Ve floristice jsou vyhledávány stále nové druhy, které se hodí jako dekorační prvek do čerstvých i sušených kytic a aranžmá. Květenství zástupců čeledi Poaceae – trav - sice nehýří nápadnými barvami, ale jsou morfologicky natolik různorodá a zajímavá, že jistě najdou své obdivovatele, zvláště mezi příznivci floristiky přírodního charakteru.
Okrasné trávy obecně mají široké spektrum využití. Jednoleté druhy se výborně uplatní v letničkových záhonech, v čerstvém stavu doplňují pestré letní kytice a především v sušeném stavu jsou nezastupitelným prvkem vazeb a aranžmá. V odborné literatuře se uvádí asi 20 jednoletých druhů trav, z nichž na zahradách se ve větší míře pěstuje jen asi pět druhů. Pěstování většího sortimentu brání nedostupnost osiva. Často jde totiž o druhy plané, někdy označované i jako plevelné, jejichž dekorativní hodnota je opomíjená. V posledních letech se v katalozích kromě tradičně pěstovaných jednoletých druhů začala objevovat i nabídka osiva některých méně známých trav, které rovněž velmi dobře vyhovují pro floristické účely. Aniž bychom si to příliš uvědomovali, mezi nejrozšířenější jednoleté trávy patří běžně pěstované druhy obilnin včetně kukuřice, které se dají také výborně využít právě do suchých vazeb.
Popis jednotlivých druhů
(Některé trávy nemají český název, proto uvádíme pouze latinský.)
Nejrozšířenější je pěstování druhů pocházejících z mediteránní oblasti.
Lesknice kanárská, Phalaris canariensis L., je vysévána především na semeno pro ptačí zob, ale je pěstována i jako ozdobná tráva. Z malých trsů vyrůstají stébla 20 – 80 cm vysoká, s podlouhle vejčitými, hustými, silně klasovitě staženými latami, s bledě zelenými plevami s tmavě zeleným středovým pruhem. Metá od července do srpna. Je dekorativní a trvanlivá jak v řezaných kyticích, tak v suchých vazbách. Květenství je i v suchém stavu vzpřímené a trvanlivé.U nás je od roku 2000 registrována jako pícnina odrůda ’Judita’.
Psineček mlžný, Agrostis nebulosa Boiss. et Reut., je vysoký 20 – 40 cm. Lata je jemná, bohatě větvená, vzdušná, šedozelená, s drobnými jednokvětými klásky. Metá od července do září. Působivý je vzhled rostlin v ranní rose nebo po dešti, kdy se laty třpytí drobnými vodními kapkami. Je vhodný do větších skupin na záhony. K sušení se může sklízet až v době zralosti semen. U nás byl povolen jako okrasný druh v roce 1971.
Sametovka zaječí ocásek, Lagurus ovatus L., je nejznámější jednoletý a velmi oblíbený druh. Je volně trsnatý, s listy huňatě chlupatými. Stébla jsou 10 – 40 cm vysoká. Květenství je široce vejčitý, sametově jemný lichoklas. Klásky jsou jednokvěté, s plevami vlnatě chlupatými; rovněž pluchy jsou chlupaté s kolénkatě zahnutými osinami až 2 cm dlouhými, vyčnívajícími z květenství. Metá v červnu až červenci. Uplatní se ve skupině na osluněných květinových záhonech. Mile působí jako doplněk do čerstvých i sušených kytic. Dobře se barví. U nás byl povolen jako okrasný druh v roce 1969.
Třeslice větší, Briza maxima L., je rovněž oblíbený, často pěstovaný druh, příbuzný domácí vytrvalé třeslici prostřední. Řídký trs dorůstá výšky až 40 cm. Květenství je jednostranná řídce větvená lata, nesoucí na tenkých větévkách 1 – 3 velké, podlouhle vejčité klásky, 15 – 20 mm dlouhé. Metá od června do srpna. Sušené laty s velmi dekorativními klásky připomínajícími drobné ploché „šišky“ jsou využívány do suchých vazeb. Pro sušení se musí sklízet včas, aby se klásky příliš neotevřely a neztratily svůj dekorativní vzhled.
