Pochází z Madagaskaru. Do květinářských kultur byla zavedena r. 1928 postupimským R. Blossfeldem. Poměrně rychle se rozšířila. Její zušlechťování zahájili němečtí šlechtitelé hlavně kolem r. 1940. Mezi přední cíle stále patří stěsnaný a nízký vzrůst a zářivě zbarvené květy.
K nejstarším stěsnaněji rostoucím výpěstkům náležel ´Typ Thiede´, ´Typ Mühlenhöver´ a další. Pro své zářivě zbarvené květy se v sortimentu dlouho držela odrůda ´Alfred Gräser´, ´Kristel Preus´, ´Leuchtstern´ aj. Mezi první mezidruhové křížence asi náležela svítivě červeně kvetoucí ´Feuerblüte´ s pevnými stonky (pravděpodobně kombinace K. blossfeldiana x K. flammea) a později svítivě žlutavý výpěstek ´Goldhybriden´, který je zřejmě také složitým křížencem K. blossfeldiana s dalšími druhy. V posledních letech byl původně převážně německý sortiment doplněný četnými výpěstky anglických, holandských a dalších šlechtitelů. Mezi významné šlechtitelské cíle se přiřadila také vhodnost pro řízené pěstování.
U nás použil ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích R. Votruba v r. 1988 (tedy přesně 60 let po zavedení této kalanchoe do kultury) ke svému křížení některé původní druhy (hlavně K. velutina, K. laciniata a další) a kultivary ´Krakatau´, ´Santiago´ a ´Charme´. Z těchto křížení byly získány zajímavé, velmi vzrůstné typy, které ale nejsou vhodné pro hrnkovou kulturu. Pro jejich rychlý růst, krátkou reakční dobu a spolehlivé termínování v průběhu celého roku projevili o tyto kolopejky zájem pěstitelé v Holandsku - jako o rostliny k řezu. Průhonický ústav dodal do Nizozemí množitelský materiál ve třech klonech. Jednou byl snad zkoušen a množen v Kolumbii se záměrem produkovat rostliny pro venkovní výsadby v klimaticky vhodných oblastech. Firma, která se tím zabývala, údajně zkrachovala a materiál byl zničen. Další zkoušky z nově dodaných mladých rostlin probíhaly v Japonsku, ale jako odrůdy k řezu neuspěly. V Holandsku byly přesto oficiálně zaregistrovány pod jmény ´Slado´ (oranžová), ´Slayew´ (žlutá) a ´Slavrive´(růžová). Zřejmě ale již zapadly. Ze vzájemného křížení výše uvedených odrůd pocházejí tři výpěstky, které byly v r. 1993 zapsány do Listiny povolených odrůd jako vhodné pro hrnkovou kulturu. Jedná se o kultivary ´Bona´ (květ velký, červený, v porovnání s výchozí odrůdou ´Krakatau´, které se zbarvením podobá, ale je vyrovnanějšího vzrůstu, lépe se rozvětvuje a je ranější), ´Fany´ (květ středně velký, květní plátky špičaté, karmínově červené) a ´Sido´ (květ menší, temně lososově růžový, při nakvétání růžově červený). Vedle těchto tří Votrubových výpěstků byl v r. 1993 uznán také výpěstek průhonického šlechtitele a pracovníka ústavu V. Benetky. Vznikl mutačním šlechtěním a obdržel jméno ´Rozarina´. Květy má středně velké až velké, červenorůžové, při nakvétání sytě růžově červené.
Po třech letech křížil r. 1991 R. Votruba další odrůdy - ´Helios´, ´Timor´, ´Charme´, některé svoje hybridy z předcházejícího křížení a jediný botanický druh - K. pumila. Dalším prokřížením s tímto původním druhem získal zajímavé znaky, jako zbarvení (ojínění) a tvar listů, a poměrně velké květy převážně růžových odstínů. Kromě toho ale také vlastnost charakteristickou pro tento druh, tj. potřebu nižších teplot pro indukci kvetení. Kříženci tedy nevykvétaly v létě ani v krátkodenních podmínkách a nemohly se použít pro celoroční řízené pěstování. Přes 80 jedinců bylo z tohoto křížení vybráno pro klonové zkoušky a po třech letech bylo 10 z nich pod čísly zařazeno do tržního množení a pěstování. V r. 1994 byl jeden nízký a kompaktní klon, vhodný pro pěstování miniaturních rostlin, zařazen do mutačního šlechtění. Byly získány mutace v barvě a velikosti květu i v ranosti. V r. 1998 bylo pojmenováno a na trh uvedeno šest kultivarů : ´Manda´ (kříženec ´Timor´ x ´Charme´, středně vysoký, květy světle karmínově červené, dorůstá rychle a spolehlivě vykvétá i v létě, reakční doba 9 týdnů), dva křížence ´Timor´ x ´Sido´ - ´Veno´ (vzrůst nízký, květy menší červené, květenství velké a kompaktní, vykvétá i při vysokých letních teplotách, listy ve spodní části rostlin větší, reakční doba 10 - 11 týdnů) a ´Andy´ (vzrůst středně vysoký, květy temně růžové, vykvétá i při letních teplotách, při kterých její olistění intenzívně zčervená, reakční doba 10 týdnů), dva křížence ´Timor´ x ´Helios´ - ´Elan´ (vzrůst středně vysoký, květy karmínově červené, tolerantní k vysokým letním teplotám, reakční doba 8,5 týdne) a ´Retro´ (vzrůst nízký, květy zpočátku lososově růžové, později světle růžové, korunní plátky s bílými špičkami, vykvétá i při vysokých teplotách, reakční doba 10 týdnů) a kříženec ´Timor´ x semenáč nazvaný ´Kato´ (vzrůst nízký a kompaktní, květy oranžově červené, je méně tolerantní k vysokým teplotám, reakční doba 10 - 11 týdnů).
