Lednicko-valtický areál byl roku 1996 vyhlášen památkou Unesco. Spolu se zámkem je chráněn jako národní kulturní památka, je součástí Národní přírodní rezervace Lednické rybníky, ptačí oblasti Lednické rybníky či evropsky významnou lokalitou Niva Dyje. Je tedy chráněn nejen podle zákona o ochraně přírody a krajiny, ale i podle zákona o státní památkové péči. O tom, jaká je prvořadá úloha zámeckého parku, se nyní přou zahradníci a ochránci přírody.
Česká republika se může pochlubit 12 lokalitami zařazenými na Seznam světového dědictví Unesco. Šest z nich se nachází na jižní Moravě a jednou z nich je Lednicko-valtický areál. Park vznikl v 70. letech 16. století u nově vystavené renesanční vily a již na počátku 17. století patří zahrada k nejkrásněji osázeným plochám střední Evropy. Původní pravidelný tvar přebudovali na začátku 19. století v park romantický. Bohatá dendrologická sbírka se 130 taxony jehličnatých a 465 taxony listnatých dřevin spadá pod okres Břeclav.
Nedostatečná péče o park
Podle otevřeného dopisu absolventů roku 1968 z MZLU Zahradnické fakulty v Lednici, zaslaného v polovině loňského roku Národnímu památkovému ústavu (NPÚ), územnímu odbornému pracovišti Brno jako správci parku, neprobíhá v zámeckém parku a celém Lednicko-valtickém areálu dostatečná údržba výsadeb a vodních ploch. Pokud necháme stranou loňský nepovedený letničkový parter, znepokojuje absolventy jeho celkový zpustlý a neudržovaný stav. Jako neúnosný označili autoři dopisu stav starých stromů, které jsou ponechány bez péče a nejsou průběžně nahrazovány novou výsadbou. Zmiňovaný otevřený dopis zaslali jeho autoři i vedení Zahradnické fakulty MZLU a Správě chráněné krajinné oblasti Pálava.
Národní památkový ústav
Do roku 1986 spravoval park školní zemědělský podnik pod MZLU, poté přešel pod správu tehdejšího památkového ústavu, dnes s názvem Národní památkový ústav (NPÚ). V roce 1996 byl vypracován Doc. Ing. Milošem Pejchalem, CSc., a Doc. Ing. Pavlem Šimkem, Ph. D., dokument Vyhodnocení dendrologického potenciálu, kterým byl správce parku poprvé upozorněn na jeho kritický stav. Mezi lety 1996 a 2006 byla mezi NPÚ a Zahradnickou fakultou MZLU podepsána smlouva o spolupráci při péči o park. V roce 2001 byl Zahradnickou fakultou vypracován Projekt obnovy zámeckého parku v Lednici. Vzhledem k omezeným prostředkům památkového ústavu byla připravena a realizována pouze obnova části parku Podzámecká louka.
Co je tedy špatně?
Podle vyjádření NPÚ je hlavním důvodem tohoto stavu nedostatek financí a s tím související nedostatek pracovníků. Letničkové výsadby byly sice vysázeny podle agrotechnických termínů, ale rozpočet na zámek s parkem neumožňuje nákupy již předpěstované sadby. Loňské výsadby tedy nebyly příliš reprezentativní a jejich stav neodpovídal významu ploch. Výsadba záhonů je tradiční záležitostí a je publikována například v knize Plants in Garden History světově uznávané autorky Penelope Hobhouseové.
Problémem areálu je i přemnožený bobr obecný, který zde způsobuje nemalé obtíže. Z tohoto důvodu musí dojít k oplocení celého parku a k vybudování elektrických ohradníků či česel. Kritická je také přítomnost kolonie kormoránů.
Vlastní obnova parku probíhá pomalu, neboť náročná je již sama údržba. Podle vyjádření Doc. Ing. Petra Kučery, Ph. D., děkana ZF MZLU v Lednici, není nynější stav parku optimální, odpovídá ale množství finančních prostředků, které je stát schopen prostřednictvím správcovské organizace uvolnit. Národní památkový ústav, jako státem zřizovaná organizace, například nemohla donedávna čerpat finance z fondu životního prostředí a jiné prostředky pro obnovu parku nebyly prakticky dostupné. Vyhlášení operačního programu Životní prostředí umožnilo čerpání prostředků a obnovu parku, na což bylo vedení NPÚ upozorněno představiteli MZLU Zahradnické fakulty loni v dubnu. V průběhu roku 2009 bude podána žádost o poskytnutí finančních prostředků z operačního programu.
Co říci závěrem
Do popředí se však dostává jiná otázka. V současnosti je park udržován v souladu s požadavky pracovníků ochrany přírody. Lednicko-valtický areál představuje unikátní území nejen z pohledu historického a kulturního, patří k nejvýznamnějším z hlediska ochrany přírody. Co se týče biodiverzity je toto území patrně nejbohatší v rámci ČR. Postupy vhodné k údržbě těchto lokalit se však liší od přístupů užívaných v klasické zahradnické péči.
Staré stromy jsou zde ponechány bez ozdravných zásahů k odumření jako biotop mnoha vzácných hmyzích druhů. Jejich odstranění by znamenalo porušení zákona na ochranu přírody a krajiny. Z tohoto důvodu je nutné před obnovou stromového patra vypracovat a projednat odpovídající projektovou dokumentaci. I přesto došlo podle slov PhDr. Petra Kroupy k výsadbám několika desítek nových stromů.
Při údržbě a obnově parku je nezbytná spolupráce památkové péče a ochrany přírody. Doufejme, že naleznou společnou řeč a tato jedinečná ukázka vytvoření kulturní krajiny bude i nadále chloubou Jihomoravského kraje a celé České republiky.
