10.05.2007 | 10:05
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Kořenový systém trav a jeho vliv na kvalitu trávníku

Kořenová biomasa představuje 60 – 90 % čisté primární produkce travních ekosystémů. Vytvoření většího množství aktivních kořenů (včetně většího množství zásobních látek) znamená i vyšší odolnost porostů proti změnám vnějších podmínek a odolnost vůči stresovým vlivům.

Zakořenění ovlivňuje řada faktorů
Délka života kořenů, hloubka zakořenění, hmotnost a stratifikace kořenového systému vykazují značné druhové a odrůdové rozdíly, které mohou být modifikovány vlivem stanoviště, úrovní ošetřování a účinkem stresu. Čím hlouběji kořeny sahají, tím lépe mohou získávat vláhu i z větších hloubek a odolávat stresům ze sucha. Vedle hloubky kořenů je důležitým kritériem také prokořenění půdy, jež se zvláště v posledních letech stává předmětem studia kořenové biomasy. Podle Bearda (1973) dosahuje kořenový systém trav mírného pásma hloubky okolo 45 cm. Jsou-li trávy krátce koseny, může být hloubka zakořenění při letním stresu z horka redukována na pět centimetrů i méně. Čím nižší je výška kosení, tím mělčí je prokořenění.
Podstatným faktorem ovlivňujícím růst a vertikální distribuci kořenové biomasy je hnojení. Nedostatek živin obecně způsobuje relativně vyšší nárůst kořenové hmoty, protože vrcholky kořenů zpravidla pronikají rychle zónami s nižší zásobou živin. Omezení růstu kořenů je často následkem vysoké úrovně dusíku – hnojení spojené s vyšším nárůstem nadzemní hmoty a s tím související potřebou asimilace. V půdě dochází ke zvýšení koncentrace CO2, což je důsledek zvýšené hustoty porostu, zvláště v souvislosti se stoupající intenzitou odnožování zapříčiněné vyšší četností využití.
V případě trávníků lze mělčí prokořenění přisuzovat více než nadměrné výšce porostu tvorbě travní plsti, která při postupném utužení vede k omezení výměny plynů mezi půdou a atmosférou (Gandert, Bureš 1991). Hloubka a hustota kořenů poklesá podle zjištění Bearda (1973) také začátkem léta, kdy dochází u některých travních druhů k intenzívní tvorbě generativních orgánů. Zásobní látky nezbytné pro tvorbu květů, pak nejsou v dostatečné míře k dispozici pro vytváření kořenů.
Zakořenění trav u trávníku lze podle Fischera (2000) pozitivně ovlivňovat následujícími způsoby:
 Zvýšit výšku kosení, aby více listové plochy příznivě ovlivnilo fotosyntetický požitek,
 optimalizovat obsahy živin v půdě, zejména fosforu, draslíku, síry a železa,
 je-li kořenový systém příliš slabý nebo málo funkční, přejít na kapalná hnojiva
a upravit poměr závlahové vody tak, aby většina živin mohla být přijímána přes listy,
 snížit vysoké jednorázové dávky N, zejména rychle rozpustných forem, které podporují tvorbu listů na úkor kořenů,
 zamezit tvorbě travní plsti, stávající plsť odstranit vertikutací a pravidelným mírným top-dressingem v dávkách max. 0,4 l/m2 po 14 dnech omezit vznik nové plsti,
 použití herbicidů omezit na minimální možnou míru.
Rozdíly ve struktuře drnu travních druhů
V letech 1996 – 2000 probíhaly výzkumné práce zabývající se sledováním rozdílů v hmotnosti kořenové biomasy a ve struktuře drnu (hmotnosti zbytkové nadzemní biomasy po pokosení trávníku a hmotnost kořenové biomasy do hloubky 20 cm) u vybraných trávníkových odrůd trav na stacionárním výzkumném stanovišti Ústavu pícninářství AF MZLU v Brně, v areálu Výzkumné pícninářské stanice Vatín. V současné době jsou poznatky získané z tohoto výzkumu využívány v navazujícím projektu nazvaném Racionální postupy při zakládání a ošetřování travnatých ploch veřejné zeleně.
Jednotlivé trávníkové odrůdy trav lze z hlediska celkové hmotnosti biomasy drnu seřadit (vzestupně) v následujícím pořadí: 1. Lolium perenne (1511,51 g/m2), 2. Phleum bertolonii (1580,13 g/m2), 3. Agrostis tenuis (1587,28 g/m2), 4. Festuca arundinacea (1696,68 g/m2), 5. Festuca ovina (2026,58 g/m2), 6. Poa pratensis (2039,96 g/m2), 7. Deschampsia caespitosa (2086,43 g/m2), 8. Festuca rubra (2153,76 g/m2).
Při hodnocení podílu nadzemní a podzemní travní biomasy byl zjištěn u všech sledovaných travních druhů v jejich drnu vyšší podíl kořenové biomasy, který se pohyboval mezi 58,2 % (Deschampsia caespitosa) až 74,4 % (Festuca rubra). Přestože podíl kořenové biomasy na struktuře drnu byl u Deschampsia caespitosa nejnižší ze všech sledovaných travních druhů a u Festuca rubra byl naopak tento podíl kořenové biomasy na struktuře drnu nejvyšší, dosáhly celkové hmotnosti biomasy drnu u těchto trávníkových odrůd trav nejvyšších hodnot.
Vliv druhu na hmotnost a stratifikaci kořenové biomasy
Celková průměrná hmotnost kořenové biomasy ve vrstvě 0 – 200 mm se u sledovaných trávníkových odrůd pohybovala v rozmezí od 929,66 g/m2 u Agrostis tenuis do 1603,42 g/m2 u Festuca rubra. Průměrné hodnoty hmotností kořenové biomasy ve vztahu k jednotlivým travním druhům se ve vrstvě 0 – 20 mm pohybovaly mezi 611,65 g/m2 (Agrostis tenuis) a 1160,92 g/m2 (Poa pratensis). Ve vrstvě 21 – 200 mm vykazovala průměrná hmotnost kořenové biomasy nejnižší hodnoty u Phleum bertolonii (223,66 g/m2) a nejvyšší hodnoty u Festuca rubra (473,67 g/m2).

Ke zpracování tohoto příspěvku byly použity informace získané při řešení výzkumného projektu č. 2B06034 podpořeného MŠMT v rámci Národního programu výzkumu II.

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down