Royal Botanical Gardens - Kew Gardens - odpočinek, relaxace, poznání. Tak by se dala zkráceně charakterizovat jedna z nejkrásnějších botanických zahrad, která každým rokem nabízí více než miliónu návštěvníků k obdivu přes 33 000 svých rostlin.
Od zastávky metra Kew Gardens v Richmondu (část Londýna) nás vedou ukazatele a informativní tabulky asi pět minut, než dojdeme k návštěvníky nejčastěji používané bráně - Viktoria Gate do Královské botanické zahrady. Další možnosti nám nabízejí brány Main Gate, Brentford Gate a Lion Gate, které umožňují vstup do botanické zahrady ze všech čtyř světových stran.
Původní koncepce zahrady o rozloze 3,5 hektaru, určené ke kratochvílím královského rodu, byla postupem času rozšířena do dnešní rozlohy 120 hektarů. Památkou na původní účel zahrady jsou drobné stavby a letohrádky. Většinu návštěvníků asi zaujme desetipatrová Pagoda o výšce 54 metrů či Queen Charlotte´s Cottage – menší stavba s doškovou střechou, v zalesněné jihozápadní části parku, ze 70.let 18.století z dob vlády Jiřího III., kde se pořádaly královské pikniky a nebo Kew Palace - třípatrovou vilu původně používanou jako „školku“ pro děti Jiřího II.
Ovšem pro zahradníky a milovníky rostlin budou zajímavějšími stavbami spíše mnohé skleníky. Nejznámějším a nejstarším z nich je Palm House ze skla a železa, který byl navrhnut ve 40.letech 19.století Decimusem Burtonem. Úžasná kompozice vzrostlých palem a zdobené kovové konstrukce natřené elegantní bílou barvou nabízí úžasnou podívanou i pro laika. Procházíme-li se mezi živým přehledem známějších zástupců z čeledi arekovitých (Areaceae, syn. Palmae) - z dosud známých 236 rodů a na 3.000 druhů, plodícími papayami (Carica papaya L.) a banánovníky (Musa x paradisiaca L.) s bohatým podrostem, narazíme i na jezírko s Koi kapry, které budí nadšení zejména u dětí. Pro větší znalce vodní fauny je určeno tropické akvárium v suterénu. Prohlédnout si vzrostlé rostliny z ptačí perspektivy nám nabízí ochoz v horní části skleníku, kam se dostaneme po jednom ze dvou točitých dekorativních schodišť.
Největším skleníkem je jižně položený Tamperate House který se snaží obsáhnout flóru ze všech světadílů, kde nejde přehlédnout jedna z nejvyšších ve skleníku pěstovaných palem na světě, přes 20 metrů vysoká kokosová palma (Cocos nucifera L.) – při naříznutí květenství vytéká tzv. toddy, což je míza s obsahem 12 - 15% cukru, ze které se získává palmový cukr tzv. jaggery a nebo zkvašením palmové víno.
Milovníky vodních rostlin nejvíce nadchne Waterlily House, kde centrální kruhová část tohoto relativně malého skleníku je ponechána expozici leknínů (Nymphaea) a lotosů (Lotus), která každého ihned upoutá svou barevností a monumentálními listy Viktorie královské (Victoria regia). Z obvodových jezírek, která jsou věnována bažinným rostlinám, rozdělených podle rodů do nádrží, většinou nejvíce zaujme sbírka Šáchorovitých rostlin (Cyperoideae) z nichž největší zájem budí Šáchor papírodárný (Cyperus papyrus), u něhož je vystavena hned i ukázka papyrového svitku.
Futuristickým vzhledem nás již z dálky zaujme skleník věnovaný kaktusům a sukulentům. Stavba je členěna do několika úrovní plynule na sebe navazující, ojediněle je meziúrovňový přechod řešen schody. Jak návštěvník prochází jednotlivými částmi, má možnost shlédnout sbírky řazené podle své domoviny. Každý kaktusář tu určitě ocení možnost prohlédnout si „zelené ježky“ z blízka, bez skleněného hrazení, jak bývá v našich sklenících zvykem. Interiér skleníku působí zcela autenticky a přírodním dojmem.
