Kapraďorosty (Pteridophyta) patří společně se semennými rostlinami (Spermatophyta) mezi tzv. vyšší rostliny. Na rozdíl od řas a mechorostů už mají pravé kořeny, stonek (někdy silně rozvětvený) a listy různé velikosti. Významným společným znakem kapraďorostů a semenných rostlin jsou vodivé dráhy v listech a stoncích, uspořádané v cévních svazcích. Ty umožňují rozvádění vody a roztoku živin po celém těle rostliny a představují speciální přizpůsobení suchozemskému prostředí.
Od pravěku až do poloviny prvohor (asi před 350 mil. lety) rostly kapradiny, přesličky atd. pouze ve vodě a dosahovaly téměř stromovitých rozměrů. Od té doby započala úspěšná expanze těchto rostlin na souš a jejich evoluce. Byly to pionýrské rostliny, které začaly první osídlovat pevnou zem. Pouze jejich kořeny zůstaly z počátku spjaty s napůl vodním prostředím a v dalších vývojových epochách Země se přizpůsobily jen vlhkému půdnímu prostředí. A tak je to víceméně u většiny druhů dodnes. Jejich odumíráním začaly už od pravěku vznikat po celém světě vrstvy kamenného uhlí. Když se tedy v dnešní době setkáme v lesích nebo na horách s většími přirozenými porosty kapradin, přesliček nebo plavuní, jako bychom se dívali ve zmenšeném měřítku do dávného pravěku . Jsou to poslední žijící dokumenty minulých geologických epoch.*
Text a foto Ing. Petr Pasečný
Celý článek s podrobnými informacemi o jednotlivých druzích kapradin naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 8/2013
