Celá řada rostlin, ať už se vyskytují volně v přírodě nebo jsou člověkem pěstovány jako okrasné, obsahuje látky narušující tělesné funkce lidského i zvířecího organismu. Takové rostliny označujeme jako jedovaté a jejich účinkům je proto třeba věnovat zvýšenou pozornost. V některých případech totiž může dojít k záměně některých jejich částí (semen, natě) za rostliny běžně používané ke konzumu, a to zejména u letniček.
Syntézu potřebných látek pro fyziologické procesy a příkon energie pro rostlinu zabezpečuje komplex enzymaticky řízených a katalyzovaných biochemických reakcí souhrnně označovaných jako metabolismus. Spíše z praktického hlediska se u rostlin rozlišuje metabolismus primární (základní) a metabolismus sekundární (specializovaný), aniž by mezi nimi existovala jednoznačná hranice. Primární metabolismus zahrnuje procesy syntézy základních látek rostliny – primárních metabolitů, tj. stavebních a pro základní životní funkce naprosto nezbytných sloučenin, jako jsou hlavně cukry, aminokyseliny, proteiny, tuky, nukleové kyseliny. Produkty sekundárního metabolismu již tak zásadní význam v metabolismu rostliny nemají a zpravidla nejsou životně nepostradatelné. Nezřídka však jde o látky užitečné a zajímavé pro člověka. Sekundární metabolity bývají příznačné pro určitý druh, mohou se vyskytovat i u vícero druhů v rámci rodu a případně i čeledi. Některé se považují za produkty detoxikačních procesů, jimiž se rostlina zbavuje reaktivních odpadů metabolismu, ale funkce mnohých je neujasněná. Ukládají se často v buněčné stěně, ve vakuolách i ve specifických buňkách. Rostliny obsahují řadu sekundárních sloučenin pestrého složení, přičemž některé z nich mají výrazné účinky na lidský nebo zvířecí organismus a označují se jako účinné obsahové látky. Zřejmě nejpočetnější skupinou látek sekundárního původu jsou alkaloidy, dusíkaté sloučeniny zásadité povahy, většinou tvořící soli s organickými kyselinami. Glykosidy jsou látky složené z cukerné složky (obvykle glukózy) a z tzv. aglykonu, což je zpravidla účinná látka, která se uvolňuje hydrolytickým štěpením. Glykosidní povahy jsou také saponiny, látky tvořící s vodou pěnivé, mýdlově opaleskující roztoky (lat. sapo = mýdlo, odtud též saponát). Silice (éterické oleje) jsou nejčastěji tvořeny směsmi různých vonných látek, např. silice skořicová, citrónová, anýzová, rozmarýnová aj. K sekundárním látkám též náleží pryskyřice a balzámy, toxalbuniny aj.
Pěstované druhy
Ve srovnání s trvalkami jde o méně početnou a nesourodou skupinu jedovatých rostlin pěstovaných za různým účelem jako letničky okrasné, zeleniny, technické plodiny aj. V podstatě nejvážnější nebezpečí, z hlediska škodlivosti těchto rostlin dnes spočívá v zneužívání máku, konopí a eventuelně tabáku.
Ve větších zahradách i v parcích se u nás pěstuje pro dekoraci a do suchých vazeb skočec obecný (Ricinus communis). Pochází ze severovýchodní Afriky, v tropech roste jako strom, zatímco v našich podmínkách je jednoletou bylinou neboť nesnáší mrazivou zimu. Semena, podobná fazolovým obsahují prudce jedovatou bílkovinu ricin, jedovatý je i alkaloid ricinin, dále ricínový olej a jiné látky. Za smrtelnou dávku pro dospělého člověka se považuje 15 až 20 snědených semen, u dítěte pět až šest semen. Ricinový olej je známé projímadlo, využívá se i k účelům kosmetickým a jako kvalitní mazadlo v technice. Odpradávna se pro vlákno pěstuje len setý (Linum usitatissimum) pravděpodobně pocházející z Přední Asie. V celé rostlině, zejména v semenech, jsou přítomny kyanogenní glykosidy (linamarin, lotanstralin aj.), z nichž se enzymatickým rozkladem uvolňuje kyanovodík. Otravy lněnou natí byly pozorovány u skotu, koní, ovcí i u drůbeže; konzumace člověkem je málo pravděpodobná. Jako okrasné letničky se vysazují ostrožka zahradní (Consolida ajacis) a jiné, často i hybridní formy nebo také v přírodě ohrožená a chráněná, blízce příbuzná stračka vyvýšená (Delphinium elatum) či kulturní formy zahradnicky označované jako Delphinium hybridum hort. Ostrožka stračka (Consolida regalis) bývala nežádoucí příměsí v píci nebo v pomletých semenech v mouce. Toxickou složkou těchto rostlin jsou alkaloidy, nejvíce jedovatá jsou semena. Konopí je dnes (bohužel) používané a zejména nelegálně pěstované jako halucinogenní bylina. Pro dlouhá pevná textilní vlákna se u nás už skoro nepěstuje. Hlavně tzv. indické konopí (Cannabis indica, C. sativa