Kontrola jakosti čerstvého ovoce a zeleniny je neoddělitelnou součástí kontroly potravin a pro svá specifika vyžaduje nejen pracovníky vzdělané, ale i odborně zdatné, kteří svoji specializaci neustále doplňují. Je zajímavé podívat se na její vývoj v poválečném období, odkdy prošla kontrola čerstvého ovoce a zeleniny mnoha změnami, počínaje názvem kontrolního orgánu, činností a pravomocemi a konče například možností trestat peněžitými sankcemi.
Naštěstí nejsme již v době středověku, kdy byly některé hříchy oproti dnešku trestány velmi tvrdě. Tresty jako například lámání kolem, upalování, napíchnutí na kůl či španělská bota uplatňovaly jednoduché pravidlo – čím horší zločin, tím pomalejší a bolestnější smrt. Smrt byla ve středověku zcela běžným trestem, takže dnešní viníci vyváznou za své prohřešky vlastně téměř bez úhony. Otázkou zůstává, zda je peněžité sankce přivedou k nápravě.
Období po válce
První poválečné nařízení týkající se kontroly jakosti potravin bylo vydáno v roce 1953 jako vládní nařízení č. 8/1953 Sb. Československé republiky a mimo jiné jím byla zřízena Státní jakostní inspekce. Cílem této instituce bylo sledování jakosti obilovin, luštěnin, olejnin, brambor, ovoce, zeleniny a dalších zemědělských a mlýnských výrobků. Náplň její činnosti se v porovnání se současností v podstatě příliš nezměnila. V čele inspekce byl hlavní inspektor, který se řídil přímo pokyny ministra zemědělství a jemuž byli podřízeni krajští inspektoři. Při zjištění nedostatků v jakosti čerstvého ovoce a zeleniny vydávali inspektoři upozornění určené vedoucím kontrolovaných podniků a dále o tomto informovali jejich nadřízené orgány. V rámci kontrolní činnosti byly vydávány posudky a osvědčení o jakosti.
V roce 1958 následovalo nové vládní nařízení č. 76/1958 Sb., které zrušilo nařízení předchozí a zřídilo novou instituci – Státní inspekci jakosti potravinářských a zemědělských výrobků, jež rozšířila svoji činnost i na kontrolu dovozu a vývozu.
Toto nařízení blíže specifikovalo činnost této instituce s tím, že zejména sledovala a prověřovala jakost výrobků potravinářského průmyslu a surovin, prováděla rozbory potravinářských a zemědělských výrobků a kontrolovala jakost těchto výrobků při jejich dovozu a vývozu v rozsahu stanoveném ministrem. Zároveň vznikly první ústřední inspektorát se sídlem v Praze, a dále oblastní inspektorát se sídlem v Bratislavě a krajské inspektoráty.
Nové hodnocení jakosti
V roce 1962 byl vydán zákon č. 122/1962 Sb. o státní zemědělské, potravinářské a obchodní inspekci, který opět zrušil předchozí nařízení a díky kterému vznikla Státní zemědělská, potravinářská a obchodní inspekce rozdělená na:
• Státní inspekci jakosti zemědělských výrobků
• Státní inspekci jakosti výrobků potravinářského průmyslu
Státní inspekce jakosti výrobků potravinářského průmyslu byla řízena Ústředním inspektorátem v Praze a působila v celé republice prostřednictvím osmi krajských inspektorátů. Prováděla kontrolu u výrobců potravin a další činnost byla orientována ve státním zkušebnictví, které bylo zavedeno zákonem č. 30/1968 Sb. o státním zkušebnictví. SIJ jako Státní zkušebna č. 203 se při hodnocení a schvalování výrobků řídila prováděcí vyhláškou a metodickými pokyny Úřadu pro normalizaci a měření. Pravidelně byl hodnocen základní sortiment potravin včetně čerstvého ovoce a zeleniny a výrobci byli za nedodržení stanovených kritérií postihováni finančním odvodem do státního rozpočtu, omezením či zastavením výroby.