České šlechtění kalanchoe je tedy poměrně mladšího data, ale cílevědomě zaměřené na dnešní potřeby zejména hrnkové kultury.
Primula praenitens (syn. P. sinensis) - primulka čínská
Čínský původ této primulky nikdo nepopírá. Existuje verze, že se jedná o druh, který nebyl v přírodě volně nalezen a pěstoval se i v Číně vždy jen jako kulturní květina. Vyslovuje se také domněnka, že se možná jedná o křížence P. calcaphila a P. rupestris, který vznikl v kultuře. Několik autorů ale uvádí výskyt P. praenitens ve volné přírodě na výsluní vápenatých skal podél řeky Jangtse u Ichangu ve středočínské oblasti Hupeh. V Evropě byla pěstována napřed v Anglii, a to od r. 1819. Ale teprve po 75 letech se objevila také na evropské pevnině. Vlastní šlechtění zahájily anglické firmy - hlavně Ch. Brooks, Suttom et Sons, Hurst et Son a další. Původní zbarvení květů bylo nevýrazně matně lilákové a jejich velikost prostřední. Podobně jako u P. obconica se systematickým výběrem a křížením rozšířila barevná stupnice o čistě bílé, růžové a růžově červené odstíny. V Anglii vznikl také drobnokvětý, bohatě kvetoucí typ stellata, který se ale na pevnině neujal. Koncem 18. století vznikly naopak tzv. typy gigas silnějšího vzrůstu a s většími květy. Od těchto typů se pak odvíjelo ve Francii a Německu další šlechtění. Vznikly nejrůznější barevné odstíny a dokonce odrůdy dvoubarevné. Zajímavý byl bílý plnokvětý výpěstek vedený jako Primula sinensis flore pleno. Množil se pouze řízkováním. Začátkem 19. století se objevily některé klíčové anglické a francouzské odrůdy, jako např. ´Defiance´, ´Czar´, ´Orange King´, ´Queen Mary´ a mnoho dalších. Z německých šlechtitelů tohoto období nutno jmenovat Kiekhöfera (Stettin), Apela (Halberstadt) a Benaryho (Erfurt). Jedině výše uvedené nové výpěstky, spolu s některými německými, zabránily svou čistotou barev a velikostí květů při nástupu Primula obconica na květinové trhy propadu a zániku čínských primulek. Ale jejich pěstování i tak ustoupilo do ústraní. Do popředí se znovu dostaly, až když u anglické firmy Hurst et Son vznikl r. 1925 sport z odrůdy ´Orange King´, který obdržel jméno ´Dazzler´. Byl původně sterilní, ale vznikl r. 1927 z téže výchozí odrůdy ještě jednou a z této odchylky se pak odvíjelo další úspěšné šlechtění. Asi o 8 - 10 let později získali angličtí šlechtitelé zkřížením odrůdy ´Dazzler´ s výpěstky typu stellata i plnokvěté primulky typu ´Dazzler´. Ty pak zahájily asi od r. 1934 renesanci P. praenitens. V současné době ale opět velmi značně klesl tržní význam této hrnkové primulky.
Hned v prvních letech, když se P. praenitens objevila z Anglie ve Francii a Německu přichází přední odborník a ředitel lednické Zahradnické školy Lauche r. 1896 do Vídně na pravidelné zahradnické setkání (Sprechabende über das Gesammtgebiet der Horticultur) s ukázkami semenáčů Primula sinensis fimbriata. Vzbudily značnou pozornost. Vyznačovaly se výrazně plnými, sněhobílými květy, které efektně kontrastovaly s načervenalým olistěním. Při této příležitosti byly představeny i namodrale kvetoucí výpěstky. Stručný souhrn z diskuse kolem těchto primulek pak podal G. von Beck tímto záznamem : „...Pan ředitel Lauche zdůraznil skutečnost, že se z anglického osiva primulí i bramboříků zpravidla žádné takové hodnotné výpěstky nezískávají, a že většinou nesplňují naše očekávání. Proto se domnívá, že bychom měli u uvedených rodů více využívat vyšší úroveň našich domácích kultur...“.
Vlastní české šlechtění této hrnkové primulky má ale své začátky až po druhé světové válce. V r. 1961 vyšlechtil v Předměřicích nad Labem Jaroslav Tuček svoji plnokvětou, jemně světle růžovou ´Baletku´, která byla ještě v posledních Listinách povolených odrůd. O čtyři roky později (r. 1965) uvádí hranický Vl. Horňák svou první lososově růžovou, středně ranou čínskou primulku ´Dolte´. Její nízko rozložené listy zlepšovaly celkovou stabilitu rostlin. Za další čtyři roky (r. 1969) přichází tentýž šlechtitel s purpurově fialovou ´Barborou´ a v témže roce ještě s poloplnou ´Rumělkou´ se světle červenými květy. Ze Šlechtitelské stanice v Mělníku-Mlazicích vychází, rovněž v r. 1969, čistě bílý, poloplný výpěstek s přiléhavým názvem ´Sněhurka´ a o rok později (r. 1970) jednoduchá, modrofialová odrůda ´Ametyst´. Většina těchto primulek zůstala ještě po r. 1994 v doporučovaném sortimentu, nejdéle snad nejstarší z nich - jemně růžová, plnokvětá ´Baletka´. Od r. 1970 již další české odrůdy nevznikly. I tuto primulku totiž potkal na květinovém trhu v současně době podobný osud jako P. malacoides. Možná bude časem, i přes svou křehkost, znovu objevena a pěstována.