var. indica) obsahuje ve vysoké koncentraci účinné kanabinoidy (nejznámější je tetrahydrokanabinol – THC), a to především v pryskyřici pestíkových květů. Droga je označována jako hašiš v Orientu nebo jako marihuana v USA a v Mexiku, lokálně také jako charas, kif, daga, hemp nebo ganža. Rostlina máku (Papaver somniferum), kromě semen obsahuje také jedovatou mléčnou šťávu (latex), na vzduchu tuhnoucí v hnědou hmotu zvanou opium. Nejvýznamnější složkou opia jsou alkaloidy, z nichž morfin, kodein a menší měrou i další slouží k výrobě léků. Zneužívání opia, resp. alkaloidů (zejm. morfinu a jeho derivátu heroinu), vede k chorobnému návyku, chronické otravě, duševnímu a tělesnému chátrání i smrti. Na druhé straně je mák rostlinou různého užitku – olejnou, potravinovou, farmaceutickou, okrasnou. Podstatně nižší alkaloidní obsah (kvalitativně i kvantitativně a s absencí morfinanových alkaloidů) mají další jednoleté máky – mák vlčí (Papaver rhoeas) pěstovaný též jako okrasný, mák pochybný (Papaver dubium), mák polní (Papaver argemone) aj. Původem jihoafrický hrachor vonný (Lathyrus odoratus) vytváří na vhodné opoře hustou stěnu různobarevných květů. Za jedovatá se hlavně považují semena, a to přítomností tzv. lathyrogenů (zvláštní typ aminokyselin) a glykosidů. Jedovaté bílkoviny (souhrnně označované jako fasin) obsahují semena fazolu šarlatového (Phaseolus coccineus) a v menší míře i jiných druhů fazolu; povařením jedovatost mizí. Jako okrasné se pěstují některé druhy tabáku (Nicotiana), jako kuřivo nepatrně v nejteplejších oblastech Moravy.
Druhy planě rostoucí
S planě rostoucími jedovatými rostlinami se setkáváme na mnoha přirozených i umělých stanovištích. Spolu s ostatními druhy se vyskytují např. na loukách, pastvinách a na pasekách, na březích vod, v bažinách a vlhkých místech, osídlují i skládky, rumiště a zbořeniště atd. V zahradách a na polích nejsou vzácností jedovaté druhy plevelné.
Některé čeledi zahrnují více jedovatých druhů obsahujících chemické sloučeniny určitého typu. Typické jsou rostliny lilkovité (Solanaceae), pro něž je příznačná přítomnost zejména atropinových alkaloidů, jako je atropin, hyoscyamin, scopolamin, belladonin aj. V teplejších oblastech u nás zapleveluje zahradní a polní plodiny blín černý (Hyoscyamus niger), častý je i na rumištích, úhorech a u cest. Údajně může být smrtelné požití 10 až 20 drobných semen, dotyk s rostlin může vyvolat alergickou reakci pokožky. Durman obecný (Datura stramonium) se zřídka pěstuje jako okrasná letnička, planě roste na rumištích, kompostech, u plotů i jako plevel. Dříve byl odvar zneužíván k účelům travičským; dnes je předmětem zájmu toxikomanů. Škodlivé účinky mají i některé další jednoleté lilkovité rostliny, např. rumištní a plevelný lilek černý (Solanum nigrum); původem jihoamerický lilík mochyňovitý (Nicandra physalodes), který se u nás dříve (dnes velmi málo) pěstoval jako ozdobná a léčivá rostlina.
Pro rostliny miříkovité (Apiaceae) je fytochemicky charakteristická produkce silic, některé obsahují alkaloidy. Ve stojatých mělkých vodách a močálech občas roste halucha vodní (Oenanthe aquatica) ale vzhledem k hořkosti, četnosti výskytu a biotopu je otrava málo pravděpodobná. Ve starověku a středověku nechvalně proslul jako travičská rostlina bolehlav plamatý (Conium maculatum) obsahující jedovaté alkaloidy, především koniin a konicein, silici aj. Nejjedovatější jsou jeho nezralé nažky. Smrt nastává udušením při plném vědomí. Poslední dobou je bolehlav dost hojný na rumištích, v blízkosti sídlišť a jako polní plevel. Smrtelně je jedovatý i rozpuk jízlivý (Cicuta virosa), roztroušeně rostoucí na březích stojatých vod i ve vodě, v příkopech apod. Jako jedna z našich nejjedovatějších bylin obsahuje specifické jedy cicutoxin, cicutoxinin a cicutin. Zaznamenány byly i smrtelné omyly při záměně sladce chutnající kořenové hlavy s pastinákem, celerem nebo petrželí. Podobně záměny jedovatých nažek krabilice mámivé (Chaerophyllum temulum) za plody kmínu bývaly dříve příčinou otrav nebo i záměny natě jedovaté tetluchy kozí pysk (Aethusa cynapium) s petrželí.
Zvláště v obilí býval dříve hojný koukol polní (Agrostemma githago). Dokonce smrtelné otravy bývaly způsobeny moukou znečištěnou pomletými černými koukolovými semeny obsahujícími glykosidické saponiny, např. githagin. Dnes je druh vzácný vzhledem k zdokonalení agrotechniky a herbicidům.