Třeslice menší, Briza minor L., působí ve srovnání s předchozím druhem miniaturně jak nižším vzrůstem, tak bohatě větvenou jehlancovitou latou s četnými drobnými, 5 mm dlouhými klásky na vláskovitých ohnutých stopečkách. Metá v červnu až září. Je vhodná do menších kytiček.
Sveřepy s nápadnými latami se dobře uplatní ve větších kombinovaných sušených aranžmá. Z mediteránních druhů stojí za zmínku dva nejdekorativnější. Sveřep velkoklasý, Bromus lanceolatus Roth (syn. B. macrostachys Desf.), jehož rostliny jsou 40 – 70 cm vysoké, jemně chlupaté, stříbřitě zelené. Lata je ztuha přímá, úzká, hustá, 5 – 15 cm dlouhá. Nápadné jsou osiny, 6 – 12 mm dlouhé, které jsou téměř v pravém úhlu vyhnuté ven z klásku. Metá v červenci až srpnu. Pro sušení se musí sklízet včas, protože je náchylný k vypadávání. U nás byl povolen jako okrasný druh v roce 1992. Sveřepec tuhý, Anisantha rigida (Roth) Hyland. (syn. A. diandra Roth (Tutin), Bromus villosus Forsk.), jedno- až dvouletý druh, dorůstá výšky 20 – 40 cm. Květenství je hustá, ztuha přímá lata délky 15 – 20 cm, dekorativní svými velmi dlouhými osinami (5 cm).
Vousec středomořský, Polypogon monspeliensis (L.) Desf., dorůstá výšky 20 až 70 cm. Květenství je bledě zelený, 10 – 12 cm dlouhý válcovitý lichoklas, nahoře řidší až laločnatě přerušovaný. Osiny dlouhé 5 – 7 mm dodávají květenství dekorativní „sametový“ vzhled. Metá v červnu až v červenci. Je vhodný do menších kompaktních kytiček. Dobře se barví.
Zlatochvost zlatý, Lamarckia aurea (L.) Moench, je drobná tráva, vysoká pouze10 - 25 cm. Květenství je stříbřitě zelená lata, klasovitě ’Golden Top’. K sušení se musí sklízet včas, neboť snadno vypadává. Je vhodný do malých, nejlépe samostatných kytiček.
Další druhy, rozšiřující spektrum jednoletých pěstovaných trav, pocházejí z tropických a subtropických oblastí Afriky a Asie.
Dochany, velmi dekorativní a vysoce ceněné druhy, jsou ve své domovině většinou vytrvalé; některé však u nás nepřezimují a jsou pěstovány jako jednoleté. Dochan setý, Pennisetum setaceum (Forssk.) Chiov. (syn. P. ruppelii Steud.), dorůstá výšky 60 – 100 cm. Květenství je 15 – 25 cm dlouhý lichoklas, osinatý, zbarvený do růžova až do měděna. Je velmi pozdní, metá od konce srpna hluboko do podzimu. Velmi efektně působí v letničkových záhonech i v sušených kyticích. Dochan huňatý, P. villosum R.Br. ex Fresen., je nižší, 50 – 60 cm vysoký druh, s listy šedozelené barvy. Květenství je velmi dekorativní lichoklas, dlouhý jen 10 cm, hustě obklopený dlouhými světlými péřitými osinami, takže připomíná bělavě vlnatý nadýchaný válec. Metá od července do září. Je to jeden z nejžádanějších druhů pro sušená aranžmá. Sklízet je nutno brzy po vymetání, neboť květenství se brzy rozpadá. U nás byl povolen jako okrasný druh v roce 1978.
Kalužnice mají tvarově velmi neobvyklá prstovitá květenství. Kalužnice indická, Eleusine indica (L.) Gaertn., je vysoká 50 – 70 cm. Stéblo je ukončeno 5 – 8 prstovitě uspořádanými plochými lichoklasy délky 4 – 15 cm, které mívají vínově načervenalý nádech. Eleusine coracana (L.)Gaertn. má květenství, které tvoří 3 – 7 prstovitě uspořádaných hustých klasů dlouhých 4 – 7 cm. V prodeji je ’Green Cat’, vysoký 40 – 50 cm s drápovitě zahnutými prstovými lichoklasy, které jsou dekorativním doplňkem suchých aranžmá. Jsou to druhy pozdní, metající od počátku července až do podzimu. V některých státech jsou považovány za invazní druhy.