V roce 1971 byl do praxe zaveden nový způsob hodnocení jakosti, který byl doplněn zejména o senzorické posouzení. Výnosem z roku 1973 byl potom vyhlášen seznam výrobků potravin, které podléhaly povinnému hodnocení. Změnou zákona č. 30/1968 Sb. byla zavedena certifikace výrobků, jíž řešila prováděcí vyhláška Úřadu pro technickou normalizaci a měření z roku 1988. Až v roce 1997 byl zákonem č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky zrušen zákon č. 30/1968 Sb. Státní zkušebny jsou nahrazeny autorizovanými a akreditovanými osobami a z původních činností zůstává certifikace.
Kontrola ovoce a zeleniny spočívala v kontrole jakosti dle norem ČSN, (Československá společnost normalizační), kdy již v roce 1954 bylo vydáno celkem 37 norem pro zeleninu a 27 norem pro ovoce. Po podepsání Ženevského protokolu v roce 1961 začala probíhat harmonizace ČSN s normami EHK/OSN. Tehdejší však legislativa neumožňovala udělování sankcí. Inspektoři vystavovali tzv. opatření k napravení zjištěných nedostatků a tato projednávali vždy s vedením podniku a následně kontrolovali splnění těchto opatření. Jejich neplnění se dále projednávalo v souladu s politikou státu především na stranickém vedení KSČ. Kontrola byla prováděna mimo obchodní sítě, pouze výjimečně byly cílové prověrky zaměřeny na tržní sítě, zejména za účelem kontroly nejakostního čerstvého ovoce a zeleniny.
V tomto období zaměstnávaly jednotlivé inspektoráty pouze několik specialistů na kontrolu čerstvého ovoce a zeleniny. Celkový počet inspektorů zabývajících se kontrolou čerstvého ovoce a zeleniny činil zhruba 20, z toho polovina se zabývala i ostatními obory výroby potravin. Krajští inspektoři mohli v rámci své působnosti ukládat pokuty do výše 2000 Kč, které však byly ukládány zaměstnancům podnikatele na úsecích, kde byly zjištěny nedostatky.
Sloučení inspekcí
V roce 1983 došlo ke sloučení inspekcí do Státní inspekce jakosti zemědělských výrobků a výrobků potravinářského průmyslu, čímž byla zajištěna integrovaná a komplexní kontrola jakosti od suroviny až po finální potravinářský výrobek. Státní dozor se tímto rozšířil i na provádění kontrol v obchodní síti. Činnost Státní inspekce jakosti zemědělských výrobků a výrobků potravinářského průmyslu zahrnovala kontrolu jakosti zemědělských a potravinářských výrobků, kontrolu technologie výroby a skladování, kontrolu dodržování technicko-hospodářských norem, kontrolu zdravotní ochrany výrobků, povinné a nepovinné hodnocení výrobků, kontrolu jakosti schvalování nových a dovážených výrobků, rozhodování sporů mezi dodavateli a odběrateli, řešení stížností občanů, ochranu spotřebitelů před nejakostními výrobky a preventivní výchovnou, metodickou a osvětovou činnost.
Státní dozor se rozšířil i o kontrolu v obchodní síti. Kontrola ovoce a zeleniny probíhala ve sféře nákupu, třídění, expedice do tržní sítě a řešení sporů mezi dodavateli a odběrateli vyplývající z vyhlášek č. 153 a 156 z roku 1988, kdy odběratel při vadné dodávce mohl požádat kontrolní organizaci o odběr vzorků a vystavení posudku hodnocení jakosti. Tyto vyhlášky pozbyly platnosti v roce 1990 změnou hospodářského zákoníku a vydáním Obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., kdy kontrolní organizace již nevstupuje do dodavatelsko-odběratelských vztahů. Kontrola jakosti čerstvého ovoce a zeleniny se, již bylo řečeno, řídila ČSN.
