Lípy jako klíč ke stabilnějším lesům: genetika pomůže jejich návratu do krajiny

Genetické rozlišení lípy srdčité a lípy velkolisté otevírá nové možnosti pro obnovu druhově pestřejších a stabilnějších lesů. Méně zastoupené lípy by mohly sehrát významnou roli v adaptaci lesních ekosystémů na změnu klimatu.

Lípy patří k původním, avšak dnes relativně málo zastoupeným dřevinám českých lesů. Jejich ústup souvisí především s historickým rozšířením smrkových a borových monokultur, které v posledních staletích výrazně omezily prostor pro listnaté druhy. Přitom právě lípy mohou významně přispět ke zvýšení ekologické stability lesních porostů.

Lípa srdčitá je považována za druh s poměrně nízkou variabilitou, zatímco lípa velkolistá vykazuje mimořádnou proměnlivost, včetně existence několika neostře vyhraněných poddruhů. Navíc se oba druhy přirozeně kříží, což komplikuje jejich jednoznačné určení v terénu. To byl dosud zásadní problém při uznávání porostů jako zdrojů reprodukčního materiálu.

Nové genetické metody vyvinuté vědci z VÚLHM nyní umožňují přesné určení druhové příslušnosti i identifikaci hybridů. To má zásadní význam nejen pro ochranu genofondu domácích populací, ale také pro naplnění požadavků evropské legislativy, která povoluje uvádění osiva do oběhu pouze při minimálně 99% druhové čistotě.

Zvýšené využití lípy srdčité by mohlo obohatit druhovou skladbu lesů zejména v nižších a středních polohách. Lípa velkolistá se naopak uplatní i ve vyšších nadmořských výškách a na teplejších, slunnějších stanovištích s bazičtějšími půdami, kde může pomoci při obnově rozpadajících se jehličnatých porostů.

Genetické analýzy realizované ve větším měřítku tak mohou výrazně rozšířit nabídku kvalitních zdrojů reprodukčního materiálu méně běžných dřevin. To je klíčový předpoklad pro dlouhodobou adaptaci českých lesů na měnící se klimatické podmínky.

Zdroj: VÚLHM