Rok 2023 vyhlásil Český svaz ochránců přírody Rokem konikleců. Cílem je upozornit nejen na tyto krásné ohrožené jarní květiny, ale i na nutnost a možnosti ochrany biotopů, v nichž se vyskytují, tedy především stepí a lesostepí (světlých lesů). Ve spolupráci s Ing. Janem Moravcem (z Českého svazu ochránců přírody) pořádá ÚZEI přednášku Rok konikleců, která se uskuteční 20. 4. od 17.00 studovně Knihovny Antonína Švehly v Praze . Vstup na přednášku je volný, bez registrace.
V České republice roste planě pět druhů konikleců. Všechny patří mezi vzácné a chráněné druhy naší přírody. Relativně nejběžnější jsou koniklec velkokvětý a koniklec luční, které lze stále ještě nalézt na stovkách lokalit; koniklec velkokvětý přirozeně výhradně na jižní a střední Moravě, koniklec luční v menší míře též na Moravě, především však ve středních a severozápadních Čechách. Koniklec otevřený má u nás již jen posledních zhruba dvacet lokalit, především v Podkrušnohoří, Českém středohoří a Podbezdězí. Ještě mnohem hůře je na tom koniklec jarní, který přežívá v Čechách na posledních pár lokalitách, na Moravě je pravděpodobně vyhynulý. Raritou je vysokohorský koniklec alpínský, vyskytující se u nás výhradně v Krkonoších. Je také jediným naším bíle kvetoucím koniklecem, všechny ostatní druhy kvetou v různých odstínech fialové.
Koniklece potřebují ke svému životu sušší osluněná místa s nepříliš zapojeným porostem jiných rostlin. Najdeme je tedy nejčastěji na různých suchých stráních, skalách, světlých lesích (často borových), na horských loukách.
Proč jsou koniklece vzácné? V minulosti zanikaly kvůli zástavbě, zalesňování či jinému nevhodnému využití celé lokality. To už dnes doufejme vzhledem k zákonné ochraně všech druhů konikleců nehrozí, koniklece však nadále ubývají kvůli změnám prostředí. Jak již bylo řečeno, potřebují světlo a volný prostor. Často jde o bývalé pastviny, kde zvířata udržovala nízký porost a kopýtky narušovala drn. Jinde se alespoň pravidelně sekala tráva. Krom toho, že tohle po staletí tradiční využívání ve druhé polovině minulého století ustalo, přidal se i další problém. V důsledku různých lidských aktivit je dnes v přírodě ohromné množství živin (zejména dusíku), které způsobuje, že vše zarůstá mnohem rychleji než kdy dřív; často zarůstají křovinami i skály, které byly vždy přirozeně holé. Už tak oslabené populace konikleců následně decimuje přemnožená zvěř, především srnčí, které koniklece abnormálně chutnají.
Co s tím? Primárně zajistit ochranu a péči o místa, kde dosud koniklece rostou. Obnovit pastvu, načasovanou do vhodných období roku, nebo vzít do rukou pily, kosy, křovinořezy… Právě o to se na mnoha lokalitách již desetiletí starají místní organizace ČSOP a další pozemkové spolky. Můžete jim pomoci i vy (www.vikendproprirodu.cz). Na některých místech se kvůli zvěři koniklece oplocují (uvidíte-li koniklec v kleci, je to právě proto). Záchrana nejvzácnějších druhů pak zahrnuje i vysoce odborné činnosti, jako záchranné pěstování a reintrodukce (do těchto programů jsou zapojeni mimo jiné Bečovská botanická zahrada, provozovaná základní organizací ČSOP Berkut, či Pozemkový spolek Třesina).
Ochrana konikleců má význam i pro řadu dalších druhů rostlin a živočichů. Koniklece jsou totiž takzvaně deštníkovými druhy. Pokud se někde daří koniklecům, pak jde vždy o lokalitu s bohatou druhovou rozmanitostí (biodiverzitou). Najdeme zde i další, neméně vzácné druhy, kterých si však na první pohled na rozdíl od konikleců mnohdy ani nevšimneme. Ale tím, že místa s výskytem konikleců udržujeme a chráníme, pomáháme zároveň i jim!
V rámci Roku konikleců chystá ČSOP řadu akcí, jako jsou vycházky za konikleci, putovní výstava, přednášky, soutěže i praktická pomoc na lokalitách s výskytem konikleců. Veřejnost bude průběžně informovat prostřednictvím médií a webových stránek www.rokkoniklecu.cz.
Zdroj: ÚZEI, ČSOP
