Náhlá extrémní zpomalení růstu stromů je možné sledovat na letokruzích, díky nimž jsou vědci schopni studovat nejen všemožné trendy v růstu dřevin, ale i dělat odhady do budoucnosti. Tato zpomalení mohou mít řadu důvodů, od klimatických jevů přes škůdce až po jiné disturbance. Během těchto extrémních událostí klesá ukládání uhlíku do kmenů stromů na hodnoty kolem 20–40 % běžného stavu.
Zároveň je extrémní snížení růstu často hlavním impulsem k následné vlně mortality lesních porostů. Borovice lesní (Pinus sylvestris) a smrk ztepilý (Picea abies), jsou dva druhy jehličnanů vyskytujících se ve střední Evropě a Václav Treml z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy na nich, spolu s dalšími kolegy studoval extrémní zpomalení růstu a jejich trendy. V dlouhodobém horizontu se zaměřili na lesy ve vyšších a nižších polohách a sledovali opakování zpomalení růstu a jejich propojenost s klimatickými jevy. Právě dlouhý časový úsek, z něhož byla sbírána data, je zde výjimečný, protože je dosud z hlediska extrémů málo probádaný.
Mezi extrémní klimatické jevy patří náhlé ochlazení, sucho či jiné disturbance, v jejichž důsledku strom roste pomaleji. O kolik, to závisí na historii růstu u daného stromu, jeho vitalitě (schopnost regenerovat) a interakcích s bezprostředním okolím. Dalším faktorem, který určuje, jak moc je strom ovlivněn nepříznivým klimatem, je jeho životní strategie. Pomalu rostoucí stromy mají v porovnání s rychle rostoucími stromy dobře vyvinuté obranné mechanismy a ukládají hodně zásob do kořenů. Díky tomu je extrémní události tolik neovlivňují. Na druhou stranu i velké dominantní stromy mohou být v porovnání s těmi malými za určitých podmínek zvýhodněny, protože svým rozsáhlým kořenovým systémem lépe získávají vodu.
Tyto různé životní strategie a preference můžeme pozorovat u smrku ztepilého (Picea abies) a borovice lesní (Pinus sylvestris). Zatímco smrk je náchylnější na sucho, borovice v porovnání s ním tolerují větší rozptyl klimatických podmínek. Důsledkem je, že na borovicích nejsou výrazná zpomalení růstu tak viditelná jako na smrcích.
Studie porovnávala tyto dva druhy a jejich náhlá extrémní zpomalení v růstu, ale brala v potaz ještě další faktor – to, kde rostou. Stromy každého druhu byly rozděleny na ty, které rostly ve vyšších polohách, takže suchá a teplá období na ně mají převážně pozitivní vliv, a na ty, které rostly v nižších polohách, kde mají sucha negativní vliv. Tímto vznikly čtyři kategorie stromů k analýze a vynikly tak rozdíly mezi polohami o různých nadmořských výškách a jednotlivými druhy stromů.
Co se tedy zjistilo? Mimo jiné to, že u nížinného smrku byla vždy extrémní snížení růstu největší a jejich frekvence se v posledních desetiletích výrazně zvýšila. Naopak u smrku rostoucího v horských polohách se frekvence extrémních snížení růstu postupně snižuje a oteplování je zde pro smrk výhodou. U obou druhů, na vysoko i nízko položených stanovištích, došlo zhruba od 90. let 20. století k posunu hlavních klimatických faktorů způsobujících extrémní snížení růstu. Zatímco dříve to byla kombinace - buď velká sucha nebo velmi chladná léta, v posledních desetiletích jde již téměř výlučně o sucha. Nelze také pominout, že zejména u smrku je pozorován dlouhodobý trend postupného zvyšování růstu – stromy jsou větší. To může mít na náhlá extrémní zpomalení růstu dva možné dopady. Prvním je, že takto nahradí ztracenou nadzemní biomasu a dopad extrémních událostí bude vlastně menší. Druhým, negativním, dopadem je, že větší stromy jsou náchylnější na velká sucha, protože mají větší povrch listů, a tedy i větší odpar a potřebují víc vody.
Oproti smrku má borovice velmi nejednoznačné trendy. Extrémní zpomalení růstu nejsou tak výrazná, což by se nejspíš dalo vysvětlit jejich adaptabilitou vůči nepříznivým podmínkám, ve kterých často rostou. Celkově se ukazuje, že nejsilnější tendence k extrémním snížením růstu smrku a borovice je na stanovištích v nižších polohách a tento trend bude pravděpodobně dále zesilovat. Zejména v nižších polohách jsou pak v současnosti doložená náhlá snížení růstu smrku přesahující variabilitu pozorovanou v průběhu celého 20. století.*
Eliška Leštinová
Zdroj: PřF UK