Milička etiopská, Eragrostis tef Zuccagni (Trotter) syn. E. abyssinica (Jacq.) Link, dorůstá za příznivých podmínek až 70 cm. Květenství je řídká, velmi dlouhá lata (až 40 cm) s malými klásky. Metá od července do srpna. Hodí se k provzdušnění kompaktních aranžmá. Celé rostliny lze po skroucení využít jako základ věnců apod. V teplých oblastech byla pěstována i jako užitková plodina.
Rhynchelytrum repens (Willd.) C. E. Hubb. je jihoafrický druh, vysoký 60 – 80 cm. Má velmi dekorativní pyramidální latu, která je zpočátku zelená, později stříbřitě růžová, s klásky hedvábně chloupkatými. Metá od července do září. Je vhodný pro ozvláštnění letničkových záhonů i do čerstvých a sušených kytic. V jižních státech je pěstován též jako pícnina.
Pro velká aranžmá a suché vazby ve venkovském stylu se často využívají i běžně pěstované kulturní druhy obilnin a jim příbuzné plané druhy.
Ječmen hřívnatý, Hordeum jubatum L., víceletý trsnatý druh, pochází ze Severní Ameriky, který se u nás pěstuje jako jednoletý až dvouletý. Výška rostlin 50 – 70 cm. Květenství je hustý klas s velmi dlouhými měkkými osinami, zbarvenými směrem ke špičce do růžova až fialova. Metá od června do srpna. Zajímavě působí na záhoně ve větší skupině, kde vyniknou velmi efektní proměnlivé barevné tóny klasů vlnících se ve větru. Vhodný k sušení i v zeleném stavu do kytice řezaných květin. Velmi dekorativní druh k zjemnění aranžmá nebo jako samostatná kytice. Sklizeň k sušení je nutné provést včas, protože obilky se velmi brzy uvolňují a klasy rozpadávají.
Oves jalový, Avena sterilis L., původem ze Středomoří, je dnes zavlečen téměř do celého světa jako průvodní druh polí, úhorů a skládek. Je mohutného vzrůstu (60 – 150 cm). Laty jsou jednostranné, velmi otevřené, 15 – 40 cm dlouhé, až 20 cm široké, šedavě zelené, s velkými dlouze osinatými klásky. Metá od července do srpna. Sklízet k sušení se musí včas, aby se klásky nerozpadly. Hodí se do dožínkových věnců apod.
V květinářství se využívá i kulturní proso seté, Panicum miliaceum L., jehož hrubé, jednostranně lehce převislé nafialovělé laty délky 10 – 30 cm se hodí pro větší aranžmá. Plané proso vláskovité, P. capillare L., je zajímavý druh pocházející ze stepí Severní Ameriky. Rostliny jsou vysoké až 60 cm, listy jsou široké, chlupaté. Květenství je lata, dlouhá 25 cm, vzpřímená, velmi jemně větvená. Vlasovité boční větve nesou droboučké klásky. Metá od července do srpna. Jemná květenství vytvářejí dojem hedvábného závoje vznášejícího se nad nižším listovým patrem. Tento velmi dekorativní druh se používá k provzdušnění pestrých aranžmá či jako samostatná kytice. U nás byl povolen jako okrasný druh v roce 1970.
Nespornou okrasnou hodnotu mají i lichoklasy různých druhů bérů. Pro tyto účely se pěstují např. bér italský, Setaria italica (L.) Beauv., až 100 cm vysoký, jehož lichoklas je válcovitý nebo elipsoidní, 10 – 30 cm dlouhý, dole přerušovaný až větvený, ve zralosti převislý a severoamerický druh bér velkoklasý, Setaria macrostachya H.B.K., vysoký 80 cm, se vzpřímeným mohutným lichoklasem. Metají od července do srpna. Sklízet se může i v plné zralosti, protože zralé obilky nevypadávají. Pro aranžování se dají využít i olistěná stébla.
Velmi atraktivní rostlinný materiál pro podzimní dekorace a aranžmá poskytuje kukuřice setá, Zea mays L. var. japonica (Van Houtee) A.W.Wood). Pochází pravděpodobně z Mexika a dorůstá výšky 100 – 150 cm. Její palice jsou drobnější, s různě zbarvenými zrny podle odrůdy - žlutými (’Yeloow Berry’), tmavofialovými (’Red Berry’) nebo v jedné palici různobarevnými (’Multicolor Hybrids’).
