V poslední době se v České republice začíná šířit další plevelný druh – jihoamerický lilek leskloplodý (Solanum physalifolium Rusby; syn. S. nitidibaccatum Bitter). Lilek leskloplodý se již jako plevel zeleniny uplatňuje na jihu a jihozápadě Evropy a stále se šíří do nových oblastí.
Na vybraných lokalitách ČR je druh již v polních podmínkách naturalizovaný, výborně adaptovaný na zdejší podmínky. Rostliny pravidelně a bohatě plodí. Proto předpokládáme jeho postupné šíření především v oblastech polního pěstování zeleniny a dále jako zahradního plevele. Vzhledem ke svým vlastnostem má šanci stát se významným invazním druhem v porostech okopanin a zeleniny.
Popis
Lilek leskloplodý je jednoletá rostlina. Lodyha je 20 – 50 cm vysoká, bohatě větvená již od báze, jednotlivé větve jsou vodorovně odstálé, na koncích vystoupavé, spodní poléhavé. Listy jsou řapíkaté, žlutavě zelené, čepel je úzce až široce kosníkovitá, špičatá, celokrajná až chobotnatě zubatá (i pak ale v dolní třetině celokrajná), na bázi klínovitá, nejčastěji 3-6 cm dlouhá, 1-3 cm široká. Žilnatina je výrazně světlejší, stejně se jeví i okraj listu. Celá rostlina je pokrytá hustými chlupy různé délky, typické je zastoupení chlupů i 2 mm dlouhých. Květenství jsou mimoúžlabní, nejčastěji 3-6 květá. Kalich se po odkvětu rychle zvětšuje a dlouho zakrývá celý zrající plod, za zralosti kalich zakrývá 1/2-2/3 bobule. Koruna je pěticípá, 6-7 mm v průměru, bílá. Bobule jsou poněkud širší než delší, 6-9 mm široké s 20-30 semeny, nápadně lesklé, světle zelené, bělavě mramorované, k podzimu s medovým či nafialovělým nádechem, zralé opadávají spolu s kalichem a plodní stopkou. Semena jsou podobná jako u ostatních druhů lilků, zploštělá, v obrysu nepravidelně široce vejčitá, 1,7-1,9 mm dlouhá, světle hnědá, hustě jemně jamkatá.
Možnosti záměny
Lilek leskloplodý může být zaměněn s ostatními jednoletými lilky. Na našem území je nejhojnějším plevelným lilkem lilek černý (Solanum nigrum), dále se můžeme setkat s lilkem vlnatým (S. decipiens). Tyto druhy jsou si dost podobné, významně se liší se pouze oděním – zatímco rostliny lilku černého jsou téměř lysé, lilek vlnatý je hustě ale krátce chlupatý, s četnými žláznatými trichomy.
Mezi nejvýznamnější rozlišovací znaky lilku leskloplodého v rámci ostatních druhů lilků patří hlavně silně zvětšený kalich (žádný z častěji se vyskytujících druhů lilků tento znak nemá), husté odění a výskyt dlouhých chlupů (lilek černý je téměř lysý, lilek vlnatý je hustě ale krátce chlupatý) a bílé mramorování i za zralosti zelených bobulí. Charakteristický je i celkový vzhled rostliny, která narozdíl od ostatních druhů roste spíš položeně a jak lodyha, tak listy jsou masitější, dužnatější.
Celkové rozšíření a výskyt v ČR
Původní areál lilku leskloplodého leží v Chile a Argentině, kde ve středních Kordillerách roste v nadmořských výškách 1000 – 2000 m. Druhotně se vyskytuje ve střední, severní a západní Evropě, Střední a Severní Americe, v Austrálii a na Novém Zélandu, a to převážně jako plevel v zeleninách.
V České republice se první rostlina tohoto druhu objevila až v roce 1975. Výskyt lilku leskloplodého je zatím omezen na teplou klimatickou oblast, kde se s ním můžeme lokálně (Polabí - okolí Mělníka a Roudnice – zde hojně jako polní plevel, Praha, okolí Brna) setkat jako s plevelem okopanin a zeleniny. Vzhledem k nespojitému areálu výskytu a izolovanosti jednotlivých populací na území ČR jsou v morfologii rostlin patrné geografické rozdíly (tzv. efekt zakladatele) – zatímco v Praze a okolí a v Mělnickém Polabí se vyskytují výhradně rostliny s listy chobotnatě zubatými, v Roudnickém Polabí nalezneme pouze rostliny s listovými čepelemi celokrajnými.
