Karel Kalouš pětašedesátníkem

Motto:
… já ledasčím byl v tom božím světě a čím jsem byl, tím jsem byl rád.
Jan Neruda, Knihy veršů
Motto přesně vystihuje jubilanta Karla Kalouše, který dne 28. února oslavil v plné duševní a fyzické pohodě pětašedesáté narozeniny.

Narodil se v nevelké obci Dubany u Libochovic na Litoměřicku v rolnické rodině. Základní školu navštěvoval v Libochovicích a po jejím ukončení v roce 1955 měl jako dítě zemědělce možnost nastoupit buď na učňovskou školu zemědělskou nebo na hornické učiliště.
Mladý Karel chtěl však pracovat se dřevem, což mu tehdejší doba bohužel neumožnila. Tak jako řada dalších mladých lidí pocházejících ze zemědělských rodin, musel nastoupit na zemědělské učiliště. Tam si jeho schopností po krátké době všiml ředitel a pomohl Karlovi přestoupit na Zahradnickou učňovskou školu v Litoměřicích. Zde se nynější pětašesátník seznámil se zahradnickým řemeslem. I když se mu nesplnilo dřívější přání pracovat se dřevem a zahradníkem se stal nedobrovolně, založil doma v rodných Dubanech sbírku jehličnanů a posléze přidal i trvalky. Nebylo to tedy jím vysněné dřevo, ale byly to živé a natolik různorodé dřeviny, že se zahradničení začalo Karlovi zamlouvat.
Po skončení Zahradnické učňovské školy šel studovat na Zahradnickou mistrovskou školu v Děčíně-Libverdě, kterou zdárně absolvoval v roce 1959. Po té nastoupil jako mistr odborného výcviku na Učňovskou školu zahradnickou. Po splnění základní vojenské služby v roce 1962 se přihlásil na Střední zahradnickou technickou školu v Děčíně-Libverdě, kterou zakončil maturitní zkouškou. Po maturitě pracoval ve školkách v Poplzích a v roce 1967 nastoupil na Základní školu Libochovice jako učitel. Přednášel přírodopis a pracovní výchovu. V tu dobu také dělal metodika zimní činnosti táborníků. Pražské jaro 1968 dávalo reálné předpoklady na další činnost v této oblasti. Byly navázány kontakty od Mongolska přes další země až po Kanadu. Bohužel přišel 21. srpen 1968 a následně začalo v naší zemi období normalizace, jež mělo pro Karla Kalouše za následek zákaz činnosti s mládeží, problematické hledání zaměstnání atd.
V roce 1970 se již potřetí začal profesionálně věnovat školkařství, tentokrát již napořád. V letech 1970 – 1973 pracoval v Ovocné a okrasné školce Loucká, po roce 1973 přešel do Okrasných školek v Poplzích, které pod jeho vedením zaznamenaly značný pokrok. Rozšířil sortiment, část rostlin začal pěstovat v kontejnerech a na tehdejší dobu využíval těch nejmodernějších technologií včetně chemie. V Poplzích Karel Kalouš skončil po politických změnách v roce 1990 a založil si vlastní soukromou firmu v Dubanech. Pěstoval bonsaje, množil čarověníky (většinou z vlastních objevů), rouboval a množil vzácnější nejen dřeviny, ale i běžný školkařský materiál. Postupem času rozšířil již dříve založené arboretum v sousedství svého rodinného domku, kde tvoří součást důstojného vstupu do jeho království.
Za svůj život nasbíral řadu vzácných dřevin a čarověníků. O všem, co v arboretu roste dovede krásně hovořit a s návštěvníky se umí o svoji radost podělit.
Mnoho toho o rostlinách ví a stále se ve školkařském oboru a dendrologii vzdělává a své znalosti neustále doplňuje. Proto bývá na školkařských školeních žádaným přednášejícím. Dokáže poutavě hovořit například o roubování jehličin, různých systémech zavlažování ve školkách nebo chemické ochraně. Vše, co přednáší má ve své školce vlastnoručně odzkoušené. Velmi zajímavé jsou jeho přednášky ze zahraničních cest. Rád cestuje a snad není v Evropě významné školky, arboreta, botanické zahrady nebo zámeckého parku, které by nenavštívil. Samozřejmě, musí se připočítat i návštěvy národních parků v USA, zahrad v Anglii atd.
Před několika lety jsem se byl podívat na jeho přednášku o bonsajích. Aula Zahradnické školy v Ostravě byla přeplněná. Kamarádi mu donesli nepěkný vzrostlý jalovec v kontejneru, pak přišel Karel Kalouš, noblesně, v obleku a s kravatou. Přinesl si kufřík s originálním asijským nářadím, svlékl sako, oblékl zelenou zástěru a začal dvouhodinový koncert rukou, doplněný skvělým slovním doprovodem. Přítomní si připadali jako na přednášce o tvarování bonsají na japonské univerzitě. U každého střihu i zakrácení vysvětlil, proč se to či ono musí nebo naopak nesmí.
Pan Karel Kalouš je stálým členem Svazu školkařů ČR. Již před rokem 1989 jsme se pravidelně potkávali na školkařských dnech a byl to právě on, kdo se po roce 1990, kdy svaz přerušil svou činnost, postaral o jeho obnovení. Zkrátka a jednoduše, když se někde jednalo o školkařích, byl u toho. Je dlouholetým aktivním členem předsednictva Svazu školkařů ČR.
Letos v lednu volila valná hromada Svazu školkařů ČR nové předsednictvo. Karel požádal, aby se již jeho jméno na kandidátce neobjevilo. Po dlouhém přesvědčování nakonec svolil a domníval se, že již stejně nebude valnou hromadou zvolen. Opak byl pravdou. Karel Kalouš se umístil podle počtu hlasů na druhém místě, což kromě něj žádného z přítomných nepřekvapilo.
Karel je svým povoláním a dalšími aktivitami zaměstnán natolik, že neměl čas ani zestárnout. Ještě si najde čas na mnoho kilometrů jízdy na kole, v zimě na běžky, rád hraje tenis, i když nerad prohrává.
I přes všechna životní úskalí a změny se z Karla Kalouše, muže, jež původně vůbec nechtěl být zahradníkem, stal houževnatý a pracovitý školkař a dendrolog, zdatný odborník, který je příkladem pro mladší kolegy.
Karle, za všechny zahradníky a Tvé věrné posluchače Ti k Tvým narozeninám přeji hodně zdraví, štěstí a jen to nejlepší.