Korovnice pupenová Adelges laricis (Vallot, 1836) je drobná mšice z čeledi korovnicovitých (Adelgidae), která se od ostatních mšic v mnohém liší. Všechny samičky korovnic totiž, na rozdíl od většiny ostatních – živorodých mšic, kladou vajíčka. Další nápadné odlišnosti najdeme v jejich morfologii, neboť korovnice nemají vyvinuté sifunkuly ani chvostek.
Korovnice pupenová je dicyklická mšice s dvouletým generačním cyklem, vyskytující se hojně v celé Evropě a rovněž v Severní Americe, kam byla v minulosti zavlečena. Během svého složitého vývoje střídá dva hostitele – smrk (Picea spp.) a modřín (Larix spp.). Zatímco u smrku napadá spíše středně staré a starší dřeviny, u modřínu naopak upřednostňuje mladší věkové kategorie, včetně školkařského materiálu.
Morfologie škůdce
Bezkřídlé samičky jsou měkké, slabě sklerotizované s oválným tělem, krátkými tykadly a končetinami. Jejich zbarvení je světle zelené až tmavě černé. Dospělé partenogenetické samičky měří 1–2 mm, avšak dospělci oboupohlavního pokolení dorůstají pouhého 0,5 mm. Okřídlené samičky mají silněji sklerotizovanou hlavu a hruď a dva páry blanitých křídel s výrazně redukovanou žilnatinou. Larvy jsou menší, podobné bezkřídlým samičkám. Larvy budoucích okřídlených samiček mají patrné základy křídel. Během svého vývoje procházejí, v závislosti na pokolení, tři nebo čtyři instary.
Složitý vývojový cyklus k. pupenové začíná na smrku. Larvy zakladatelek se líhnou na přelomu léta a podzimu. Přezimují ve fázi 1. nebo 2. instaru přisáté na výhonu poblíž pupenu. Brzy z jara pokračují, pod ochranou voskových vláken, v sání a dospívají v bezkřídlou samičku – zakladatelku. V důsledku jejího sání se pupen přetváří v šišticovitou hálku. Dospělé zakladatelky kladou velké shluky vajíček, z nichž se líhnou drobné larvy sající na jehlicích přeměňujícího se pupenu. Jejich sáním je podporován další vývoj hálky, s úplnou přeměnou pupenu, a tvorba komůrek, do kterých jsou larvy postupně uzavírány. Délka vývoje larev uvnitř hálek je ovlivněna počasím a probíhá od května do poloviny června až poloviny srpna. Larvy hálky, po jejich otevření, opouštějí a přeměňují se v okřídlené samičky, které migrují na sekundárního hostitele – modřín. Na modřínech kladou na jehlicích vajíčka, z nichž se vylíhnou larvy další generace, které opět v 1. nebo 2. instaru přezimují. Na jaře příštího roku přezimovavší larvičky dospívají a kladou vajíčka, z nichž se líhne další pokolení dospívající v bezkřídlé i okřídlené samičky. Bezkřídlé samičky plodí na modřínech v průběhu léta další generace. Okřídlené samičky se však v průběhu května a června stěhují zpět na smrk, kde na jehlice čerstvých výhonů kladou vajíčka. Z vajíček se líhne, v průběhu dvou let jediná, oboupohlavní generace. Oplodněné samičky pak v průběhu léta kladou na smrk jediné vajíčko budoucí zakladatelky.
Tvoří viditelné hálky
Přítomnost korovnice pupenové je na obou hostitelích dobře patrna. Na smrcích svým sáním vyvolává tvorbu drobných, kulovitých, šišticovitých, komůrkatých hálek, které dosahují velikosti lískového oříšku. Zbarvení hálek je žlutavé nebo bledě zelené. Na jejich povrchu zůstávají často zbytky jehlic. Jelikož je v hálku přeměněn celý pupen, žádný výhon v tomto místě dál neroste. Napadány jsou převážně pupeny na bočních výhonech a slabších větvičkách.
Text a foto Ing. Jakub Beránek, Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu zahradnictví č. 7/2011.
