Tak dlouho se už mluví o dalším uvolnění našeho agrárního obchodu s Evropskou unií nazývaného double profit, že někteří lidé žijí v domnění, že vše už dávno běží. Nejprve se dnem „D“ pro spuštění druhého kola liberalizace měl stát loňský první červenec, pak z něj byl letošní první leden.
Teď probleskují zprávy o prvním březnu, i když se už zdá víc než jasné, že ani tento termín se nestihne. Těžko soudit, která strana může za zpoždění, nejste-li součástí administrativní liberalizační mašinérie a nevidíte do kuchyně vyjednávačů. Snad všichni si ale dobře pamatují, že s nápadem na další uvolnění obchodu přišla Evropská unie. Proč by jej tedy stále brzdila? Důvodem nemusí být třeba pozdější nechuť pokročit v odstraňování obchodních bariér, ale prostě jen náročný byrokratický proces, kterého se nemálo adeptů na členství v unii děsí.
Česká strana je u double profitu stejně jako u dvounulky, prvního kola liberalizace, rychlejší než Brusel. V předkládací zprávě, která doprovázela do vlády protokol upravující vzájemné obchodní podmínky s unií, vyzdvihuje ministerstvo zemědělství výhody plynoucí pro Českou republiku. Zbytečně nepřipomíná, že z dvounulové varianty vytěžila hlavně Evropská unie, že bilance za období od 1. července 2001 do 30. června 2002 pro nás skončila pasivem 2,4 miliardy korun. Zato teoretický přínos double profitu ministerstvo vyčíslilo na více než jednu miliardu korun, když vše poběží podle nejoptimičtějších představ. Ovšem o tom se nám mohlo při dvounulce jen zdát. Ale nechme čísel. Pravdu má Palasův úřad, když říká, že hlavním smyslem liberalizace je přiblížit se podmínkám jednotného trhu EU a připravit na něj české producenty. Uvidíme, zda při tomto tréninku předvedou více průbojnosti a double profit dostojí svému názvu. Čas pro to vymezený se nebezpečně krátí.
