Klejotok u broskvoní, meruněk, slivoní a višní v každém případě signalizuje zhoršení jejich zdravotního stavu. Výskyt klejotoku je vyvolán poměrně širokou škálou příčin. Z trhlin a ran na kůře stromů vytéká slizovitá lepkavá tekutina, která dostává gumovitou konzistenci, je zabarvena žlutě, červenohnědě nebo oranžově.
Okolí výskytu bývá poškozeno jako při rakovině stromů. Větve u mladých stromů často usychají a posléze odumírají.
Gumóza se začíná tvořit v dřevním parenchymu a v cévách, lokalizovaných v blízkosti kambiálního kruhu. Dochází k chemické přeměně buněčných blan, které se zesilují, buňky se uvolňují a buňky postupně zgumovatí. Dochází k rozkladu buněčných blan nebo částí pletiv. Klejotoky jsou nejčastěji doprovázeny nekrózou pletiv.
Příčiny klejotoku mohou být fyziologické nebo parazitické. K patogenům náleží napadení stromů bakteriemi nebo parazitickými houbami. U třešní v souvislosti s klejotokem se vyskytuje Bacillus spongiosus, bakterie z rodu Pseudomonas a houby z rodu Clasterosporium, Chodroplea, Valsa aj. Klejotok se také objevuje při poškození kmenů a větví žírem housenek obaleče meruňkového ( Enarmonia formosana) nebo kůrovci (Skolytidae). K příčinám klejotoku patří také předchozí poškození pupenů listových a květních na jaře mrazem, mechanické poranění kůry kultivačními prostředky a nářadím. Mrazové trhliny korového pletiva často doprovázejí klejotok. Klejotok se také může vyskytnout při nevhodné aplikaci pesticidních látek, při poruchách ve výživě, při nedostatku nebo nadbytku živin v půdě. Klejotok podporují silně humózní půdy, bohaté na organické látky. U meruněk a broskvoní se vyskytuje klejotok na lokalitách méně vhodných pro jejich pěstování (okrajové oblasti méně vhodné pro teplomilné dřeviny). U třešní dochází ke klejotoku také při prudkém kolísání teplot hlavně v zimním období.
Ochrana proti klejotoku spočívá především v odstranění příčin, které klejotok podporují. Je nutné především důkladně kypřit ulehlou půdu. V omezeném množství používat dusíkatá hnojiva, dostatečně zásobovat stromy vápnem a draselnými a fosforečnými hnojivy.
Gumózou postižené větve je nutno odstraňovat, neseřezávat najednou příliš mnoho větví a vyhýbat se hlubokému řezu. Příliš vlhkou půdu je nutno odvodňovat. Větší rány v kůře stromů, způsobené mrazem nebo krupobitím chránit před vysycháním a před infekcemi houbovými chorobami. Rány nejčastěji zamažeme štěpařským voskem nebo je natřeme latexovou barvou s 1 - 2% příměsí fungicidu. U peckovin se osvědčilo desinfikovat rány nátěrem Santaranu. K profylaktické ochraně patří péče o správní vyzrání dřeva a volba vhodného stanoviště stromu. U klejotoku, vyvolané parazitickými činiteli provádíme zákroky proti těmto primárním původcům ochuravění.
