K problematice podnoží při pěstování broskvoní

Podnož limituje úspěšné pěstování broskvoní zejména v oblastech, kde klimatické a půdní podmínky nejsou pro broskvoň zcela optimální a pěstování na vlastním semenáči selhává. I v místě původního areálu druhu je často semenáč nahrazován „horskou broskví“, tedy semenáči Prunus davidiana, v okrajových, mrazivých oblastech semenáči poddruhu manshurica (mao-tao Siberian). Je vhodnější broskvoně štěpovat než (a to i ve vhodných půdních podmínkách) pěstovat pravokořenné (z bylinných řízků nebo z in vitro kultury).

Podnože, i když mají s řadou broskvoňových odrůd uspokojivou afinitu ve školce, mohou při výsadbě na stanoviště pěstitele zklamat řadou nedostatků. K hlavním problémům patří zejména:
•podnož má specifické nároky na fyzikální a chemické vlastnosti půdy,
•s odrůdou se může projevit „sekundární nesnášenlivost“, zvláště jedná-li se o jiný botanický druh, časté i u slivoňových podnoží,
•podnož podrůstá z kořenového krčku nebo kořenů, zejména u starších stromů (též projev nedostatečné kompatibility),
•podnož není adaptována na klimatické podmínky stanoviště (teplota, délka dne, mrazuodolnost kořenů),
•podnož je vnímavá na choroby a škůdce (PPV, háďátka, Agrobacterium tumefaciens).
Z nabídky popisovaných a doporučovaných podnoží je pouze malé procento vhodné pro tržní pěstování v regionech České republiky. Zahrádkářsky využitelných podnoží je pochopitelně více.
Zhodnocení skupin dle botanických druhů:
•Sivoňové podnože (insititia, domestica, cerasifera, pumila, tomentosa apod.) jsou doporučovány pro užší tvary, přesto má většina z nich jen omezené využití u drobných pěstitelů, kteří nemohou zvolit optimální stanoviště s ohledem na půdní podmínky, zásobení vodou, polohu atd. Většinou omezují růst, stromy jsou krátkověké, zmenšují velikost plodů, ne vždy mají dostatečnou afinitu s některými odrůdami,
•Broskvoňové podnože jsou optimální pro ideální stanoviště, propustné půdy, netrpící přísušky v létě, přiměřeně vlhké v době vegetačního klidu, neutrální půdní reakce. Preferujeme jen dobré selekce generativních podnoží, naše i zahraniční. Některé v zahraničí doporučované nejsou odolné k mrazu. Jsou citlivé na půdní únavu a háďátka. Podnože ze skupiny manshurica (Lesiberian, Siberian) jsou řešením pro drsnější klimatické podmínky,
•Mandloň a broskvomandloně – mandloně jsou vhodné jen pro drobné pěstitele a suchá, teplá stanoviště. Urychlují nástup do plodnosti, naočkované stromy jsou však krátkověké. Broskvomandloně jsou řešením pro tržní pěstování za předpokladu vegetativního rozmnožování klonovaného materiálu. Hlouběji koření a tak eliminují částečně vláhový deficit ve svrchních partiích půdního profilu. Snesou vyšší obsah volného vápna, těžší půdy i písčitá stanoviště,
•Prunus davidiana, její kříženci – většinou se chovají podobně jako broskvomandloně, snášejí vyšší obsah volného vápna. Původní druh kvete velmi brzy na jaře, květy tudíž velmi často zmrznou a produkce osiva je kolísavá. Kříženci s broskvoní, rozmnožované nejčastěji in vitro, jsou dobrými podnožemi. Perspektivní mohou být i další kříženci, jejichž potomstvo je z výsevu uniformní. Cennou vlastností je odolnost patogennním háďátkům,
•Mezidruhoví kříženci – mohou být zajímavými podnožemi. Zkušenosti s nimi jsou pozitivní, v Čechách a na Moravě příznivé, ale doposud z malého počtu stanovišť. Naopak kříženci, kde není zastoupena v rodičovské kombinaci broskvoň, ne vždy jsou vhodnými podnožemi v našich klimatických a půdních podmínkách.

Zhodnocení

Závěrem této obecné části je zapotřebí znovu zdůraznit, že ve velké většině specificky podobných podmínek se chovají jednotlivé podnože na různých místech u nás i v zahraničí podobně, nelze však zahraniční hodnocení podnoží jednoznačně přebírat. Stejně tak nelze přeceňovat kvalitu našich podnoží s tím, že jsou lépe přizpůsobeny našim podmínkám. Mnohé zahraniční podnože se u nás osvědčily bez ohledu na to, že byly selektovány v příznivějších podmínkách. Tak například sicilská AB 1 – (broskvomandloň) nemá o nic horší mrazuvzdornost než např. český klon 1/31 podnože BMVA 1. To, že řada našich zkušeností je založena na empirickém sledování v delší časové řadě neznamená, že by měly horší vypovídací schopnost. Korespondují s výsledky zejména italských pokusů vysazených na různých místech, které v podmínkách současného ovocnářství Čech a Moravy nemůžeme založit. Jsou u nás některé méně známé podnože, které mají šanci výrazně zlepšit budoucí výsadby na Moravě a v Čechách. Nejedná se většinou o podnože druhu Prunus persica, ale o jeho křížence s broskvoní Davidovou nebo zpětné křížení s broskvomandloní.
Právě tyto genové zdroje u podnoží pro broskvoně rozšiřují možnosti produkčního pěstování broskvoní v polohách, kde broskvoňový semenáč nebo slivoňové podnože nejsou nejlepším řešením pro zajištění rentability produkce. A tuzemskou produkci broskvoní je zapotřebí zajistit i v budoucnu, neboť v opačném případě bude poškozen především spotřebitel. Konkurence se naše výsadby dobrých odrůd na vhodných podnožích bát nemusí. Zájem spotřebitelů stoupá a chuťovými vlastnostmi nemůže dovoz konkurovat. Problémy stagnace našeho broskvařství v současnosti leží zcela jinde.