Článek je zaměřen na jedny z nejznámějších okrasných rostlin, pelargónie, lidově také muškáty. Tyto rostliny, pocházející většinou z jižní Afriky, se u nás hojně pěstují již po staletí. Pelargónie jsou stálicí okenních parapetů, balkónů i zahrad. Největší množství se jich pěstuje pro účely tržního květinářství. Avšak hospodářské využití muškátů je mnohostranné např. geraniol je základní surovinou pro výrobu parfémů, geraniové silice se využívají v aromaterapii. S těmito a dalšími zajímavými informacemi Vás seznámí článek s názvem Květy pěstované po staletí.
Pelargonie nebo také muškáty jsou již po mnohá desetiletí oblíbenou okrasnou rostlinou. Mnozí z nás je pěstují v ozdobných závěsných květináčích či truhlících na zahradách, terasách nebo dokonce jako pokojové rostliny. Avšak nejčastěji uvidíme pelargonie v truhlících na okenních parapetech, které zkrášlují svými různě barevnými plnokvětými či drobnějšími květy od jara až do podzimu. I proto jsou mnohými zahradníky přezdívány královnami oken a balkónů. Do kulturní historie pelargónií spadá i jeden z nejstarších a nejlidovějších názvů pro tuto rostlinu „čapí nůsek“, odvozen od zobanitého plodu této rostliny, který lidem připomínal svým tvarem zobák.
Původ pelargonií a něco z historie
V dnešní době koupíme v zahradnictvích a květinářských obchodech muškáty nejrozmanitějších habitů, s různě velkými a barevnými květy či listy, které většinou vznikly několikanásobným křížením mnoha původních druhů a šlechtěním takto získaných kultivarů. Takto vyšlechtěné pelargonie se pěstují téměř ve všech koutech světa.
Původní mateřské druhy těchto okrasných květin pocházejí především z oblasti jižní Afriky, kde tvoří součást kapské flóry (roste zde 230 druhů z celkem přibližně 250 až 300 známých druhů), dále pak z Kalifornie, Austrálie či Nového Zélandu.
Historie této rostliny se začíná psát již v dobách antického Řecka. Jako první se o pelargonii zmínil řecký lékař Dioscorides ve své knize o léčivých rostlinách Materia Medica. Původní druhy pelargonií se zásluhou holandských mořeplavců začaly šířit z oblasti jižní Afriky do Evropy až na počátku 17. století. Především v evropských zemích vzbudila doposud neprobádaná rostlina obrovský zájem botaniků, kteří ji do detailů studovali a popisovali. Evropa se tak zanedlouho stala druhým domovem muškátů. Nejznámější ze všech, pelargonii štítnatou (Pelargonium peltatum) a pelargonii páskatou (Pelargonium zonale), poslal do Evropy v letech 1699 až 1706 holandský guvernér Kapské provincie Adrian van der Stel. Pro velké nadšení z této rostliny bylo vysláno i několik průzkumných výprav do jižní Afriky, díky kterým začal obchod s muškáty vzkvétat. Za krátkou dobu se staly pelargonie oblíbenou rostlinou, o čemž svědčí i populární italská hra „Far il verde“. Při této hře prohrál ten, kdo se v kteroukoliv dobu a na jakémkoliv místě nebyl schopen prokázat čerstvým muškátovým listem.
Mnohostranné využití pelargonií
Obyvatelé jižní Afriky používají hlízy i jiné části rostliny pro jejich léčivé účinky. Listy některých pelargonií se dokonce suší jako tabákové, a pak se kouří. Například Pelargonium graveolens i Pelargonium capitatum se pěstují jako polní rostliny, z nichž se získává geraniol (monoterpenový alkohol), jakožto základní surovina pro výrobu parfémů. Některé pelargonie vykazují repelentní účinky odpuzující hmyz. Pro botaniky dnes zůstává otevřenou otázkou, kolik léčivých látek z planě rostoucích pelargónií ještě neznáme, a zda by bylo možné je využít například ve farmacii, potravinářském nebo kosmetickém průmyslu.
Text a foto Mgr. Gabriela Vlachová, Brno
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 3/2011.
