Kněžice rudonohá (Pentatoma rufipes) je jednou z ploštic, se kterou se můžeme setkat v ovocných sadech. Vyskytuje se téměř po celé Evropě, v nížinách i v horských oblastech až do nadmořské výšky 1500 m. Preferuje lesní porosty, ale obývá i louky, ovocné sady i zahrady.
Tento druh ploštice je polyfágní, hlavním zdrojem potravy jsou některé druhy dubů, ale lze ji nalézt také na olších, lískách a dalších listnatých stromech, včetně jabloní, hrušní, slivoní, meruněk a třešní. Pomocí bodavě savého ústního ústrojí, které se nazývá rostrum, nabodává rostlinná pletiva a saje mízu. Nymfy sají primárně mízu z dřevitých částí, ale mohou vyhledávat i zdroje cukru či sát medovici z povrchu listů. Dospělci jsou částečně draví, příležitostně požírají hmyz, zejména housenky, ale také kukly a vajíčka. Mohou však škodit i přímo na ovoci nebo ořechách. Typickými příznaky poškození jsou různé deformace, poškození dužniny a diskolorace plodů. Stejně jako mnoho jiných druhů ploštic, tak i kněžice rudonohá produkuje lepkavý obranný sekret se silným zápachem, který může kontaminovat měkké ovoce, takže sklizené bobule jsou nechutné. Taková chemická kontaminace může představovat závažný problém při sklizni malin a třešní, ale také ve vinicích.
Životní cyklus
Kněžice rudonohá má jednu generaci za rok. Dospělci se v našich zeměpisných šířkách vyskytují od července do listopadu. Během léta, nejčastěji v srpnu, se páří a samičky kladou vajíčka. Vajíčka jsou kladena ve shlucích, maximálně po 14 kusech a jsou přilepená k rostlinnému podkladu. Nejčastěji jsou kladena na spodní stranu listů, někdy i na plody. V případě příznivých povětrnostních podmínek mohou být samice dlouhověké a klást vajíčka až do října. Na podzim se z vajíček líhnou nymfy, které se shlukují a zůstávají blízko vaječných schránek. První instary lze detekovat od září až do října/listopadu, poté přecházejí do druhého, přezimujícího instaru a hledají vhodná místa ve štěrbinách kůry stromů k přezimování. S nástupem teplejších jarních dnů vylézají ze zimních útočišť a začínají se živit mízou z poupat, květů a vyvíjejících se plodů. Během jara a léta pokračují ve vývoji až do pátého instaru a poté se mění v dospělce. Dospělci jsou schopni létat a rozptylovat se na velké vzdálenosti. V lesních porostech létají častěji ve vyšších patrech korun stromů, 10 až 30 m nad zemí, než v patrech při zemi.
Text a foto Ing. Jana Ouředníčková, Ph.D., Ing. Michal Skalský, Ph.D., VŠÚO Holovousy, s. r. o.*
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 2/2023.
