Odedávna platí zásada, že co je psáno, to je dáno. Písemně zachycené dohody totiž usnadňují zjistit, co si smluvní strany skutečně ujednaly a pomáhají předcházet sporům. Pokud ke sporu přeci jen dojde, pozice toho, kdo se dovolává písemné smlouvy, je zpravidla příznivější, neboť nemusí složitě prokazovat její obsah (na rozdíl od smlouvy dohodnuté ústně). Je tomu však skutečně tak?
Je písemná smlouva nezměnitelná a mohou smluvní strany bezvýhradně spoléhat na její obsah? Na tyto otázky se zaměříme v dnešním článku. Pro začátek považujeme za vhodné připomenout základní pravidlo občanského zákoníku ohledně formy smluv. Platí, že každý si pro právní jednání (smlouvu) může zvolit libovolnou formu, ledaže smluvní ujednání nebo zákon stanoví jinak. Zákon vyžaduje písemnou formu u některých typů smluv (například prodej nemovitosti).
Text
Mgr. David Šupej, advokátní koncipient,
Mgr. Tomáš Liškutín, advokát,
AK Tomáš Liškutín
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 2/2016