Pěstování
Jednoleté okrasné trávy se pěstují jako generativně množené letničky. Kromě pěstování k řezu stébel s květenstvím pro použití v čerstvém nebo sušeném stavu se uplatňují i jako doplněk květinových záhonů.
Od druhé poloviny do konce měsíce března vyséváme nejlépe do skleníku trávy jarního charakteru. Orientační počet semen v 1 gramu osiva uvádí tabulka. Semena, vysetá řídce do truhlíku, překryjeme slabou vrstvou jemné zeminy a lehce utlačíme. Asi týden po vzejití můžeme přistoupit k pikýrování na jednotlivé rostliny. Během růstu zastřihujeme špičky listových čepelí, aby se rostliny příliš nevytahovaly. Do výsadby udržujeme zeminu přiměřeně vlhkou. Když pomine nebezpečí jarních mrazíků, zhruba od poloviny do konce května (ne později, aby rostliny řádně vymetaly) vysazujeme předpěstované rostliny do řádků nebo do sponu 20 - 30 cm x 20 - 30 cm, raději po 2 - 3 rostlinách. Téměř všechny jednoleté trávy lze vysévat i přímo na venkovní záhon řídce do mělkých řádků, které přihrneme a utlačíme, aby se semena při deštích nevyplavila. Rostliny z přímého výsevu však bývají slabší než z předpěstované sadby a vzniká tím riziko,že včas nevymetají nebo nevytvoří kvalitní, plně vyvinutá květenství. Druhy ozimého charakteru musí být vysety v podzimním termínu, přezimují na záhonu ve sterilním stavu a teprve v příštím roce vytvoří květenství (např. některé druhy sveřepů).
Pro pěstování volíme záhon na plně osluněném stanovišti. Půda pro pěstování trav by měla být jemně zahradnicky připravená, spíše lehčí, vyhnojená dávkou cca 10 g N.m-2. Plevel odstraňujeme mechanicky, na větších plochách se doporučuje aplikace herbicidů (např. Stomp, kombinace Starane, Lontrel, a Aminex). Příliš husté porosty protrháváme. Při pěstování okrasných trav – zvláště pak k účelu sušení, mějme na paměti,že zejména správná výživa a dostatek vláhy se později projeví na kvalitě květenství.
Sklizeň a sušení
Sklizeň trav na sušení k floristickým účelům není vždy bez problémů, jak by se mohlo zdát a je nutné dodržet jisté zásady. Trávy sklízíme v zeleném stavu, květenství však musí být plně vyvinuto. Nejvhodnější termín pro sklizeň na sušení je ve fázi plného metání, avšak před kvetením (je třeba pečlivě hlídat fázi, kdy se v květenství začínají objevovat tyčinky). U většiny druhů se jedná o postupnou sklizeň optimálně vyvinutých květenství, trvající i delší období podle průběhu počasí. Později sklizená květenství, zvláště po odkvětu, se při sušení často rozpadávají. Mezi druhy však existují značné rozdíly v trvanlivosti sušených květenství i náchylnosti k vypadávání obilek. Trávy sušíme v tmavé místnosti v menších svazcích, zavěšených květenstvím dolů. Usušená květenství je možno dále různě barvit a částečně i impregnovat. S citlivým přístupem však můžeme dosáhnout působivých aranžmá i v jejich přirozeném stavu.
Pro sklizeň na semeno sklízíme květenství s plně vyzrálými obilkami, avšak v našich klimatických podmínkách mnohé z okrasných trav nestačí plně dozrát.
Práce vznikla na základě hodnocení kolekce genetických zdrojů okrasných druhů trav, která byla shromážděna a hodnocena na pracovišti OSEVA PRO s. r. o., Výzkumná stanice travinářská v Zubří v rámci řešení úkolu „Národní program konzervace a využití genofondu rostlin“ za finanční podpory MZe ČR.
Ing. Magdalena Ševčíková,Ing. Šárka Kramolišová,
OSEVA PRO s. r. o., Výzkumná stanice travinářská Zubří
