Již poměrně dlouhou dobu putujeme za poznáním škodlivých činitelů často se vyskytujících na školkařských porostech, kde způsobují pěstitelům a školkařům nemalé problémy. V dnešním díle jsme se dostali k poměrně známé skupině řádu brouků, čeledi nosatcovití – konkrétně k lalokonoscům (Otiorhynchus). Zaměřili jsme se jak na krátkou charakteristiku celého tohoto taxonomického uskupení, tak i na konkrétní druhové zástupce, především lalokonosce vejčitého a okrajově i lalokonosce rýhovaného.
Početně se jedná o velmi bohatý rod (jeden z druhově nejpočetnějších rodů podčeledi). Většinou jsou to brouci střední velikosti, s krátkou a širokou hlavou, a také s krátkým noscem, který je zpravidla rovný (či jen velmi slabě zahnutý) a poněkud hranatý, na konci rozšířený. Krovky vykazují vejčitost, blanitá křídla pak chybí. Štítek je malý (jen vzácně zřetelně viditelný). Larvy lalokonosců žijí v zemi na kořenech bylin i dřevin. Takřka všichni zástupci této skupiny jsou noční tvorové. Mezi nejznámější druhy (v zemědělství hospodářsky významné) zařazujeme vedle lalokonosce vejčitého především lalokonosce libečkového (Otiorhynchus ligustici - obr. 1, 2 a 3) a lalokonosce rýhovaného (Otiorhynchus sulcatus).
Z lesů jsou pak jako škůdci známí lalokonosec černý (Otiorhynchus niger) a lalokonosec lesní (Otiorhynchus singularis). V roce 1941 se uvádělo, že obecně jsou lalokonosci v první řadě obyvateli hor a pahorkatin. Dále pak, že mnozí jsou nočními živočichy. Na druhy patří k nejbohatším broukům. V ČR bylo donedávna známo na 70 druhů, a to zejména ve vyšších polohách. Je zajímavé, že obecně se rozmnožují velice rychle, a některé druhy jsou dokonce známy pouze v samičím pohlaví, tyto se proto rozmnožují bez oplození.*
Text a foto
Ing. Antonín Muška, Brno
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 5/2023.