Zcela nezvyklý námět a zpracování má skleník Evolutin House. Při prvním kroku nás ovane dým a pod nohama nám zabublá bahno v jezírku, jehož okolí je jen zelený povlak řas. Tím se ocitáme na začátku evoluce rostlin. Jak procházíme, popisky na zemi nás informují, v jakém časovém údobí se nacházíme, a to až po současnost.
Pokud jsme se do Kew Gardens dostali v létě a ve skleníku je k nevydržení, můžeme se vypravit na neméně zajímavou procházku venkovní expozicí. Celková kompozice je v přírodně krajinářském stylu, ve kterém jsou zakomponovány plynule na sebe navazující tématické celky.
Vzhledem ke své exotičnosti, většinou nejvíce návštěvníků zamíří nejprve do orientální části, která je uvedena sbírkou bambusů (Bambusaceae). Z této expozice se dostáváme do japonské zahrady, s typickou stavbou znázorňující vstupní bránu a štěrkovou plochou zenových zahrad. Každý návštěvník tu má možnost ve stínu vzrostlých cedrů posedět na meditační lavici a zastavit se tak ve spěchu všedních dnů.
Nejvíce odpočívajících lidí s malými dětmi můžeme najít u tematického celku Jezero. Rozlehlá vodní plocha není přitažlivá pro děti jen možností krmit vodní ptactvo, ale hlavním důvodem jejich pobytu je návaznost na Museum rostlin, Studijní zahradu zelenin a Studijního skleníku.
Museum rostlin zaujme všechny nejen malé návštěvníky. Pomocí počítačů, přes dotykové monitory tu děti luští kvizy o rostlinách, poslouchají si nahrávky hudebních nástrojů vyrobených z rostlinného materiálu, spousty obrázků jim ukazují, jak „primitivní“ národy využívají věci vyrobené z rostlin, kterých se mohou pod dohledem hlídačů sami dotknout. Stejně tak je tu postihnuta i rostlinná výroba současnosti a možnosti využití rostlinného materiálu dnes.
V Zeleninové zahrádce mají možnost si zblízka prohlédnout na záhonech rostoucí běžnou i méně známou zeleninu. Poznávání je tu spojeno i s možností péče o tyto rostliny, kdy děti s neočekávaným zájmem okopávají, vyvazují či plejí zeleninu.
Studijní skleník je relativně malá stavba, ve které mají návštěvníci možnost zkoumat kapraďorosty, mechy a lišejníky pod lupou.
Je-li někdo již unaven záplavou nových rostlin, může si vybrat zahrady, které jsou tvořeny vysloveně odpočinkově. Např. Žlutá zahrada, jak název napovídá, je vysazena jen ze žlutých a žlutě kvetoucích rostlin, kde si každý uvědomí, co odstínů této barvy je příroda schopna vymalovat, či Moderní zahrada, které dominuje socha od Salvátora Dalího. Zajímavou podívanou z hlediska textur je pro laika i sbírka okrasných trav. Sbírka dřišťálů (Berberis) a jalovců (Juniperus) je krásnou ukázkou různorodosti v rámci jednoho rodu. Totéž na úrovni druhu je ilustrováno varietami a kultivary v Rosariu, sbírce Rhododendronů a azalek, šeříků …
Po celou dobu procházky se nikdo nemusí bát, že bude napomínán, když se nedrží cesty. Vzhledem k profesionální péči o trávník, lze všechny zatravněné plochy používat i jako odpočinková místa, kde si spousta návštěvníků dělá piknik, sluní se a nebo jen polehávají. Bez zřetelné újmy trávníku se tu může zastavit i návštěvník s mapkou v ruce, kterou dostane hned u vchodu se vstupenkou. V informativní mapce je celá zahrada rozčleněna na tři části. Východní, Západní a Severní, jejichž cesty jsou barevně rozděleny a propočítány tak, aby prohlídka každé z nich trvala 2 - 3 hodiny. Tedy, aby se celá zahrada dala projít za jeden den (otevírací doba je od 9.30 hod. do setmění). Ovšem každý, kdo má tu možnost tuto úchvatnou botanickou zahradu navštívit, nespokojí se jen s jedinou návštěvou.