Kontrola v současnosti
V roce 1986 byla zákonem č. 63/1986 Sb. zřízena Česká zemědělská a potravinářská inspekce (ČZPI), která podléhala Ministerstvu zemědělství. Organizačně se členila na ústřední inspektorát se sídlem v Brně a krajské inspektoráty v Brně, Praze, Hradci Králové, Ústí nad Labem, Táboře, Olomouci a Plzni, což se nezměnilo dodnes. V roce 2002 dochází mj. i ke změně názvu a zákonem č. 146/2002 Sb. byla zřízena Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI). SZPI se zabývá kontrolou fyzických a právnických osob uvádějících do oběhu zemědělské, mydlářské a saponátové výrobky, potraviny nebo suroviny k jejich výrobě nebo tabákové výrobky.
Základ pro plánování kontrol tvoří rizikovost komodity, analýzy dat v informačním systému, aktuální zjištění inspektorů a podněty spotřebitelů (především za účelem předcházení nedostatkům zjišťovaným na trhu a ve velkoobchodních skladech). Součástí kontrol jsou rovněž následné kontroly uložených opatření. Obecně jsou ve správním řízení ukládány sankce za porušení povinností daných zákonem č. 110/1997 Sb. o potravinách, a to ve výši až do několika milionů korun. Výše sankce závisí na několika faktorech, například na závažnosti porušení, velikosti kontrolované dávky, závažnosti porušení zdravotní nezávadnosti potraviny vzhledem k možnosti ohrožení zdraví spotřebitele, opakovaná porušení, velikost podniku atd.
Kontrola čerstvého ovoce a zeleniny je prováděna v celém potravinovém řetězci od výrobců, dovozců, přepravců a velkoobchodních skladů, až po prodej v obchodní síti. Kontrola čerstvého ovoce a zeleniny probíhá v těchto oblastech: zdravotní nezávadnost, požadavky na jakost, požadavky na označování, kontrola výroby a kontrola dovozu a vývozu.
Kontrola zdravotní nezávadnosti čerstvého ovoce a zeleniny je prioritou činnosti SZPI a je zaměřena především na odběr vzorků k analýze cizorodých látek, zejména dusičnanů, těžkých kovů a pesticidů. Tato kontrola podléhá zákonu č. 110/1997 Sb. a při zjištění překročení stanovených limitů je potravina hodnocena jako potravina jiná než zdravotně nezávadná.
Kontrola požadavků na jakost se řídí požadavky Vyhlášky č. 157/2003 Sb. v platném znění a příslušnými nařízeními Komise (ES). Kontrola dovozu a vývozu podléhá zcela nařízením Komise (ES) a tedy certifikaci pro určité komodity.
Otázce bezpečnosti potravin na trhu a ochraně spotřebitelů je věnováno nadstandardní úsilí. Systém kontroly potravin, který vymezuje odpovědnost výrobce, dodavatele a prodejce za jakost a zdravotní nezávadnost čerstvé ovoce a zeleniny, funguje ve všech státech Evropské unie, kdy kontrolní orgány mají široké pravomoci od zákazů a stažení nevyhovujících výrobků a po různé typy sankcí, jako je například uzavření podniků nedodržujících dané standardy nedodržují. Spotřebitel díky tomu získává garanci jakostních a zdravotně nezávadných produktů na trhu. Patřičná pozornost je také věnována neférovým praktikám obchodníků, které jsou řešeny i na mezinárodní úrovni, na půdě Evropské komise, jež se ochranou spotřebitele intenzivně zabývá. Přestože stoprocentní jistota vyloučení veškerých rizik neexistuje, kontrolou dochází k jejich snížení na minimální míru. Otázka kontroly potravin je neustále ve vývoji a i na půdě EU se diskutuje o možnosti vzniku národních kontrolních úřadů, které by na nezávadnost potravin v budoucnu dohlížely.
