianae. Onemocnění se obvykle objevuje ve druhé polovině léta v jednotlivých ohniscích a postupně se šíří na sousední rostliny. Prvními příznaky napadení je změna zbarvení a z daleka viditelné vadnutí vrcholových částí některých výhonů. Listy po celé délce výhonu postupně mění zbarvení ze světle zelené na slámově žluté až bronzově hnědé. Kořenový systém je nedostatečně rozvinutý, se zploštělými, tmavě hnědými, rozpadajícími se kořeny. Patogen přechází i na bázi stonku až do výšky několik centimetrů nad povrch půdy. Následkem napadení se kůra při dotyku snadno odlupuje a místo světle hnědého dřeva je viditelné šedé až šedohnědé pletivo.
Patogen přezimuje oosporami a chlamydosporami. Za příznivých podmínek (t 20 °C, vlhkost 70 %) se vytvářejí zoosporangia se zoosporami, které pronikají do kořenů drobnými poraněními. K základním ochranným opatřením patří odstranění a likvidace napadených keřů a aplikace fungicidů (Previcur 607 SL).
Při zakořeňování řízků či předpěstování sazenic některé zaostávají v růstu, listy ztrácejí přirozenou barvu i lesk. Po vyjmutí rostlin z půdy je podzemní část zčernalá, zahnívající, přičemž hniloba postupuje od báze vzhůru. Řízky či sazenice postupně odumírají následkem napadení Pythium spp. Ochranná opatření jsou stejná jako při napadení fytoftorami.
Starší keře zimostrázu mohou odumírat také následkem napadení václavkami (Armillaria spp.). Symptomy na listech jsou podobné jako při napadení fytoftorami. Na rozdíl od fytoftor vytvářejí václavky pod odlupující se kůrou myceliální provazce, případně v počáteční fázi napadení bílé vatovité mycelium.
Evropou se šíří velmi závažný patogen zimostrázu – Cylindrocladium buxicola. Je schopen proniknout do rostlin přes neporaněnou, pět až sedm hodin ovlhčenou pokožku listů. Onemocnění se projevuje hnědými skvrnami na listech, téměř černými pruhy na výhonech a opadem listů. Onemocnění zimostrázu (původní na Novém Zélandu) bylo poprvé zjištěno v Evropě roce 1994 ve Velké Británii a odtud se patogen postupně rozšířil do Belgie, Irska, Itálie, Francie, Holandska, Německa aj. Na území České republiky dosud nebyl jeho výskyt zaznamenán.
Letos takto odešly krušpánky v lokalitě Brno-Zidenice(r.2016).
Odumírají mi listečky, jsou sedobíle a suché. Šíří se to. Npařed to byla oblast jednostranné části keře, nyní je to rozsáhlejší a zasahuje to dovnitř, Co s tím, Děkji