Celkový objem odpadů v posledních desetiletích povážlivě narůstá, roste též objem organických odpadů, které tvoří jejich výraznou součást. Odpadní biomasa vzniká také v jednotlivých odvětví zahradnické činnosti a stává se postupně téměř problémovou záležitostí.
Kompostování odpadní biomasy znamená opětné zhodnocení organických odpadů při současném získání hodnotného organického hnojiva.
Vedle získávání humusu má kompostování i řadu dalších výhod. V kompostech lze zpracovávat všechny netoxické organické a hnojivé odpady, kompost je vzhledem k vysokému obsahu humusu a dalším složkám daleko hodnotnější pro půdu, než samotný chlévský hnůj. U dobře vyzrálého kompostu nedochází ke ztrátě živin, jejichž obsah není zanedbatelný.
Kompostářská praxe u nás v minulých letech vycházela z opatření zemědělského resortu směřujícího k mobilizaci zemědělsky využitelných odpadů s obsahem organických látek a živin. Výroba průmyslových kompostů byla proto založena na zpracování široké škály odpadů, což vedlo ke značné komplikaci výrobního procesu. Proto byly prováděny kompostové zakládky o hmotnosti až 3000 tun a doba kompletace se prodlužovala na 12 a více měsíců. Nebyly, až na nepatrné výjimky, využívány kvalitní odpady a navíc kompostářská praxe nevyužila nových poznatků, které umožňovaly zkvalitnění a intenzifikaci přeměny organických látek. Výroba kompostů byla velkoryse dotována a při tom se producenti odpadů na nákladech nezúčastňovali.
Rozvoj kompostovacích technologií by nebyl možný bez správného pochopení jejich biologických a chemických pochodů a spolu s rozvojem analytických metod pro tuto oblast, umožnil širokou využitelnost kompostovacích procesů. Suroviny, které byly zpočátku považovány za odpad, jsou dnes brány jako potenciální zdroje živin, a proto se často označují jako přeměnitelné zbytky. Prudký nárůst kompostování, až na úroveň nejrozšířenější recyklační technologie pro organické odpady, začal v USA a v západní Evropě na počátku osmdesátých let 20. století, kdy se také začala ve větší míře uplatňovat speciální technika pro kompostování, zejména drtiče, samojízdné překopávače kompostu, bioreaktory apod.
Využití klasických metod biodegradace pro výrobu kompostů ze zbytkové biomasy se neobejde bez uplatnění špičkových technologií, které využívají vysoce výkonnou techniku. Soudobá technika se v posledním desetiletí začala uplatňovat zvláště v procesu tzv. rychlokompostování (kontrolované mikrobiální kompostování). Přední světové firmy začaly vyrábět menší, ale vysoce výkonné stroje využitelné v kompostovacích linkách při rychlokompostování na malých hromadách. Vyrobený faremní kompost je potom využíván hlavně pro vlastní potřebu producenta.
Firmy se zahradnickou specializací, tj. vinohradnictví, ovocnářství, zelinářství a další, nejsou v současné době zajištěny produkcí chlévského hnoje a jsou závislé z převážné části na použití průmyslových hnojiv. Tento stav je neudržitelný a je řešitelný pouze využíváním dostupných a levných organických hnojiv. Běžný požadavek představuje u těchto typů farem 15-20 tun organického hnojiva na hektar ročně.
Intenzivní kompostovací technologie prodělávají ve světě rychlý vývoj. Je to patrné zejména tam, kde nastává hlubší povědomí o nutnosti péče o půdu a životní prostředí. Provozovateli kompostáren se vedle zemědělců, zahradníků či profesionálních výrobců organických hnojiv stávají také obecní a městské úřady či podniky služeb.
Při volbě kompostovací technologie převažují vždy ekonomická hlediska. Obecně lze říci, že technicky není problém vyřešit jakoukoliv kompostovací technologii, otázkou je výše investic, která se pak promítá do ceny vyrobeného kompostu.