Biologie a nároky na prostředí
Lilek leskloplodý patří mezi jednoleté, pozdně jarní plevele. Je plevelem hlavně širokořádkových kultur – okopanin, zeleniny, kde se od počátku vegetace velmi dobře uplatňuje. V důsledku vysoké pokryvnosti rozprostřených rostlin má tendenci k vytváření monokulturních porostů. V porostech mohutnějších a nebo kultur vyššího vzrůstu je později vzhledem ke své menší výšce přerůstán. Oproti ostatním druhům lilků přechází časněji do generativní fáze, rychle začíná kvést (první květy se na již rozvětvených rostlinách objevují v době, kdy lilek černý má na stejném stanovišti 5-6 pravých listů) a brzy na rostlinách dozrávají první plody. Na námi sledovaném pozemku s masivním výskytem lilku leskloplodého rostou i druhy lilek černý a lilek vlnatý, ale ani jeden z nich zde není tak významným plevelem.
V našich podmínkách se jedná o teplomilný druh, který dobře snáší sucho a daří se mu i na velmi lehkých, písčitých půdách. Mohutné rostliny však vytváří především na zavlažovaných pozemcích. Na nízké teploty je tento druh citlivý, po prvních mrazech odumírá.
Vzhledem k obsahu solaninu v listech a nezralých bobulích je rostlina stejně jako ostatní druhy čeledi lilkovitých toxická.
Možnosti regulace
V počátcích výskytu se vyplatí odstraňovat z pozemku jednotlivé rostliny, aby se zabránilo jejich vysemenění a vzniku životaschopné populace. Pokud se na pozemku již silněji vyskytuje, znamená to, že je vytvořena perzistentní půdní zásoba semen a k regulaci jeho výskytu je zapotřebí přistupovat jako u běžných druhů plevelů.
V dobře založených porostech plodin s hustým zápojem se tento druh nemůže uplatnit. Hojný je především v plodinách s širokou roztečí řádků a menší pokryvností. Při mechanické regulaci je třeba mít na paměti, že první plody dozrávají velmi brzy a snadno z rostlin opadávají. regulační zásahy je tedy třeba provádět včas.
Údaje o citlivosti lilku leskloplodého k herbicidům dosud nejsou dostatečně známé, můžeme ale vycházet z možností ochrany proti Ostatním druhům lilků. Jsou vcelku spolehlivě hubeny celou řadou běžně používaných herbicidů. V zeleninách vykazují dobrou účinnost pendimethalin (celer, mrkev, petržel, cibule, česnek, pór, košťáloviny, atd.), prometryn (celer, petržel, mrkev, cibule, česnek, košťáloviny, atd.), oxyfluorfen (cibule, výsadby košťálovin, rajčat a paprik), pyridate (cibule, pór, česnek, košťáloviny), fluroxypyr (cibule). Vždy je však třeba respektovat termín aplikace. Špatně zvolený termín může mít za následek snížení (případně selhání) účinnosti, ale také poškození pěstované zeleniny.
V bramborech jsou lilky relativně dobře potlačovány clomazonem a linuronem. Vůči metribuzinu jsou lilky tolerantní. Herbicidy používané v porostech řepy (chloridazon, metamitron, phenmedipham, triflusulfuron, atd.) vykazují také dobrou účinnost. Problémem může být sekundární zaplevelení prořídlých a špatně zapojených porostů, které vzniká po zeslábnutí účinnosti půdních herbicidů. Ve vyšších růstových fázích jsou lilky dobře potlačovány clopyralidem. Lilky jsou citlivé k celé řadě herbicidů běžně používaných v kukuřici (isoxaflutole, sulcotrione, pendimethalin, mesotrione, prometryn, bromoxynil, pyridate, atd.). Jsou však tolerantní k některým sulfonylmočovinám a mohou také vzcházet po zeslábnutí reziduálního působení některých půdních herbicidů (zejména na lehčích půdách).
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Mám na zahradě nějaký lilek, řekla bych že je to tento, ale nejsem si jistá. Můžete mi poslat fotku tohoto lilku leskoplodého, nemohu ho nikde na internetu najít. Nevím, zda to není jedovaté.