Surovinová skladba kompostu a technologie jeho výroby by měla být optimalizována tak, aby výsledný produkt obsahoval co nejvíce humusových látek s převahou humínových kyselin a svým účinkem dlouhodobě zvyšoval úrodnost půdy. Výsledný produkt by měl být odolný dalšímu intenzivnímu rozkladu a poměr C : N by měl být u vyzrálého kompostu maximálně 30:1. Pro optimalizaci surovinové skladby kompostové zakládky je třeba znát základní parametry jednotlivých komponent.
Kompostovací proces se s ohledem na možnosti využití mechanizačních prostředků a na minimum investičních nákladů, nejčastěji provozuje v pásových hromadách trojúhelníkového nebo lichoběžníkového průřezu. Rozměry profilů závisí i na charakteru kompostovaného materiálu. U rychlokompostování se běžně používají šířky hromad 2,0 – 2,50 m při odpovídající výšce 1,0 – 1,50 m. Pásové hromady potom umožňují snadné vrstvení, úpravu profilu, jednoduchou aplikaci kejdy do žlabu v koruně hromady, kontinuální překopávání a také snadnou nakládku při vyskladnění hotového kompostu. Při tomto procesu je třeba udržet požadovaný tvar profilu zakládky, důkladnou homogenizaci a provzdušnění veškerého materiálu. Splnění těchto požadavků bez použití výkonných mechanizačních prostředků je dnes nemožné. Použité mechanizační prostředky jsou s výhodou sestavovány do strojních linek.
Nejjednodušší strojní linka je složena z těchto strojů:
· traktor s přívěsem – navážení komponentů, doprava na kratší vzdálenosti, operativní přeprava materiálu
Výkonová třída traktoru 30 – 40 kW, traktor musí být vybaven superreduktorem (tzv. plazivá rychlost 100 – 300 m.h-1) pro možnost agregace s rotorovým překopávačem. Pro návoz tekutých a kašovitých komponentů se využívá cisterna nebo fekální vůz.
· drtič, štěpkovač – úprava (drcení) komponentů v zájmu dobré homogenizace zakládky
· nakladač (kompostu) – vrstvení komponentů, úprava tvaru hromad, nakládání kompostu
Při menších množstvích kompostů lze provizorně využít shrnovací radlici na traktoru nebo čelně nesenou lžíci.
· překopávač kompostu – průběžné promíchávání a provzdušňování kompostu během procesu „zrání“.
Klíčový článek celé linky, neboť pravidelné a časté překopávání urychlí kompostovací proces. Z konstrukčního hlediska jsou nejjednodušší rotorové překopávače. Pro nejmenší provozy jsou vyráběny tyto překopávače jako traktorové návěsné (obr. 3) nebo samojízdné. Nejmenší modely samojízdných překopávačů jsou konstruovány s elektropohonem.
· prosévací zařízení – slouží převážně pro separaci nerozložených částí, které se vrací jako očkovací frakce zpět do kompostovací zakládky, nejčastější provedení jako rotační prosévačka.
· rozmetadlo kompostu – pro aplikaci vyrobeného kompostu na povrch pozemku
Progresivní řešení využívají traktorových nesených typů s minimem požadavků na nakládací techniku.
Komposty je možno vyrábět na zpevněných plochách hnojišť, bývalých silážních žlabů nebo silážních boxů. Požadavkům vodohospodářsky zabezpečeného stanoviště ale vyhoví vícevrstevná zpevněná plocha s dokonalou izolací.
Při rychlokompostování je doporučeno přikrývání kompostovacích zakládek plachtou z geotextilií, nebo alespoň fólií. U menších zakládek to přispívá k udržení požadované teploty zakládky, chrání zakládku před deštěm, apod.
Jednorázově lze kompost vyrobit na dočasné polní kompostárně, např. na okraji pozemku, kde bude kompost použit. Nesmí však jít o meliorovaný pozemek nebo pozemek v pásmu ochrany vodních zdrojů.
Při kompostování zbytkové biomasy, např. travní hmoty, zelinářských odpadů, dřevní štěpky, apod., nemůže docházet na vodohospodářsky neošetřeném stanovišti ke kontaminaci spodních vod, protože v zakládce nejsou obsaženy kontaminující látky.
Umístění dočasného kompostoviště podléhá legislativním předpisům a doporučuje se projednat s místně příslušnými veřejnoprávními orgány (referát životního prostředí, stavební úřad, okresní hygienik apod.).
